Jako malá jsem měla krásnou knížečku s obrázky květin a různých živočichů, a ke každému byla nějaká krátká básnička. Dodnes si pamatuji dvě, a každé jaro, když začnou kvést fialky si jí opakuji.
" Pročpak si se fialinko milá, pročpak si se pod list přikrčila? Kdyby lidé na očích mne měli, fialky by už dávno nevoněly!"
A jelikož se jaro stále více a více ujímá vlády, tak i na zahradě v trávě i na doposud šedých a prázdných záhonech se začíná objevovat čím dál víc barevných květů které svítí do dálky.... I jezírko pod vrbou jsem přivedla k životu, vrátila do něj rybky, které přezimovaly na půdě v sudu a nová fontánka rozezvučela tichou hladinu jemným šumněním padající vody.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....