15 prosince 2011

Proč nedával člověk větší pozor ve škole aneb pravopise, pravopise ty strašáku blogerů....

Tak, tak....Ve škole jsme dělali při češtině a zvlášť při mluvnici všechno možné jen ne dávali pozor. Podle toho to pak vypadalo, při vyvolání se ozývalo od tabule buď významné ticho, nebo v lepším případě nesmyslné koktání a žvatlání, z lavic od třídních šprtů se podle oblíbenosti vyvolaného či vyvolané (u nás ve třídě byla převaha holek, takže klukům bylo napovídáno víc, jak jinak...) ozývalo hlasitější či tišší napovídání a učitelka za katedrou měnila barvy a svůj objem podle toho jakých nesmyslů a prohřešků proti mluvnici se vyvolaný dopouštěl.
To samé by se dalo říct, alespoň v mém případě, o slohu. Nesnášela jsem ho. A dlouho. Jediné co mne bavilo psát byly dopisy. Ty byly hodně dlouhé a domnívám se, že všichni mí kamarádi a mé lásky na vojně rozhodně nestrádali. Naopak, byli zahrnováni obrovským množstvím dopisů, jejichž délka bývala úctyhodná a obálka hodně silná.
V obchodě se pak moc pravopis a mluvnice nepoužívala, neboť psát paragony zase nebylo nic tak světoborného pro toto zaměření. A tak na místo pravopisu nastoupil škrabopis, protože lety se člověk vypracoval spíše k písmu lékařskému, případně zkratkovitému, protože při frontě nervózních zákazníků se rozhodně nějaká kaligrafie nedala provozovat.
A tak jsem si s tímto přístupem vystačila hodně dlouho. Nastala sice někdy situace, že člověk musel tu a tam komunikovat písemnou formou s různými úřady, a pak ovšem nastal i problém jak co formulovat, a jak co napsat aby se před úředníkem neztrapnil a neudělal ze sebe nevzdělaného vola.
Jenže co čert nechtěl, anebo spíš v jeho případě chtěl, potkala jsem se s blogem.... A už jsem se vezla po záludnostech pravopisu a mluvnice jak po másle. Začal souboj z pamětí a pravidly českého pravopisu. Dolovala jsem z hlavy slova vyjmenovaná, koncovky, předpony, přípony, vzory, zájmena a přídavná jména. Skloňování a časování. Předložky, čárky mezi větami a další a další záludnosti našeho jazyka.
Samozřejmě se stane že ujedu, přepíšu se, nebo naopak nedopíšu. Tu a tam i to i/y nebo mě /mně se objeví ne ve zcela správné tvrdosti či tvaru. A pokud si nejsem jistá řídím se radou naší češtinářky: "Když si nejste jistí, napište si to pod sebe a prohlédněte si to, a to, co se vám víc líbí je většinou i správně." Je to pravda a kdo hodně čte a má vizuální paměť si tím hodně ušetří práce a přemýšlení.

Občas ale se divím, co někteří blogeři jsou schopní vyprodukovat za šílenosti co se týče pravopisu. Nevím jestli je to image a záměr šokovat ostatní, nebo jejich absolutní nevzdělanost v mluvnici a pravopisu. Ale někdy opravdu trpím, a hodně.....Jak to zvíře, a v duchu děkuji všem mým učitelkám a učitelům českého jazyka od první třídy až po učňák že na nás tak tvrdě vyžadovali znalost jazyka, a z hloubi duše se jim omlouvám za to, že jsme nepřikládali jejich předmětu tu správnou pozornost. To by se pak psalo jedna báseň!!!!!!Mrkající

12 komentářů:

  1. Moc hezký článek A některé blogy své pravopisné chyby dělají naschvál. Jako zrovna jeden blog kde najdeš smaá velká a malá písmenka a k tomu ještě v každém slově "Q". Samozřejmě že ne všechny

    OdpovědětVymazat
  2. Zkus si zopakovat čárky.

    OdpovědětVymazat
  3. [2]:Věty rozvité....? tam se čárky používají. Jinak prosím zadej si webovou adresu, ať vím s kým mám tu čest a mohu zhlédnout i tvůj blog pokud máš.

    OdpovědětVymazat
  4. Slovenština je v tomhle lepší - jednodušší, tedy myslím v pravopise, viď Vendy a je tak náherně jemná, malebná a něžná - tu by jsem poslouchala s čárkama i bez čárek a opakovala si ji furt a furt dokola....-:)))

    OdpovědětVymazat
  5. Svatá pravda. Občas se divím , co za podivnosti dovedou lidé vyprodukovat. Samozřejmě, že se občas stane i nejlepšímu češtináři, že prostě udělá chybu, to se stává. Já sama nikdy neměla velké problémy s češtinou, diktáty byly většinou levná známka. Když jsem dostala za 3 tak to byla tragedie. Vždy jsem milovala slohy, to bylo moje.Jinak od první třídy k maturitě nebyl problém s češtinou. Jo, matematika to bylo jiná, matika , fyzika , chemie , to byly moje Achillovy paty.

    OdpovědětVymazat
  6. Taky jsem uz zapomela jak je cestina tezka,az prisla kamaradka s napadem at se s ni ucim cesky!A nejvic me boli,kdyz kluci pisou cesky,tvrde y,mekke i,vsechno jedno,ale hlavne,ze mluvi a to dobre!

    OdpovědětVymazat
  7. [4]: To jo, ale pro spoustu mladých už je to docela exotika....ale je fakt, že je to řeč hodně malebná i když záleží dost na tom odkud ten mluvčí je. Stejně jak u nás.

    OdpovědětVymazat
  8. Ve škole jsem nikdy problémy s češtinou neměla.Když píšu tužkou,tak ruka sama píše y nebo i. Když něco napíšu na blog - pak odešlu, tak někdy žasnu,co jsem napsala.

    OdpovědětVymazat
  9. Já slohy ve škole přímo miloval a těšil se na ně.

    OdpovědětVymazat
  10. [3]: Klepni ji na avatara obrázek a jsi u ní.

    OdpovědětVymazat
  11. [11]: S videem u tebe mohu jen souhlasit.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....