Trošku jsem se zpronevěřila.....

....tomu, proč vlastně vznikl tento blog....

Když jsem si tak prohlížela zpětně obrázky a články, zjistila jsem, že jsem se dost v poslední době odklonila od toho, kdo vlastně způsobil vznik tohoto blogu. A od té činnosti která s ním souvisí. Tedy od Bobeše a výstav. Pravda, od prosincové výstavy v Rakousku žádná nebyla, tedy byla, ale neúčastnili jsme se protože jsem musela dál pokračovat v upravování abychom byli ready na únorový DUOCACIB. Páni, už vlastně čtvrté zahájení výstavního roku....toto letí....

Nikdy by mne nenapadlo, že se budu něčemu takovému věnovat. A navíc že mě to bude i bavit a dokonce si budu i sama pesana upravovat. Zřejmě vcelku i úspěšně, protože se nám podařilo ulovit jak Českého junior šampiona tak i Českého šampiona ve dvou a půl výstavních sezónách. A pokud všechno dobře dopadne tak by jsme za ten DUOCACIB měli dodělat i Grand šampiona, čímž by zbyl na domácí půdě k ulovení už jen jeden titul a to Šampion ČMKU (pro neznalé zkratka Českomoravské kynologické unie). Všechny tituly jsou tituly krásy, takže náš Bobeš je vlastně takový zatím dvojnásobný missák. Pak už by nám zbylo jen uchvátit ještě titul Interšampiona a jsem spokojená....

Dost lidí se mne ptá jestli mne to baví. A to i ti kteří někdy psa vystavovali. Odpovídám že ano, i když na tom vlastně nic moc zábavného není. Lítání okolo hafušáka, upravování, a čekání, a to někdy hodně dlouhé a když se zadaří dopoledne tak i čekání na odpolední soutěže, to je vlastně celá náplň vystavování psů. Pak vám ho ještě nějaká děsná baba/blbec rozhodčí neocení tak jak si myslíte že si váš miláček zaslouží a dostane to zrovna ta obluda vedle, která vypadá jako úplně jinej pes než má být, neumí pořádně odlepit packy od země, zatímco váš miláček se vznáší jak na obláčku. A srst? Škoda mluvit, vždyť vypadá jak smeták a ne výstavní pes!!! I tak někteří berou vystavování. Já ne, jezdím tam hlavně kvůli tomu, že se tam potkám s lidmi s kterými si mám co říct, je tam ruch a rumrajch který já naprosto miluju a když ještě se navíc zadaří tak je to taková třešnička na dortu.

Takže za necelý měsíc zase hurá do nové výstavní sezóny v které se nakonec uvidí jestli veškerá vynaložená snaha přinese také zasloužené ovoce.

A taky pár Bobíškových foteček by možná nezaškodilo .

Pohodář v křesle...velmi oblíbený kus nábytku, hned po naší posteli....

Pohled kterým jsme pronásledování pokaždé když máme v ruce něco, o čem je Bobeš přesvědčený že je k jídlu....

A ještě jedna z křesla..... a druhá z postle. Nerušit prosím !

To je páteční předpříprava na sobotní výstavu, taková malá generálka....

A že sledování večerníčku není jen zábavou a výsadou malých dětí, ale i malých dandíků....