Už jsme všichni jedna tlapka.....

Tak po více než čtrnáctidenní mé přítomnosti v novém domově, jsme s Báčou a Bobešem jedna tlapka. Řádím s nimi jako bych tu byl odjakživa a učím se od nich i spoustě věcí. Třeba nadšeně štěkat před dveřmi na chodbě když nás panička pouští ven, stejně rychle jako oni splachtit ze schodů a hnát se za sousedovic micinou, která k nám chodí číhat na myšky, a taky se motat pod nohami paničce nebo Lucce, když je čas na jídlo a panička nám ho rozděluje do misek. A ráno, když se brzy budím, protože jsem přece jen ještě moc maličký a nevydržím tak dlouho nečůrat, si moc rád s Bobešem hraju. I když jemu se to moc líbí, panička je proti, protože přitom děláme rámus a oni s pánečkem si ještě trochu chtějí přispat. A taky jsem byl pasován na nejchytřejší štěně ze všech, které tu byly. Já totiž jediný přišel na to, jak se dostat sám a bez větší námahy k paničce na postel. Všichni ostatní totiž čekali až povyrostou a vyskočí tam, ale já si to beru přes poličku v nočním stolku na kterou se bez námahy dostanu a pak se už jen odrazím a vyškrabu na postel . Jen dneska jsem to trošku venku přepísknul se zvědavostí, a když jsem si chtěl hrát s rybkami v takové zvláštně průhledné části zahrady, spadl jsem do něčeho studeného a divně nestabilního, o co se nedalo packama vůbec opřít a dostat se tak z toho pryč. Panička naštěstí pro mne hned sáhla a za velkého hudrování a hubování mne vytáhla ven. Ono to bylo jezírko s vodou a vůbec mne to neuneslo a nedalo se po tom chodit.....Tak mě zabalili do ručníků a usušili na sluníčku, a já se pak té divné části vyhýbal jak to šlo.

A když si lehnu s Bobešem do pelíšku, tak si tam hovíme a já mu vyprávím vtipy a Bobeš se jim směje.....

---