Skoro až k penzionu kde jsme bydleli vede cesta od sjezdovek ze střediska nad Bad Mittendorfem a tak jsme všichni vyrazili na procházku a průzkum nejbližšího okolí. A že se tedy bylo na co koukat. Když jsme vyšli na jednu krásnou horskou louku, i nás hafušů se zmocnilo jakési šílenství a z čiré radosti a při pohledu na tu krásu kolem jsme začali lítat jak zběsilí.....
Dostatečně vylítaní a uhnaní jsme se vrátili zpátky a člověčí táta se zarputilostí mu vlastní prohlásil, že to by bylo, aby nebylo někde středisko kde se lyžuje a vzal lyže a vyrazil. Panička s Ivanem se ještě chvilku pochechtávali jeho no jak to říct, hodně velké důvěře, ale pak se paniččina pozornost obrátila na mne a já byl jat, vzat do náruče a odnesen do koupelny a tam opět našamponován, ošetřen kondicionérem a vůbec připraven co se týče čistoty na výstavu.
Ovšem z hodinu a půl se rozlétli dveře a v nich stál člověčí táta z největším možným zhnuseným výrazem ve tváři jakého byl v ten okamžik schopen. A proč? Tak to vám povím příště......
Tak čekám,co se člověčímu tátovi asi stalo...
OdpovědětVymazatHezké fotky.
OdpovědětVymazatMoc hezké fotky, hned bych jela taky na výlet.
OdpovědětVymazatTy teda napínáš - stál ve dveřích se zhnuseným výrazem.... a .... co ?
OdpovědětVymazat