Tchýně, pomsta a uzený.....

....jsou nejlepší studený.... To jsem kdysi kdesi četla už nevím kde. Jestli v knížce, nebo v nějakém časopise či jen tak někde načmárané na zdi nevím. Ale nějak mi to zůstalo v podvědomí a teď to vyplulo na povrch. Za sebe mohu říct, že s tchýněmi jsem vždy vycházela bez problémů, spíš naopak, obě mne dost hýčkaly a rozmazlovaly.... ale asi to bylo tím, že jsem nikdy nemusela s tchýní bydlet pod jednou střechou a když, tak jen velmi krátký čas.

S tím uzeným je to částečně pravda, ale já dávám přednost uzenému teplému.... voňavému a čerstvě vytaženému z udírny.

A teď ta pomsta. To už je oříšek. Nejspíš to znamená, že pokud se mám někomu pomstít musím to dělat s chladnou hlavou a rozmyslem aby bylo dosaženo opravdu kvalitní pomsty která se navíc neobrátí proti mě. Či že si mám nejdřív všechno rozmyslet a teprve pak jednat? Také se říká, že pomsta je sladká... Já nevím, nejsem člověk pomstychtivý tudíž ani s pomstou nemám žádné zkušenosti, nebo alespoň s pomstou s velkým P. Takové ty drobné pomstičky ve škole sice nějaké byly a jak se tak probírám pamětí právě mi došlo, že byly z "horké" hlavy a vlastně na nic. To když jsem se spolužákovi chtěla pomstít tím, že jsem mu chmátla po učebnicích a vyhodila je ze třetího patra školy na dvůr a vedle stojící zcela nevinný spolužák prohlásil, že sice jó na efekt pěkný, leč ty učebnice byly jeho... nebo když mne stejný spolužák vyprovokoval svými stupidními řečmi k tomu, že jsem ho zlila kýblem vody a on zareagoval tím, že se na mne vrhl s takovou tou širokou železnou lopatkou na smetí a chtěl mne s ní bít do hlavy. Naštěstí jsem si dala před obličej ruku, takže jsem to odnesla "jen" rozseknutým palcem....

Čímž se dostáváme opět k tomu, že mstít se máme s rozmyslem a chladnou hlavou aby se pomsta neminula cílem a zároveň jsme se nestali její obětí.....

Pravdou je, že spíš jsem vždy byla pozorovatelem pomsty někomu jinému a jejího výsledku než že bych já byla mstitelem. Tedy tím fyzickým, tím kdo tu pomstu vykonává. Mstitelem myšlenkovým a hlavně snovým byla a jsem stále za to excelentním. Ale opravdu jen ve svých myšlenkách a snech dál nikomu dalšímu netlumočených. Tam se mstím, o jé, jak já se mstím. Zorro Mstitel je proti mě slabej odvárek. Pomsta stíhá pomstu, oběti jen nestačí zírat jak se jim rozpadá všechno čeho doposud dosáhli.

Je to takové malinké odreagováníčko, a když se ráno vzbudím jsem zase svěží a s radostí vstupuji do nového dne.

Na pomstu jako takovou prostě nemám ani žaludek a ani nervy a říkám si, že síly na ní vynaložené raději napřu jiným směrem. Jak už jsem říkala, nejsem člověk pomstychtivý...

Ale varuji vás, nesnažte se mě nějak hóódně moc naštvat, protože pak v tom případě pomsta bude strašná!!!!!!!