25 února 2011

Sex versus milování.....

Opět téma, které se zdá být jednoduchým, ale......jak se ho uchopit? Začít o vlastních zkušenostech, nebo rozebírat historii, kázat, moralizovat, chválit?
Nicméně nejdřív si poslechneme co nám o sexu říká Wikipedia:".....pohlavní rozmnožování,erotická láska, přitažlivost, genitální a orgasmické aktivity, to vše lidově nazýváno SEX...."
No brr, tak takhle suchá definice dokáže hodně rychle člověka odradit. Rozhodně možná vystihuje vědecká a lékařská kritéria a hovoří vědeckou řečí, ale někam se při tom vytratila ona lidská stránka. Dobrá, ještě jinak, slovo sex mi asociuje E 55, a její stálé obyvatelky a obsluhovatelky německých sexuálních turistů a kamioňáků z různých koutů Evropy, kteří jsou ochotni platit. A někdy se opravdu divím, čemu všemu JSOU ochotni zaplatit, takže si říkám, jestli nedělají mužům jako takovým negativní reklamu. Nebo rychlovky někde na lesní cestě či noční kluby. To beru jako sex.
Já dávám raději přednost slovu milování, je to slovo které pohladí a naladí. Je v něm něžnost, intimita a sdílení pocitů dvou lidí, kteří jsou si blízcí a kteří k sobě navzájem pociťují lásku, která je zcela pohlcuje a sbližuje, a ne jen prostý akt plození a ulevení si, když to náhodou doma nějak skřípe.
Je rozdílný pohled na milování ze strany mužů a jiný ze strany žen. Žena je víc citově angažovaná, víc se k sexuálnímu partnerovi snaží přimknout, má potřebu určité jistoty a neumí se tak rychle odstřihnout. Je sama sebou nejistá, potřbuje stále a znovu ujištění, že ji má partner rád a že nějaký špíček či ďolíček od celulitidy navíc mu ROZHODNĚ nevadí. Muž má neustálou potřebu dobývat a lovit, objevovat dosud neobjevené a ne setrvat na místě, musí hledat a pátrat. Je pravdou, že tohle patří k počáteční fázi vztahů, k době kdy se se svým partnerem seznamujeme a plánujeme co dál.
Něco jiného už je letitý vztah, tam se ono sdílení pomalu a jistě vytratí a zbyde jen všednodenost, stále stejné otázky a odpovědi, stres v zaměstnání a koloběh rodiny, tady se už pomalu dá mluvit o sexu, jen ne v takové degradační rovině jako je sex na ulici, pořád ještě tam má navrh ona určitá intimita, souznění a porozumění.
A ještě je tu milování které spadá do kategorie MIMOMANŽELSKÉ. Zakázané ovoce, které chutná víc než to samé doma na míse. Neodsuzuji, neboť kdo jsi bez viny, hoď kamenem.Prostě může se stát a samozřejmě stává, jen se nesmějí úmyslně zraňovat ti, kteří o tom neví. Přináší to vzrušení z neznámého, z toho co třeba doma neznáme a máme možnost vyzkoušet. Zdá se to být lákavé, dobrodružné a samotné plánování je samo o sobě velkým afrodisiakem.
Po čase ale zjistíme, že to je vlastně pořád o tom stejném, vzrušení z nových zážitků a prožitků vyprchá a opět se objeví stereotyp. Někdy se ale i může stát, že takto objevíme vztah, který nám ukáže, že ten dosavadní byl chybou a dá nám sílu se s tím starým rozloučit(a teď vůbec nemám na mysli scénaristickou licenci v Nemocnici na kraji města). Já sama pár takových vztahů znala osobně.
Když se rozpoutala diskuze o tom, zda se sexuální výchovou začínám buď již v předškolních zařízeních nebo nižších ročnících, byla jsem pro. Už jen z toho důvodu, že spousta rodičů má před svými dětmi ostych o těchto věcech mluvit, a nechávat je v absolutní nevědomosti, či aby se případně detaily dozvídaly od starších spolužáků mě nepřipadá vhodné. V době kdy Fredie Mercury zpívá že "Love kill's", láska zabíjí, a v době kdy jeho samotného paradoxně láska zabila by se naopak měl sexuální výchově věnovat větší prostor. Samozřejmě přiměřeně věku a míře chápání dětí a samozřejmě s určitým vkusem a hlavně pravdivě, aby se nemohlo propříště stát, že se po školách budou povalovat brožury v kterých se píše že homosexualita je nemoc, která se dá za určitých podmínek léčit!!!!!!!!!!
Žijeme v době kdy se mnohá tabu stávají věcí veřejnou,a tak by i všechno okolo sexu a milování mělo být přirozenější a ne upjaté jako kdysi. I když......mnohokrát se ukázalo, že i naši prudérní předkové si uměli, pokud šlo o milování, pěkně užívat.
Slovy z filmu Stvoření světa "Milujte se, a......." zbytek je na rozhodnutí jednoho každého, uzavřu toto ne zrovna jednoznačné téma.

21 února 2011

Klik, a všechno nepěkné je pryč....

Před nedávnem jsem viděla film "Klik, aneb život na dálkové ovládání". Taková věcička jako dálkový ovladač a jak se hned lépe žije! Idea scénáře tedy jinak nic moc, do kina bych na to nešla, bylo by mi líto peněz a zraceného času, ale když se nechce ještě jít spát, tak proč se nekouknout.
Včera bych ale tohle životní dálkové ovládání brala všema deseti. Ráno mi v rukou umřela naše třináctiletá jezevčička. Byl to velký šok, protože to přišlo strašně náhle. Měla sice před deseti dny bronchitidu, ale po zaléčení antibiotiky a čtvrteční kontrole vše vypadalo v nejlepším pořádku. Běhala, byla veselá a hlavně měla úžasný apetit.
Ve dvě hodiny v noci mě ale vzbudila tím, jak strašně rychle až dusivě dýchala, bylo vidět že jí každý nádech dělá ohromné problémy. Pořád chtěla ven, asi jí ten studený vzduch dělal líp. Ale pak začala strašně naříkat a já věděla že tohle asi dobře neskončí. Vzburcovala jsem veterináře, dceru aby nastatovala a jeli jsme na veterinu. Ten vyděšený pohled v očích, když pořád lapala po dechu mě ještě hodně dlouho bude pronásledovat. Při rentgenu se zjistilo, že má hrudníček plný vody, a natolik utlačené plíce a srdce, že jí selhával krevní oběh.
A když jsme se na sebe s veterinářem podívali, bylo mi jasné, že už není žádná naděje. Dal jí nějaká antibiotika, injekci na odvodnění a na posílení a řekl, že máme přijet v jedenáct hodin znovu.

Na hodinku jí léky zabrali a tak mohla klidně dýchat a spát. Bohužel jen na tu jednu hodinu. Pak se obtíže vrátili a střídavě usínala a dusila se. V okamžiku kdy jsem už zase chtěla jít budit dceru, ža raději pojedem hned, si z posledních sil vlezla do pelíšku a tam na mě koukala a čekala kdy jí začnu hladit. Tak jsem si k ní sedla, hladila jí a vyprávěla jak jsme byli rádi že jí máme a jak nám s ní bylo dobře. A pak se jen protáhla a pod rukama mi umřela.

To byl ten okamžik, kdy bych ono zázračné ovádání potřebovala, abych mohla vrátit všechno zpátky a ona mohla ještě být u nás. Mnoho lidí namítne, že to byl JEN pes, ale každý z vás, kdo někdy nějakého pejska nebo micinku měl, ví že to není JEN pes nebo JEN kočka, ale plnohodnotný člen rodiny, o kterého se strachujeme stejně jako o ostatní a o kterého i stejně jako o ostatní pečujeme a milujeme ho.

Bojím se ale, že stejně špatnou zprávu se dozvíme i o dalším členovi naší rodiny, manželově mamince, která už čtrnáct dní leží v nemocnici a stále ještě není její stav úplně jasný. A ještě jedna věc mě zarazila a popravdě zaráží od té doby co jsme si pořídili první zvířátko. A to je hodně rozdílný přístup k pacientům od doktorů humaních a od doktorů veterinárních. Dá se samozřejmě namítnout, že veterinář si všechno "mastně" napočítá, ale nejsou i soukromí lékaři placeni přes pojišťovnu také z našich kapes, přibývá věcí a zákroků které si i přes zdravotní pojištění platíme sami a cash?Pokud se stalo, že v nemocnici se někomu v noci, či v brzkém ránu přitížilo, a byl přivolán sloužící lékař, evidentně rozespalý, ne zrovna slušným a milým způsobem s tímto pacientem mluvil. Když jsem vzbudila veterináře o půl druhé z naprostým klidem a samozřejmostí mne vyzval ať přijedu a i s psíkem rozmlouval a uklidňoval ho.
Nechci moralizovat ani zlehčovat práci obou profesí, jen mluvím z vlastní zkušenosti s touto situací a rozdílným způsobem jejího řešení. A bohužel vždycky z ní lépe vycházejí veterináři.

20 února 2011

Rozloučení......

"""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""""
Dnes ráno, se s naší smečkou navždycky rozloučila naše jezevčičí lady, Matynka.O to větší šok to bylo, že to byl odchod hodně rychlý a nečekaný. Večer si ještě s námi hrála a vítala všechny členy smečky kteří přišli, a ráno už nepřivítala nikoho. Tak už se snad teď honí se všemi psími a kočičími kamarády kteří odešli před ní.......
Měli jsme tě všichni moc rádi a děkujeme za ty krásné chvilky s tebou.......
Máta

19 února 2011

Nějak tomu nerozumím....

Dnes jsem se zas jednou u televizních zpráv zasmála. I když ve většině případů u nich k smíchu nic není, tak dnešek byl vyjímkou. Zasmála jsem s velkou dávkou zlomyslnosti a ráda. A co nebo kdo byl příčinou? Superbojovník za práva lékařů dr.mENGELe, onen bijec nepravostí a potírač zlořádu v nemocnicích, který se zarytostí a sveřepostí teutonského rytíře bojoval o to, aby se nemocniční lékaři měli dobře. Člověk, který s hrdostí a úsměvem volal:"Když nás tu patřičně neoceníte, tak mi odejdem tam kde nás ocení a klidně i do zahraničí!" A ejhle, uběhlo pár týdnů a z nesmiřitelného bojovníka se stal nezaměstnaný, a z hlasatele nezávislosti na ředitelích nemocnic malý prosebníček který žebrá o své místo. Které již ovšem pan ředitel nemocnice obsadil v okamžiku kdy on potřeboval mít plný stav, lékařem jiným. A nastává problém,
jak se dostat k svému místu zpět. Pan ředitel tvrdí, že už je obsazené a tudíž tam již žádné volné místo není a pan dr.mENGELe že to je pomsta a chce své i když "špatně" placené místo zpátky.
A dostávám se k tomu, čemu nerozumím. PROČ tedy pan dr.mENGELe neodejde s nadšením pro lepší plat do zahraničí k čemuž vyzýval ostatní lékaře, PROČ se chce dát znovu za svou práci vykořisťovat a pobírat podhodnocený plat, PROČ se s takovou sveřepostí chce dostat zpět.... Že by mu konečně došlo, že v cizině na něj nečeká nikdo s otevřenou náručí? Že v cizině by musel začínat od píky, a kdo ví zda vůbec ve svém oboru? Že přece jen "všude dobře, doma nejlíp"?

Nevím, a nechápu proč se zase kvůli tomu má vláda a ministerstvo dohadovat s lékaři s kterými se již jednou vcelku úspěšně dohodla a po kterých se nyní od odborářských bossů chce a žádá aby byly solidární s jejich Superšéfem. Vždyť mu nikdo nebrání v jeho odchodu do zahraničí a v možnosti skvělých výdělků na zahraničních klinikách. Tak ať si klidně jde, tady jak je vidět zřejmě alespoň v nemocnici chybět nebude, a může tak být i zářným příkladem jak se dělá kariéra jinde pro ostatní doposud váhající. Nebo že by ta záře náhle tváří v tvář realitě hodně rychle vybledla?

Romantický hrdina nebo hochštapler......



Mám ráda českou historii, a některé její postavy a spolutvůrci jsou mi tu více, tu méně sympatičtí, a pro některé mám dokonce velkou
slabost.

Jednou z těchto postav je i enfant terrible českých dějin Záviš z Falkenštejna. Některými zatracován, jinými obhajován. V každém případě postava zajímavá i kontroverzní.
Dějiny mu přisoudily roli zrádce krále Železného a zlatého, Přemysla Otakara II. I když se později ukázalo, že to nebylo až tak pravda, nálepky zrádce se již nikdy nezbavil. A svůdníka, který pro své vlastní zájmy neváhal svést i samotnou královnu vdovu Kunhutu Uherskou.

Ale jaká tedy byla pravda, zrádce a hochštapler anebo zdatný politik a dobrý manžel?

Záviš s Falkenštejna se narodil zřejmě v roce 1250 panu Budivoji z Krumlova a Perchtě z Falkenštejna. Patřil do jednoho z nejmocnějších rodů v Českém království, do jihočeského rodu Vítkovců. Ač z krumlovské větve vítkovského rodu, používal vždy jméno hradu Falkenstein (Sokolí kámen) což byl hrad jeho matky a jehož byl i dědicem. Vítkovci jako velice vlivný rod vždy tvořili určitou opozici vůči králi, a ten aby částečně oslabil jejich vliv, založil na jejich panstvích v roce 1263 nejdříve klášter Trnová, později Zlatá koruna a v roce 1265 královské město České Budějovice. Vítkovci se ale proti těmto krokům Přemysla Otakara II tvrdě postavili, protože Přemyslův postup považovali za okleštění své svrchovanosti na Jihu Čech.

Již tehdy se začal mladý Záviš prosazovat v rámci vítkovských rodů a ti ho nakonec ve svém sporu z českým králem zvolili vůdčí osobností. Vítkovci otevřeně vystoupili proti Přemyslovi a začali plenit Budějovice a Zlatou korunu a obsazovat královské hrady.
Ve svém odporu pokračovali až do Přemyslovi smrti ke které došlo 26. srpna 1278 v bitvě na Moravském poli proti římskému králi Rudolfu Habsburskému. A zde si vysloužil onu nepravdivou nálepku zrádce a přeběhlíka do rakouských řad. Pravdou je, že Vítkovci sice byli v řadách české šlechty, nicméně bitvy samotné se nezúčastnili, ba i Přemyslovi večer před bitvou svojí pomoc nabídli, on jí však odmítl.
Po návratu do Čech se jako třicetiletý vydává na Opavsko za královnou vdovou Kunhutou. A zde se počíná odvíjet příběh romantické lásky "zrádce" krále jak ho vnímala zbylá česká šlechta a vdovy po "zrazeném" králi a v tu dobu ještě jeho velkou odpůrkyní. Proč se tedy za ní vydal. Aby pomohl získat českou korunu pro právě se ze zajetí vrátivšího syna Kunhuty a Přemysla Václava II ? Nebo tím sledoval své vlastní mocenské a politické cíle? Či podlehl jako již mnozí před ním Kunhutině kráse? Byl víc rytířem a milencem nebo kariéristou a intrikánem?

Nikde se nezachoval žádný portrét který by nám ukázal jeho tvář, ale byl prý velký krasavec a ženy mu podléhaly zcela samozřejmě. Takže je jen na naší představivosti jak si jej budem malovat. Alespoň jeden z jeho popisů je: "Rytíř, nad jehož čelem se vzdorně skroužily vlny kaštanových vlasů. Jeho pohled útočil výzvami. Bylo až cosi zdánlivě protikladného v tom, jak modř jeho očí zároveň hořela stravujícím ohněm. Jakoby se Bůh s Ďáblem svářil v tom pohledu!Měkký vous obepjal jeho smyslné rty pod štíhlým nosem a rozestřel se i po pevné, spodním rtem ostře zaříznuté bradě." Vladislav Vančura jej popsal takto:"Byl krásný, ducha vzdělaného, podoby sličné, údů spanilých. Daleko široko mu nebylo rovna. Měl hluboké oči, jeho pohled byl jímavý.
Když rytíř mluvil, nesl se jeho hlas tiše, krásně, půvabně s takovou naléhavostí, že mu bylo těžko odporovati. Jeho myšlenky byly jasné a řadily se v souvislosti, která plyne a uchvacuje."
Takže fešák, kterému žádná neodolala......
Jedno je ale jisté, Záviš si sice získal důvěru a posléze i lásku královny Kunhuty i jejího syna Václava, kterému v mnohém nahrazoval otce, ale zároveň si proti sobě poštval zbylou českou šlechtu a hlavně nevlastního bratra Václava II, Přemyslova levobočka opavského vévodu Mikuláše. V něm měl nesmiřitelného nepřítele. Na všechna důležitá místa dosadil své příbuzné a přátele. Sám soustředil ve svých rukou vládu v Českém království a stal se neoficiálním místokrálem. Ku prospěchu jeho, nutno podotknout, že mladičký Václav byl velmi nerozhodný a slabošský král a Závišovi se podařilo především v Čechách znovu upevnit jeho královskou moc a nastolit mír.
Ale jeho štěstí po boku nyní již jeho manželky Kunhuty netrvalo dlouho, neboť Kunhuta v roce 1285, brzy po jejich svatbě a porodu syna Jana umírá na tuberkulozu.
A opět zalovil v královských vodách a po Václavově svolení se oženil s ženou s poněkud divokou minulostí uherskou princeznou Alžbětou. Jenže to už ho jeho moc natolik zaslepila, že si svou neskromností začal připravovat svůj pomalý a neodvratný pád. Nejen že ještě víc popudil vévodu Mikuláše když si neoprávněně přisvojil jeho titul opavského vévody, a který se zapřísáhl, že to tomu jihočeskému hochštaplerovi vrátí, ale i jeho vliv na Václava pomalu slábl, a byl navíc nahlodáván i ze strany Václavovi choti, dcery Rudolfa Habsburského královny Guty.
A tak když se se svojí novou ženou usadil na hradě Svojanov a když se mu narodil syn pozval pyšně na oslavu křtin jak krále Václava tak uherského švagra Ladislava.
V té době byl již Václav zcela ve vleku své habsburské manželky a ostatních Falkenštejnových odpůrců a tak naoko souhlasil a pozval Záviše na Pražský hrad, aby ho pozval osobně. Záviš byl zajat, obviněn ze zrady a přípravy Václavovy vraždy a uvězněn v Bílé věži.

Vítkovci opět povstali proti českému králi a odmítali mu vydat královské hrady, kterých se během let zmocnili. Král Václav pověřil Mikuláše Opavského vyjednáváním z odbojnými Vítkovci a zároveň mu dal plnou moc k tomu, aby v případě odporu Záviše popravil. Roku 1290 se Mikuláš Opavský vydává i se Závišem, kterého vozil sebou zakovaného v dřevěné káře potlačit vítkovskou vzpouru. Před každým z hradů kde se nějaký Vítkovec či Závišův přítel rozhodl bránit, nechal vyhlásit, že pokud nevydá hrad a nevzdá se, nechá Záviše popravit. A měl úspěch, nikdo ze Závišových bratrů či příbuzných a přátel nechtěl jeho život ohrozit a tak se postupně jeden po druhém vzdávali.
Jen když dorazili před Hlubokou, která patřila Závišovu staršímu bratru Vítkovi z Krumlova, neuspěl, Vítek odmítl snad i na přímý popud Záviše hrad vydat a tak 24. srpna 1290 Mikuláš svou hrozbu splnil a Záviše před hradem nechal popravit. Dodnes se neví, jestli to bylo opravdu dřevěným mečem nebo mečem železným.

Záviš z Falkenštejna byl pohřben v kapitulní síni rožmberského rodového kláštera ve Vyšším Brodě.Bohužel v dnešní době je jeho hrob veřejnosti nepřístupný, neboť klášter slouží opět svému účelu a hrobse nachází v místech kde bratří pobývají a kam laici nemají přístup.

Říkalo se také, že král Václav II si do konce života Závišovu smrt vyčítal a od svého nevlastního staršího bratra Mikuláše se odvrátil. A že jeho strach z bouřek prý měl také proto, že právě v těch chvílích se mu zjevoval duch popraveného Záviše.
A tak se uzavřel příběh muže, který byl nazýván zrádcem, ale který zároveň byl i dobrým politikem a hospodářem, muže jenž dokázal předat králi Václavovi II české království v jeho opětovné síle a slávě,
a jehož velkým prohřeškem byla láska k ženám pocházejících z královských rodů.....

17 února 2011

Něco pro odlehčení po čtvrté......

Tentokrát se podíváme co říká moudrý pan Murphy o lékařích. Téma to v dnešní době velice vážně probírané, takže jeho odlehčení si myslím je na místě......

MURPHYHO ZÁKONY O LÉKAŘÍCH A PACIENTECH........

OBECNÉ ZÁKONY O DOKTORECH

Zákon dr.Sheltera.....

Doktor je člověk, který ví, co se skrývá uvnitř vás.

Wisemenův dodatek

Respektive měl by to vědět.

Zákon prof. Healtha....

Vždycky je lépe být zdravý, ale ne každý má to štěstí.

Lustyův dodatek

Přesněji řečeno, naprosto zdravý není nikdo.

Zákon dr. Helpa....

Každý člověk potřebuje alespoň jednou v životě vyhledat lékaře.

Sorceryův magický zákon....

Někdy se první návštěva u lékaře změní jakoby mávnutím kouzelného proutku v návštěvu poslední.

Wonderův dodatek

A není to tím, že se zázračně uzdravíte.

Slainův dovětek

Docela prozaicky zemřete.

Perishův zákon....

Jednou musíme zemřít všichni - ale bez zásahů lékařů bychom pravděpodobně zemřeli později.


Zákony obvodních lékařů.....

Selekční zákon dr. Allota....

Obvodní lékař je člověk, který v podstatě pouze přerozděluje pacienty pro lékaře - specialisty.

Identifikační zákon....

Obvodní lékař by měl vaši chorobu poznat.

Sequelův dodatek

Hrozné ovšem je, pokud se jí pokusí léčit.

Simpleova přímá úměra....

Přicházíte - li do čekárny s lehkou chorobou, odejdete s několika mnohem vážnějšími.

Barnumův zákon.....

Všechno co vám vypráví pacienti v čekárně, je zhruba stejně pravdivé jako články v bulvárním tisku, informující o spatření létajícího talíře nad střechou sodovkárny.

Dodatek r.Waila

Samozřejmě pokud hovoří o své chorobě - nářky nad nezvedeným potomkem nebo zdražením mrkve vážně brát můžete.

Fullhouseův kumulační zákon....

Čekárny obvodních lékařů jsou nejen zdraví nebezpečné, ale také přeplněné.

Abideova přímá úměra

Čím déle v čekárně setrváte, tím větší množství chorob si odnesete domů.

Zákon dr. Cocka....

Je - li pacientem, přicházejícím k obvodnímu lékaři jiný lékař, tato návštěva vždy skončí přinejmeunším ostrou výměnou názorů.

Edgeův dodatek

V krajním případě skončí ostrá výměna názorů zabodnutím ostrého lékařského nástroje do některé části anatomie jednoho z lékařů.

ZÁKONY ANESTEZIOLOGICKÉ....

Zákon Sama Hawkinse.....

Chirurgický zákrok bez umrtvení se provádí pouze ve filmových westernech, u primitivních přírodních kmenů a v Rusku.

Festerův dodatek

Vy ale nejste tak statečný jako Vinnetou, rudý gentleman, tudíž byste chirurgický zákrok bez umrtvení nepřežil.

Grossovo varování

Máte - li dosud zachovalý apendix nebo žaludeční vředy, nejezděte mezi zaostalé přírodní kmeny.

Putinovo upřesnění

A už vůbec ne do Ruska.


A touto perličkou na konec, můžeme nechat pány lékaře v klidu dál pracovat a vzorně se starat o svojí kapsu a naše zdraví.....

P

Něžná krása orchidejí......

Svou novou sezonu začaly i další z mých milých orchidejí. Dělají mi ohromnou radost svojí vitalitou i tím, že každoročně rozkvétají ne ve skleníku ale "normálně" na parapetu okna. Samozřejmě po venkovním letnění, jelikož to jsou druhy které toto letnění buď velmi dobře snáší a nebo přímo vyžadují, aby mohly následně během zimy založit poupata.

Ale ta která mi letos udělala největší radost zatím ještě nekvete, i když už má nasazených pět květních lat a poupata se již proklubala ven. Je to
velké CYMBIDIUM hybrid, které jsem od dcery dostala ke svým 45. narozeninám. Odkvetlo a celých pět let nenasadilo poupata i při veškerém umu a péči. Až letos, jako by mě sama chtěla ke kulatinám dát dárek nasadila sedm lat, z kterých dvě bohužel zaschly, ale těch zbylých pět se má čile ke kvetení.
V odborné literatuře jsem se dozvěděla, že to dělají rostliny které byly pěstovány na řez květů a tudíž celou dobu "dopovány" hnojivy a po určité době prodány jako pokojovky. Pak jim trvá velmi dlouhou dobu než znovu naberou sílu a začnou s kvetením. Takže jak se zdá, ta moje už má prázdniny za sebou a snad mi teď už bude dělat radost každým rokem.

Bílo - fialová BELLARA má ještě červenohnědou sestřičku, která také pomalu rozvíjí svá poupata, něžné růžové DENDROBIUM patří mezi těch pár orchidejí které nejen nádherně vypadají, ale i příjemně voní. A žluté PAPHIOPEDILUM, česky STŘEVIČNÍK má tu zvláštnost, že dokáže nepřetržitě nasazovat poupata a kvést až tři měsíce, a starší exempláře někdy celý rok.



























































































Moc se už těším na to, až začnou kvést další z orchidejí, které mají již poupata a budou mi zpříjemňovat svojí krásou tyto šedé a ponuré dny, které teď vládnou.....

16 února 2011

Kdo z nás dělá rasisty.....

Už druhý týden téma, které na první pohled vypadá jako brnkačka, ale když se nad ním zamyslím, zjistím, že to není vůbec téma jednoduché a hlavně není jednoznačné. Není ani černé ani bílé, ale naopak barevné.

Rasisty se nerodíme, rasisty z nás dělá situace, vlastní špatné zkušenosti a v neposlední řadě bohužel i stát se svojí sociální politikou. Samozřejmě nejsem příznivcem různých rádoby Národních a vlasteneckých stran, jejich postupy a programy jsou jen zástěrkou pro legální páchání násílí ve jménu bílé rasy. A s tím se nedá souhlasit. Jenže v dnešním globálním světě nelze zabránit migraci obyvatel z jiných zemí a jiných národností. Lze jen tuto migraci hlídat a to je podle mne úkol pro stát, a ne pro jednotlivce, či pro pár rádoby vlastenců. A dát jí pevná a přísnější pravidla.

Jenže politici toto ve své blahosklonosti přehlížejí, neboť v těchto lidech vidí budoucí volební hlasy. Nedá se paušalizovat, ty jsi černý, tak jsi zároveň zločinec, lemra líná a ty jsi bílý, jsi anděl, dobrý člověk a tobě patří stát. Všude jsou lidé kteří kradou, vraždí a znásilňují, a jsou to jak bílí, tal černí. Bohužel ale zároveň s nimi jsou do jednoho pytle házeni i ti kteří se snaží žít slušně a podle pravidel společnosti.
Ale kdo, nebo co z nás tedy dělá rasisty? Sociální politika a strach.Vždyť proč se mají vyhazovat miliardy na sociálních dávkách lidem, kteří ne že nemohli, jak oni tvrdí, ale nechtěli nikdy v životě nic dělat, a nikdy se nehodlali přizpůsobit okolí a životu ve společnosti, která je vlastně vydržuje.
Když se zlobí, že mají v zimě v bytech zimu, že jim neteče teplá voda, že je jim vypínán plyn a elektrický proud, že mají špatné životní podmínky. Jenže kdo rozprodává radiátory do sběru, stejně jako vodovodní trubky které vytrhávají ze zdí a dráty elektroinstalace. Kdo rozbíjí okna. Tito lidé jsou neustále přestěhovávání do dalších nových bytů. které ovšem v okamžiku stačí zase zdevastovat a znovu mají tu odvahu křičet jak je s nimi u nás zle zacházeno. Když neplatí za nic z toho co dostávají, tak se nesmějí divit že jim budou tyto služby odepřeny.
Pokud se kdokoli jiný dostane do situace, že nemá po ztrátě práce či dlouhodobé nemoci na zaplacení účtů, je expresně a bez náhrady vystěhován a exekutoři si u něj podávají kliku. Nebo když je v rodině, kde všichni leta pracovali a pracovat chtěli jedna OSVČ, a ti ostatní přišli o práci, automaticky se předpokládá že ona OSVČ vydělává miliony aby mohla ostatní živit než nějakou práci najdou a zároveň ještě platit účty, faktury a odvádět státu nemalé daně, tak v tom okamžiku ale úředníci řeknou: Ani se nezkoušejte ptát na nárok na nějaké dávky, ty vám nikdo nepřizná!
Ale ve výplatní termíny sociálních dávek jsou úřady v obležení těch, kteří na naší sociální politice parazitují a kterým se nikdo ze strachu před jejich "spravedlivým" hněvem neodváží tyto dávky nevyplácet. To že je hned po obdržení jdou propít a prohrát v automatech, aby si zas o něco později mohli stěžovat jak jsou na tom špatně, už patří k jejich folkloru.

Když na to upozornil starosta Nového Bydžova, byl za to pranýřován jako rasista, ale to, že má ve všem pravdu už raději nikdo nevidí. Když se svého času někteří obchodníci chtěli bránit proti zlodějským nájezdům našich romských spoluobčanů tím, že na dveře obchodů a restaurací dali jednoduše tabulky s nápisem, že Romům je vstup zakázán okamžitě si také vysloužili nálepku rasistů. Jenže kde se měli odvolat proti těmto zlodějnám navíc neustéle se opakujícím? Ale ani onen starosta a ni ti zoufalí podnikatelé neposvětili zákony, které jsou vůči těmto menšinám benevolentní, to je práce našich poslanců a politiků. Evropská unie i zámoří nas velice často kritizovali a kritizují za přístup k Romům, že jim nedáváme dost příležitostí aby svůj život mohli zlepšit, ale ta samá EU a zámoří okamžitě a bez milosti všechny Romy kteří k nim přijedou aby byli v jejich demokratických státech v bezpečí před naším "rasisticky" se chovajícím státem, zcela bez rozpaků vyexpedují hodně rychle zpátky tam odkud přišli. A proč? Protože moc dobře vědí, že živit tyto nepřizpůsobivé lidi je hodně drahá a ztrátová záležitost. Samozřejmě, i mezi těmito lidmi, kteří žijí celý život na úkor státu je i dost "bílých". Jen těch "černých" je o něco víc.

Změnit tuto situaci může jen změna myšlení, zvyků a stylu života těchto lidí, ale to je běh na dlouhou trať, ale pokud není spojen s určitou mírou restrikce, je to boj s větrnými mlýny. Tady víc jak jinde by mělo platit něco za něco. Ty se chovej slušně, posílej děti do škol, pracuj a když nemáš práci, založ si svojí firmu, v tom jsme si všichni rovni, a já stát ti zajistím dobré bydlení a ochranu. V opačné případě po mně jako státu nic nechtěj, je spoustu jiných kteří mojí pomoc potřebují. A hlavně by si už měli politici uvědomit, do koho se vyplatí ekonomicky ivnvestovat a do koho ne.
Nejsem rozhodně pro nějaké násilné řešení, to do dnešní doby nepatří, a navíc nic neřeší, spíš jen zbytečně rozbouří emoce. Ale rozhodně by se mělo něco změnit v sociálním přístupu. Pak se možná nebude muset v takové míře řešit rasismus a jeho následky......

14 února 2011

A ještě rodinka.....

Spokojení,vyběhaní a napapkaní si všichni hovíme na sedačce a čekáme až se nám vrátí zbytek lidské smečky z lyžování.....

Rodinka

Pamatujete se na ně?......

Na různé tabulky, ať už příkazové, informační, zákazové či jiné jsme všichni zvyklí. Některé nás dobře pobaví, jiné nás nechají zcela chladnými.
Ale že se z nich mohou stát i artefakty ozdobné, vtipně umístěné a seskupené na starých holých kmenech, nebo na prknech ohrady to napadne málokoho. A zvlášť tabulka o zákazu volného pohybu psů je na pozemku, kde se neustále v přítomnosti majitele a jeho návštěv pohybují dva i více psů, působí velmi komicky. A ještě jedna tabulka působí v oblasti Jižních Čech na ohradě s ovcemi hodně exoticky a to je upozornění na soby. I když u majitele pozemku si jeden nikdy nemůže být jistý, co dalšího ho napadne do svého malého hospodářství přidat .


Když dostanou staré věci novou šanci......

Když se starým věcem dá šance na nový život, dokáží mile překvapit svou novou podobou a zároveň vkusně doplnit jakýkoli interiér, a když je to v interiéru dřevěné chaty, na trámech a poličkách, získají pro sebe krásný rámec....
A ať se jedná o staré krabičky od kakaa, bonbónů, a jehel do šicích strojů nebo staré mosazné kotlíky a pánve, či žehličky, konvice na vodu, nebo dvouramenné váhy, mohou žít v klidu a bez obav že je opět někdo vyhodí, svůj nový život.


Asi nejstarším a nejhodnotnějším kouskem téhle domácí sbírky, je ešus českého legionáře, i z místem bojového nasazení......
S takovými žehličkami by dnes asi žádná hospodyňka už nechtěla a ani neuměla žehlit, ale proč je hned zatracovat a vyhazovat, když dokáží tak pěkně obzvláštnit poličky. A detailní pohled na průduchy, které napomáhaly tomu, že žhavé dřevěné uhlí které se vkládalo dovnitř, se mohlo kývavým pohybem ruky dopředu a dozadu ještě víc rozpálit a tak se žehlící plocha ohřávala, nás udiví svojí pravidelností a precizností práce.

Víkend na jihu.....

Veverka v kleci




Uplynulý víkend byl ve znamení veselých tabulek a jiných kuriozitek,jako je třeba veverka v kleci. Ale také i vrácené krásy a kouzla starých věcí.
Byl jsem s paničkou a Luckou na návštěvě u člověčího táty u něj na chatě v Jižních Čechách.Bylo domluveno, že v sobotu pojedou lyžovat do Rakouska a panička zůstane s námi, to jest se mnou, tátou a mámou na chatě, protože ona nepatří mezi lyžující, a bude se o nás starat a zároveň se i postará o plná břicha sportujících, a našich.

Oproti minulému roku ale už nebylo takové přepychové počasí, kdy se dalo i opalovat a z Rakouska lyžaříci dorazili zpět s červenými tvářemi od sluníčka, a my pejsci se venku váleli na sluníčku a odpočívali po dlouhé procházce po místních krásných lesích.

Ale procházka se nakonec přece jen konala, protože sluníčko se nechalo přemluvit a na pár hodin vykouklo.
Líbilo se nám to všem a běhali jsme jak o závod tam a zase zpátky, váleli se v trávě a jehličí a dokonce i jinak vážnější mamka běhala za námi jak vítr.
V lese
Na to že jsme byli v království rybníků a vody vůbec, poukazovalo i množství odvodňovacích struh a stružek v lesích. Tajemné cesty do hlubin lesa a atmosféra připomínající že jsou zde i blata, a rašeliniště....

10 února 2011

Něco pro odlehčení potřetí......

MURPHYHO ZÁKONY PRO CHOVATELE......koček

Zákony o vstupu kočky do vaší domácnosti....

Pickův variační zákon....

Pořídit si kočku lze dvěma způsoby - buďto si jí vyberete vy, nebo si vybere ona vás.

Zákon důchodového zabezpečení.....

Kočka, která si vás vybrala za majitele, tak neučinila proto, že byste jí byl nějak mimořádně sympatický. Prostě jí už nebaví starat se o svou obživu svépomocí.

Joyův zákon sebezáchovy....

Kočka nevstupuje do vaší domácnosti proto, aby vám udělala radost. Kočka se pouze zabezpečuje na horší časy, asi jako když si vy připlácíte penzijní připojištění.

Zákon o nezachování formy...

Kočka se ve vaší domácnosti dokáže objevit na místech, kam se nemůže podle přírodních zákonů vejít.

Darwinovo upřesnění

Na přírodní zákony můžete jako majitel kočky klidně zapomenout.

Zákony kočičí přítulnosti a kočičích her.....

Zákon inklinační....

Kočka má z vaší rodiny nejraději toho, kdo nejčastěji otvírá dveře od ledničky.

Graspův dodatek k inklinačnímu zákonu

Je nesmyslné se domnívat, že kočka toho, koho má nejraději, bude respektovat.

Kantův kočičí zákon....

Kočka má svou vlastní životní filozofii, které nikdo nemůže porozumět.

Descartův kočičí zákon....

Snažit se pochopit kočku je zhruba stejně zbytečné, jako se snažit se chodit po stropě.

Zákon dr.Bindera....

Nechce - li kočka sedět na vašem klíně, nelze jí v odchodu zabránit ani vteřinovým lepidlem.

Konstatování markýze de Sade

Lepit si kočku na klín vteřinovým lepidlem lze doporučit poze masochistům.
pohodářka

Jaký smysl má smysl života.....

Když jsem viděla co je téma týdne, řekla jsem si:" Tak to dám v pohodě "!. Ale ouha, sedla jsem k počítači - a nic, všechny nápady a moudra se mi v tu chvíli z hlavy vykouřila.Jedno však je jisté, že smysl života není jen jedna stálá konstanta, mění se v závislosti na tom v jaké životní etapě se právě nacházíme.
Jiný smysl života mají dejme tomu děti, jiný zas puberťáci, dospělí, ženy nebo muži. Lidé svobodní, ženatí a vdané. Zamilovaní nebo čerstvě rozvedení. Zdraví a nemocní. Prostě smysl života je věc která je nestálá a nedá se pevně definovat.

V dětství jsou pro nás důležitější hry, hračky, pohádky, pocit toho že nás rodiče milují spíš než nějaké existenční otázky.
V pubertě se naopak stává pro nás smyslem života co největší a pokud možno co "nejbolestivější" opozice vůči škole, rodičům a proti všem a všemu vůbec. Sekáme kolem sebe hlava, nehlava, a neuvědomujeme si jak tím všem kolem ubližujeme.
V dospělosti je pro nás smyslem života naše vlastní rodina, naše děti, jejich bezpečí, a štěstí. Naše práce a to abychom jim mohli poskytnout vše po čem touží, bez ohledu na to, že nám vrátí všechno to co jsme mi sami dělali našim rodičům zpět jako bumerang.
Láska je pro nás smyslem života numero uno. Bez ní to nejde nikdy, žene nás vpřed, dává nám pocit že se vznášíme, i když jsme zrovna pěkně fest u země, lásku potřebují k životu všichni, muži, ženy, děti a nevadí nám dokonce ani to, že dokáže i pěkně bolet a zraňovat, když zůstává nedostupná nebo neopětovaná. Je pro nás stejně důležitá jako vzduch který dýcháme a pocit který máme když jsme v přítomnosti toho koho milujeme je jedinečný a neopakovatelný.

Někdo má svůj smysl života v bádání, jiný ve sbírání různých uměleckých děl. Někdo v hromadění peněz a majetku, další zas v pomoci potřebným v charitě. A jiný zas v rozhazování peněz, a v tom, že se bude co nejvíc vyskytovat na stránkách bulváru. V co nejlepších sportovních výkonech aby o jeho zemi věděli všude.

Ať už je smysl života kohokoli jakýkoli, je důležitý.Ztratíme - li smysl života je to špatné, nejen pro nás samotné ale i pro ty okolo nás,kteří o nás stojí a mají nás rádi. Není pro ně nic horšího než pozorovat jak se bez smyslu svého života vrháme do propastí drogové a alkoholové závislosti. Jak se snažíme s tohoto života odejít jen proto, že se domníváme, že jsme svůj smysl života dávno ztratili. A neuvědomujeme si, že právě mi můžeme být jejich smyslem života.

Včera jsem si sem sedla, a nic mne nenapadalo. Dnes jsem během deseti minut napsala tento fejetonek. Snad není plný nesmyslů, snad má i smysl, nevím. To už je na posouzení jiných....

P.S.Když jsem já měla svojí krizi "středního věku" novým smyslem života, který jsem našla, byl příchod toho mého šedivého pokladu a motání se kolem něj a tenhle blog, kde jsem našla jak spřízněné duše, které bych asi jinak nikdy nepotkala(viď Ali),tak i nové přátele a kde si i pravidelně čistím a trénuji hlavu na tématech týdne .

09 února 2011

Něco pro odlehčení podruhé.....

MURPHYHO ZÁKONY PRO CHOVATELE.....psů

ZÁKONY PRO CHOVATELE


Zákon dr.Crackpota....

Chcete- li se stát chovatelem, musíte obětovat své duševní zdraví.

Zákon párování....

Žijete - li sám, nepočítejte s tím, že vám zvíře bude dělat společnost.

Foolův dodatek

Budete - li se snažit být pro své zvířátko zábavným společníkem, uděláte ze sebe naprostého pitomce, aniž byste dosáhl viditelného výsledku.

Psí zákon začínajícího kynologa....

Svého psa poznáte podle toho, že se k vám ve společnosti nehlásí.

Zákon ignorační.....

Zvíře nereaguje na žádný zvuk, který vychází z vašich úst.

Zákon proměny povah....

Psychicky labilní chovatel se postupem doby stává nebezpečným sám sobě i celé společnosti.

Loonyho dodatek

Každý chovatel se časem stane psychicky labilním.

Zákon klamání tělem....

Zvíře, které se k vám chová přátelsky, není vaše.

Druhý zákon klamání tělem....

Zvíře, které se chová přátelsky ke všem lidem kromě vás, je vaše.

Zákon totalitní....

Pes trpí fixní ideou, že pouze on přesně ví, co je pro vás dobré.

Idleův zákon priorit....

Podle psa je pro vás dobré vše, z čeho mu plynou výhody.

Zákon vytěsnění....

I malý pes dokáže ve vaší posteli zaujmout takovou polohu, aby pro vás nezbylo prakticky žádné místo.

Prvý zákon mesalianční.....

Pořídíte - li si za nemalé peníze psího šampiona v domnění, že na jeho sexuálních aktivitách budete vydělávat, pes bude zásadně odmítat všechny feny, za jejichž oplodněníje majitel ochoten zaplatit.

Druhý zákon mesalianční.....

Psího šampiona přitahují pouze feny bez průkazu původu, a intenzita pohlavního puzení k těmto fenám je tím vyšší, čím méně si majitel feny přeje štěňátka.

Plebejský zákon....

Oproti tomu psa bez průkazu původu přitahují zásadně feny šampionky s rodokmenem, za který by se nemusel stydět ani kníže Schwarzenberg.


+

Procházka po výstavišti.....

Zatím co mne panička pilně připravovala, česala a chodila se mnou v kruhu, Ondra s Luckou se vydali na obchůzku po ostatních kruzích a Ondra tam nafotil spousty jiných pejsků, kteří čekali se svými pánečky na to, až budou taky moci nastoupit do svých kruhů.
Tak tady je ještě malá ochutnávka rozmanitosti nás pejsků......


A ještě něčím byla tahle výstavní neděle vyjímečná, panička se tam potkala po dlouhých a dlouhých letech se svým skorobráškou, pejsčím pánečkem, se kterým kdysi jako malá vyrůstala, protože její maminka ho hlídala své kamarádce, a pak i s nima jezdil pár let na jejich chalupu.Sám má pro změnu chovnou stanici Brazilských fil, které jsou hodně úspěšné.

Dneska to bylo lepší.....

DUOCACIB BRNO, den druhý.....

Na druhý výstavní den jsem se pěkně vyspal do šediva(jelikož JSEM šedivý, nemůžu říct do růžova) a znovu jsme po ránu zamířili směrem na Brno.Tentokrát už byli všichni u kruhu dřív než my, protože kromě nás všichni v Brně spali v hotelu a nebo jako moji tátové, u Bredova pánečka.
Tentokrát s paničkou místo pánečka jeli Ondra a Lucka. Vybrali jsme si místo u kruhu, zaparkovali klec a křesílko, a začalo zase načesávání. Paničce přibyl na úpravu kromě mne i táta, tak si musela dát záležet, aby se na ní Mirka, která jinak tátu pořád krásně připravuje, nezlobila. Ale asi to nebylo nejhorší, protože jednu chvíli si nás Mirka spletla, myslela si že táta jsem já, a paničku pochválila jak pěkně mne zas připravila .


A přišla chvíle velké odvety, nastoupili jsme s bráškou a chodili jak o život. Ale jelikož se vystřídali rozhodčí, tak tentokrát opět po velkém rozhodování a porovnávání jsem ten lepší byl já! A zase se paní rozhodčí nemohla dlouho rozhodnout, kdo z nás dvou je lepší. Tak jsme si stejně jak loni s bráškou vyměnili pozice.
A já nakonec pomstil i tátu, protože toho italského gigola jsme odsunuli ze všech vítězných pozic.
Sice táta zase skončil na třetím místě, ale tentokrát vyhrál všechny tituly Dezzi.
Takhle se táta statečně vyrovnával se svojí prohrou, prostě si dal dvacet......
Tenhle fešně vypadající pejsek který tak pozorně kouká co jeho páneček dělá, je bráška Bredík....


DUOCACIB Brno,6.2. V1,CAC,res.CACIB,rozhodčí p.Alena AUERBACH,Česká republika

Tak už mi to začalo.....

DUOCACIB Brno 5.-6.2. 2011

Přesně podle verše z písničky "Stříhali dohola malého chlapečka"....tak už mu to začlo...
i mě začala nová výstavní sezóna. Už třetí....a budou mi tři roky....
Táta se ve třech letech stal velice úspěšným výstavním pejskem, udělal si Českého šampiona, ačkoli do té doby se každý z rozhodčích na něj netvářil zrovna moc nadšeně, protože byl a je přece jen kus psa, vyťapal si nominaci na nejprestižnější pejsčí výstavu CRUFT, na kterou se nenominoval ani jeden z těch psů, kteří moc velcí nebyli, ovšem s vyjímkou Dezziho a Drusillky.A málem i stihnul titul Grandšampiona.
Dá se říct, že mi všichni tři jeho synové jdeme zdárně v jeho stopách, i když nejúspěšnějším z nás je bráška Bernard(Brutusek) v Polsku, který je už nejen Polským šampionem ale i šampionem pobaltských republik a Moldavy.
Bráška Bred si při tom letošním zahájení taky už vystřihnul titul Českého šampiona, tak už jen jen mě zbývá krůček k tomu, abych ten titul taky dostal, totiž už jen jeden CAC.


Takže.... v sobotu pátého února jsem zahájil sezónu prohrou s bráškou. Ovšem po pravdě musím říct, že panu rozhodčímu trvalo velmi dlouho než se rozhodl komu z nás dvou přiřkne vítězství. Všelijak nás pozoroval ze všech stran, nechával nás chodit sem a tam, srovnával nás, a zase nás nechal chodit, až nakonec se přiklonil k tomu, že dá přednost bráškovi. Sice jsme bráškové, ale podle něj jsme každý úplně jiný pes, a tak se rozhodl, i když neřekl přímo proč, k nemalé radosti Bredovy paničky a pánečka pro něj. Ovšem my(já a panička) to tak neberem, je to přece v rodině. A velkou radost z toho měl i můj člověčí táta, jsme přece jen "jeho" klucí.

Mě to ovšem náladu nijak nezkazilo a smál jsem se na každého kolem, kdo se na mě podíval.I na nového kamaráda Roba, taky pejskaře, se kterým se panička seznámila právě přes tenhle můj blog.On má chovnou stanici Irských vlkodavů a Španělských galgů. S iráčkama už na výstavy ale nechodí, vystavuje jen ty galgy. To jsou také chrti, ale u nás velmi málo rozšíření a tím i málo známí psi. Tak to jsou Gerri, světlý, krátkosrstý, a Estrellka ta je hrubosrstá.
A jelikož musel hodně dlouho čekat než na ně přišla řada v kruhu, tak se vždycky na nás přišel podívat jak nám to jde, případně podržet palce když jsme nastoupili do kruhu. Jenže asi nedržel správně, protože to vyhrál bráška.
Nutno podotknout, že táta sám už tak úspěšný nebyl, že ho porazil Dezzi, tak to se ještě dalo pochopit, oni dva mezi sebou hodně s většími či menšími úspěchy bojují, ale nakonec je oba předběhl cizinec v českých výstavních kruzích, pes z Itálie. Pobral všechny tituly a jeho vítězství popravdě vzbudilo velké rozpaky u českých chovatelů. Ne že by byl nějaký šereda, ale prostě to nebylo až tak ono s předváděním a celkovou úpravou. Byl upraven po americku což je u nás ne zrovna obvyklá dandičí úprava. Svojí premiéru mělo i pár štěňátek z českých odchovů, jak Vlaďky z Hořic, tak i paní Musílkové ze Slaného, a i jedno kouzelné štěně z chovu německého, od Rosenbaumů. I když to už se jednou vystavovalo, tak to pro něj, tedy spíš pro ní, nebylo až taková novinka.

DUOCACIB Brno 5.2. V2,res.CAC,rozhodčí Jaroslav KUBALA,Slovenská republika.

02 února 2011

Svět před námi, hvězdy nad námi!.....

Mléčná dráha
Tímto zvoláním by mohl případně zahájit svojí cestu dejme tomu Kryštof Kolumbus. A proč?
Hvězdy odedávna vedly mořeplavce a cestovatele po jejich trasách neomylně k cíli. K nim zvedali hlavy mayští kněží a sestavovali podle nich své naprosto přesné kalendáře. Egyptští kněží, faraon i prostý lid, ti všichni napjatě sledovali noční oblohu, kdy se na ní objeví Psí hvězda, nebo - li SIRIUS, který ohlašoval příchod tolik každoročně očekávaných, životně důležitých záplav.

"Noční obloha je běžně používaný pojem pro oblohu, tak jak je vidět v noci.Tento termín je spojen s astronomií, protože po soumraku začnou být vidět hvězdy, měsíc a planety."

Tolik suchá definice z Wikipedie. Jenže noční obloha není jen pouhé místo k pozorování, ale úžasné každodenní divadlo které ač se může zdát že je stejné a neměnné, tak opak je pravdou.
Nejen že každé roční období nabízí jiný pohled na oblohu, ale i to, jestli jsme zrovna na Severní nebo Jižní polokouli znamená vidět něco úplně odlišného.
Noční obloha je sbírkou tajemství, která se lidstvo od počátku snažilo a snaží rozluštit. Pohled na tisíce hvězd nikdy neomrzí a vždy v něm najdem něco nového.
Noční obloha
Pesimista řekne "Je tma,není nic vidět". Optimista řekne"Je tma, ale hvězdy jsou přece krásné".
Básník začne psát o hvězdách básně, skladatel složí sonátu na oslavu krále měsíční noci, Měsíc.
Zamilování hledí k noční obloze v okouzlení sebou samými a hledají tu svojí šťastnou hvězdu.
Ve hvězdách se snažíme nalézt a přečíst svou budoucnost.
Měsíc
V dnešní době světelného smogu je již dost problém se na hvězdy dívat, ve městech či v jejich blízkém okolí je to někdy skoro nemožné. Ale jakmile jsme někde na louce, na horách, nebo u moře, rozklene se nad námi sametově černá poduška pošitá miliony stříbrných korálků. Začne nás vtahovat do svých neprobádaných a nekonečných hlubin i kdybychom se sebevíc bránili.
A když se na nočním nebi nad námi začne odehrávat světelné představení padajících hvězd v některém z astronomických rejů, nezbývá než jen s úžasem sledovat to přírodní divadlo.
Noční obloha se prostě nikdy neokouká, nenudí, a nezklame.
Měsíc
A co teprve když je úplněk a máme možnost dalekohledem sledovat našeho věčného souputníka a věrného průvodce Měsíc.....

Něco pro odlehčení....

MURPHYHO ZÁKONY A DOMÁCÍ ZVÍŘATA

Zákony o výběru vhodného štěněte.....
Srdíčkovej

Huhfleischův zákon o přetvářce.....

Vyberete - li si deseti štěňat to, které polehává v koutě košíku a tváří se přinejmenším jako Lao'c, přestane být klidné a vyrovnané přesně ve chvíli, kdy s ním překročíte práh vašeho bytu.

Doplněk k tomuto zákonu.....

Doporučí - li vám chovatel štěně s tím, že je to takový hodný ňouma, který by mouše neublížil, můžete vzít jed na to, že budete do konce psího života platit sousedům zakousnuté slepice.

Briskův zákon o skotačení.....

Štěně, které si vás na první pohled získá svou hravostí a čilostí, bude po zbytek své existence ve vašem domě pouze tupě ležet na gauči a zoufalé házení gumovou kostí bude komentovat maximálně lehce ironickým pohledem.

Breedův zákon o štěněčím charakteru....

Vyberete - li si štěně podle vlastností, přisuzovaných určitému plemeni v atlasu psů či jiné kynologické knize, vaše štěně bude mít vlastnosti naprosto opačné.

Doplněk k tomuto zákonu....

Ze třech psích vlastností, které vás nejvíce přivádějí k šílenství, bude mít vaše štěně čtyři a více.

Pes
Zákony o štěněčí hygieně.....

Tiskový recyklační zákon....

Noviny, které umístíte do koupelny proto, aby na ně štěně chodilo vykonávat velkou potřebu, zůstanou netknuté až do té doby, kdy k vám příjde význačná návštěva.

Časová posloupnost tiskového recyklačního zákona....

1. Ve chvíli, kdy k vám příjde význačná návštěva, nebude v koupelně svítit světlo.

2. Význačná návštěva zamíří z koupelny přímo do obývacího pokoje.

3. V okamžiku, kdy zjistíte skutečný rozsah katastrofy, přiběhne k ván štěně s radostně zdviženým ocáskem a bude se dožadovat pochvaly, jak skvěle se zhostilo dodržování osobní hygieny.

Zákony štěněčích her.....

Zákon nepostradatelnosti.....

Štěně si bude hrát zásadně s tím, co považujete za nezbytné pro spokojený život.

Přímá konkretizace zákona nepostradatelnosti podle dr.Stumblerové.....

Kromě bačkor, to budou televizní telefonní kabely, perský koberec, rodinné album obsahující fotografie, od nichž neexitují negativy, oblíbené knihy, které se již nedají koupit v běžné síti knihkupectví, magnetofonové kazety a CD disky, které se nedají koupit v běžné síti prodejen, suvenýry z dovolené, na kterou už nikdy v životě nepojedete, medvídek, s nímž jste si nejraději jako děti hrály, pera značky Parker, krajkový ubrus, drahá kabelka s krokodýlí kůže, vaše nejlepší společenské šaty od renomovaného módního návrháře šité na zakázku, šperky, zlato a bankovky o větší nominální hodnotě než 500 Kč, případně ekvivalent v zahraniční měně, kreditní karty, záruční listy od veškerého vybavení domácnosti, daňové přiznání, rodný list, řidičský průkaz, občanský průkaz, cestovní pas, maturitní vysvědčení, diskety s prací, na níž jste potili krev rok a více a od níž nemáte jedinou další kopii, ustřižky od zaplacených složenek, nezaplacené složenky, tiket loterie na němž je minimálně třetí pořadí, vyhrávající losy a podobně.

Ale nezoufejte, každý zákon má i svou vyjímku, tak doufejte, že se vztahuje i na vaše nové štěně.....
Nejlepší přátelé

Všem, které si myslí, že nejsou užitečné...

32

Tahle kytička a následující věty jsou pro všechny z nás, kterým se alespoň jednou denně zdá, že jsou vlastně úplně k ničemu.....



...to ženy vždycky dokážou vtisknout životu a světu kolem sebe smysl. To na ženy pokaždé zbývají velká rozhodnutí týkající se rodiny, dětí, domova, kde všichni společně v klidu žijí a ktrý děti jednoho dne bez známky lítosti opustí, když si vybudují své vlastní domovy. To ženy rozhodují, co budou jejich rodiny jíst, co budou mít na sobě, s kým se budou stýkat. To ženy dávají rodinu dohromady, když ji potká nešťastná událost, chlácholí své potomky, když mají zlomená srdce, když se jim nesplní jejich sen. A sedí u svých synů a drží je, když jim doktoři něco zašívají nebo dávají do sádry. Ženy se na tomto světě zasloužily o spoustu dobrých věcí, a přesto je na ně pohlíženo jako na něco méněcenného oproti mužům, protože je společnost a příroda nutí, aby byly na mužích závislé - závislé na jejich jméně, na jejich ochraně.
Ženy existují pro své muže, naslouchají jim, sytí je, a když je zapotřebí, tak i klamou a říkají jim, co chtějí mži slyšet. Ženy mužům usnadňují život, přestože jim samotným to často život ztěžuje. Někteří muži nemají skutečnou představu o tom co je bolest, láska, věrnost - a proč taky, když se automaticky předpokládá, že bolest budou celý život ve vztazích s muži zakoušet ženy, že celoživotní lásku a věrnost nabídnou ženy mužům?.....

Tak všem přejí hezký den a nebojme se i občas být pyšné na to, že jsme ženy....