Protože jak je známo v zimě se rychle stmívá, a tak jak jsme se začali blížit k Týnu nad Vltavou a Hluboké začalo sluníčko pomalu klesat za obzor a rozhrálo na obloze hru krásných barev. Panička fotila ostošest, člověčí táta s toho měl ohromnou srandu a já se jen tak na jedno oko juknul proč se panička rozplývá a táta směje.....
Temelín vypadal jak Ocelové město z knížky Julesa Verna, jednou v červeném, pak zas ve fialovém oparu, pak zase ocelově šedý...
V okolí Hluboké to vypadalo zase tak trochu jako z nějakého strašidelného filmu, když se chystá Satan zaútočit na nic netušící svět.....
A to už jsme se opravdu pomalu ale jistě se sluníčkem loučili a za chvíli byla kolem tma tmoucí. A po přejetí hranic okolo Freistadtu i pěkně hustá mlha, která se nás držela skoro po celou dobu, než jsme se prodrali přes všechny ty tunely pod horami až k Liezenu, kde nás po vyšplhání do kopce a následném sjezdu dolů přivítala pro změnu černočerná obloha na které se jiskřilo neskutečné množství hvězd a jasně svítil srpek měsíce. Městečko kam jsme mířili se jmenuje Bad Mittensdorf a nedaleko od něj je lyžařské středisko Kulm se skokanským můstkem a pak o nějakých jen pár kilometrů dál středisko Obersdorf, kde se dokonce pořádají lety na lyžích. Když jsme dorazili na místo, bylo skoro devět hodin a tak byl nejvyšší čas se jít ubytovat, očuchat si okolo kde je co zajímavé, po cestě se pořádně protáhnout a vyčurat a pak si spokojeně ustlat u paničky na dece v posteli.
Musím podotknout, že postele měli opravdu pohodlné a tak jsme si to s bráškou a tátou střídali, jednou jsem byl já u člověčího táty a jeho kamaráda, bráchovýho pánečka Ivana, pak zase můj psí táta se tulil u paničky a bylo nám všem dohromady moc fajn. Dokonce tak dobře, že jsme ani na sebe s bráchou nevrčeli a táta nás taky neškolil a nechal nás být.....
Fotky Temelína a západu slunce jsou velice zajímavé.
OdpovědětVymazatTemelín při západu slunce se mi líbí a Bobeš v posteli taky.
OdpovědětVymazatDobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?
OdpovědětVymazat