Třetí dominantou Českého Krumlova ....

 

.... je kostel sv. Víta. Ten je významnou pozdně

gotickou stavbou. Nynější stavba byla vystavěna v letech 1407 - 1439 na základech starší stavby z roku 1309. Během staletí byl různě upravován a rozšiřován, poslední úpravy pochází z let 1883 - 4 a týkaly se posledního patra věže. V roce 1995 byl vyhlášen Národní kulturní památkou. Co mne trochu překvapilo, jak je člověk zvyklý pomalu i z každé vsi, že jsou takovéto památky krásně nasvícené, že v případě tohoto kostela tomu tak není. Už jen kvůli jeho dominatnímu umístění nad městem by si to zasluhoval. Jakés takés osvětlení tam bylo, ale hodně chudičké ....

Kvůli čemu se také ....

 

.... vyplatí zajet podívat do Krumlova? 

No kvůli zdejšímu hradozámeckému komplexu! A aby ne, vždyť po Pražském hradě je svou rozlohou 6 ha druhým největším hradním komplexem v Čechách a stejně jako Pražský hrad je i ten krumlovský zapsaný na seznamu UNESCO. Navíc je po Pražském hradě a zámku Lednice třetí nejnavštěvovanějším hradem či zámkem v ČR.

První zmínka o hradu je z roku 1253 kdy jej vlastnil zakladatel krumlovské větve Vítkovců, Vítek z Krumlova. Po vymření krumlovské větve přešel do rukou Voků z  Rožmberka kteří postupně rozšířili Dolní hrad, postavili Horní hrad, ten následně přestavěli. Poslední z Voků, Petr se jeho úpravami tak zadlužil, že musel zámek prodat císaři Rudolfu II. který jej následně věnoval svému šílenému nemanželskému synovi Juanovi d' Austria (Juliu Cesarovi). Císař Ferdinad II. hrad v roce 1622 rodině Eggenberků kdy začaly barokní přestavby, bylo postaveno dřevěné barokní divadlo (mimochodem jedno dnes z nejzachovalejších divadel svého druhu na světě) a zámecké zahrady. Od roku 1719 do roku 1947 patřil rodu Schwarzenbergů, kteří ale za své rodové sídlo zvolili Hlubokou a Krumlov ztratil na významu.

Hrad má pět průchozích nádvoří, z posledního pátého se vyjde na vyhlídku která pokračuje do zámecké zahrady v které se krom letohrádku Bellarie nachází i známé otáčivé hlediště. 

Ale dost dějepisu, zvu vás na malou prohlídku ....

Pokud nebudu brát ....

 

.... samotné staré centrum Krumlova 

jako dominantu, určitě tak budu brát tři stavby které "tvoří" Krumlov. Plášťový most, hrad a zámek a katedrála sv. Víta. Když jste fotomagor jako já, a trávíte půl dne v něčem tak krásném a ikonickém čím toto jihočeské město je, naflákáte hromadu záběrů z něj. Já tedy ten půlden rozdělila na víc částí. A dnes se budu věnovat první dominantě. Ono to ani nijak jinak nejde, protože ta se nedá minout ani náhodou a vidět je skoro odevšud ....

Plášťový most je stavba tak specifická a málo vídaná a nevím jestli ještě někde se v Česku vyskytující, že vás uchvátí hned na první dobrou. Je krásný a zároveň víceúčelový. 

Plášťový most (něm. Mantelbrücke) spojuje nekrytou částí se sochařskou výzdobou V. nádvoří a zámecké zahrady, a horní krytou částí s dvěma spojovacími chodbami Horní hrad se zámeckým divadlem a zámeckou obrazárnu se zámeckými zahradami a pokračuje přes ně až do minoritského kláštera na Lateránu.

Plášťový most se stavěl postupně v letech 1686, 1707, 1748 a 1765. Barokní podobu mu dal krumlovský vévoda Josef I. Adam ze Schwarzenbergu který velmi významně ekonomicky pozvedl jak město tak i celé vévodství. Za jeho vlády byl i barokně přestavěn celý zámek a vybudované zámecké divadlo ....

Krásné a klidné svátky ....

 

.... Vám všem kdo ke mě chodíte pravidelně

či jen občas zabloudíte ....

Jsem vám vděčná za čas který u mne strávíte a mohli by jste ho trávit třeba úplně jinak a jinde, i za Vaše komentáře které zanecháte ....

A tak jsme pomalu ale jistě ....

 

..... dospěli k výletům zvaným adventní.

Jen si, po zhlédnutí dnešních fotek, prosím neťukejte významně na čelo, a nepodezírejte mne z nějaké mozkové nedostatečnosti, ono to opravdu jsou fotky typu Advent? To jako fakt? ale když on sv. Petr to poslední dobou s echt zimním počasím nějak fláká. Anebo si říká, že když tak rádi jezdíme do Středomoří na dovolené v létě, částečně středomořské počasí nám tedy dopřeje i v zimě. Když mi po zhlédnutí mého příspěvku na fb poslala dcera fotku z jejich květnové návštěvy zámku, rozdíl byl jen jeden. Chyběla vánoční výzdoba.

Stejně jako za ten nejpohádkovější hrad u nás považujeme Karlštejn, tak ze zámků to je určitě Hluboká. A je proč. Bílá stavba plná cimbuří, okolní park plný zeleně a princezna žádající zahradníka aby jí zavázal střevíček.... 

Je sice zima, ale .....

 

.... počasí tomu absolutně nenasvědčuje. Místo

bílé zimy zablácený podzim. Jen jeden nebo dva dva dny to zatím vypadalo slibně. A navíc dokonce i k tomu svítilo sluníčko. Takže to alespoň jednou vypadalo trochu zimně. Naštěstí to bylo o víkendu, takže jsem měla šanci něco nafotit. Teď už je zas venku hnus hnusnej a do práce se kloužu místo po ledu po blátě. Bohužel to vypadá, že takové zimy nás čekají už napořád ....

Jak se blíží konec ....

 

.... roku, a blázinců s tím spojeným, 

vzrůstá únava nejen prací, ale i činnostmi s tímto blázněním. Čili tím chci říct, že prostě přijdu z práce, a jsem utahaná jak kotě a na cokoli co je něco jiného než odpočinek kácím. Pečení? Letos vypouštím, snad jen vzhledem k nadbytku lískových oříšků budou vanilkové rohlíčky. Úklid? Ten vždy přichází s datumem 23.12. Dřív je to naprosto zbytečná práce vzhledem ke smečce a manželovi. Okna jsem si umyla už dřív, takže to můžu vypustit. Výzdoba? Tu jsem si udělala přesně k prvnímu dne adventu, takže se tím nemusím také nijak zabývat. 

Jediná žádaná činnost je tak relax. Do toho mi ale tak trochu vlezly tři adventní zájezdy, které jsem, frajerka, tak nějak úplně dobře nerozložila. Dva víkendy za sebou v rozmezí týdne, třetí v odstupu dne a půl od druhého. Nějak mi nedošlo, že regenerace mého opotřebovaného organismu chce podstatně delší čas, takže ve středu už jsem byla docela grogy. S tím vším se i táhne nechuť psát a číst. I když teď jsem se to snažila napravit a něco si přečíst i na všech spřátelených blozích, stejně to nějak nedoháním.

Takže než se podíváme na adventní Hlubokou, Krumlov, Svídnici, Ksiacz, Budyšín a Žitavu, vrátíme se do říjnových brdských lesů. A tentokrát to bude pro změnu o krásných zářivých barvách pozdně podzimních bukových partií .....

Tak jsem si říkala ....

 

.... že když už mám hotovou výzdobu a

nemusím nic nahánět (cukroví letos úplně vypouštím a vánoční úklid s naší smečkou prostě nelze dělat dopředu, to musím tak dva dny před Štědrým dnem) první adventní výlet už mám taky za sebou, mohu se tedy věnovat zas blogu i blogům spřáteleným. Doteď to bylo trochu hoňka, měly jsme s dcerou tvořivé vánoční dílničky (vždycky někde něco vidí a pak po mě chce abych jí to ukázala, tedy rozumějte udělala) poté si něco vytvářím já, pak přijde víkend kdy v pátek zmizím z baráku a vrátím se až v neděli utahaná a zlámaná z autobusu, čímž se ovšem všechno co jde odkládá a já relaxuju. Ale teď mám zas do pátku klid, už jsem prolétla vaše blogy a zkoukla co jsem zameškala a je na čase se pustit i do mého povídání a obrázkování. Vzhledem k době by se sice hodilo něco adventního, ale svojí výzdobu jsem nefotila, fotky z výletu ještě nejsou úplně cajk, a tak co dát. Barvičky byly minule, ale vzhledem k tomu jaké je počasí posledních deseti až čtrnácti dnů, rozhodla jsem se držet jeho nebarevnosti a předložit vám vcelku s jistou dávkou škodolibosti druhou půlku černobílých fotek ....  

Dlouho tu nebyly žádné ....

 

.... květinky, tak si mezi další dávkou

černobílých fotek nějaké dáme. Byl zatažený a deštivý podzimní den, ale najednou se ukázalo sluníčko a tak jsem vytáhla foťák a obešla zahradu jestli nebude někde něco zajímavého k vidění. Co bylo, tak to vám teď ukážu ....

Podzimní výlety jsou za námi .....

 

.... nové teprve na mě čekají, a tak se 

zase hodí, co je takovým černobílým pelmelem z celého roku. Něco květů, něco krajiny, něco ze světa ...

Druhý z navštívených kostelů ....

 

.... v Dušníkách byl kostel Panny Marie Růžencové, 

patřící polskokatolické církvi. Původně se jednalo o kostel evangelický, švédského Svazu Gustava Adolfa. Stavba byla dokončená v roce 1845. V roce 1892 vznikl de facto nový interiér kostela.

Víc jsem o tomto kostele na netu nikde nenašla. Vždy mě udivuje

 rozdíl mezi evangelickým a katolickým kostelem. Jeden přezdobený ale i v té zdobnosti ponurý a člověk pod tou tíhou výzdoby skoro klesá. Druhý, jednoduchý až strohý, ale světlý a dalo by se říct útulný. Při naší návštěvě se vše chystalo ke mši, takže jsme nechtěly moc zdržovat a motat se dámám které kostel připravovaly pod nohy.

Takže jsme si udělaly pár fotek a vysmahly. Dál se nám zjišťovat další pamětihodnosti nechtělo, počasí opravdu moc nepřálo. Takže jsme sedly do auta a vrátily se zpátky do hotelu. Zašly jsme tentokrát na jídlo do protější chaty, protože kolegyně zjistila na netu že tu mají mé oblíbené masové pirohy. Poseděly jsme a vrátily se zpět na hotel a hurá do bazénu a vířivky. Večer bylo kupodivu na sobotu klidno, asi byli všichni ve vedlejším areálu v music baru. Ten jsme zaznamenaly až v neděli při odjezdu. Škoda. 

Ráno opět lukulské snídaňové hody, pak jen zabalit a rozloučit se a odjezd domů ....

Alespoň jeden výlet ....

 

.... jsme si během wellnessového víkendu 

s kolegyněmi udělaly. A to do nedalekých lázní Dušníky. Zdá se, že zdejší oblast je na zdravé prameny bohatá, protože nedaleko odsud je i dříve navštívená Kudowa - Zdrój. Dušníky (Duszniki - Zdrój) jsou stejně jako Chudoba nevelké město, ale de facto díky horské části Zieleniec když někam jedete máte dojem že třetina Polska jsou Dušníky 😁. Ve zdejších lázních se léčí obdobné nemoci jako v Chudobě. Ale nemají tak dlouhou historii, jsou mnohem mladší. Počasí nebylo zrovna žádná hitparáda, sice tu nebyla ta šílená mlha jak nahoře, ale pro změnu mrholilo což na procházení se městem a hledáním různých pamětihodností které se zde nalézají. Takže jsme si obešly malé náměstíčko, mrkly do dvou kostelů v jeho blízkosti a vyrazily zase zpátky do hřejivé náruče našeho přechodného domova. Takže do vířivky, bazénu a v mém případě i do sauny ....

Letos mě hodně ....

 

.... láká Polsko. První letošní polský výlet

byl onen trochu rozpačitý do Bludných skal, druhý plánovaný je na advent do Svídnice, ale mezitím se našel ještě jeden který nebyl plánovaný vůbec. A to wellnessový. Přišla s tím nápadem jedna z kolegyň v práci, ostatní se toho chytly a tak jsme první říjnový víkend vyrazily směr Duszniki - Zdroj a horský resort Zieleniec. Rovnou dodávám, že já za sebe jsem z toho měla dost velké obavy, protože nějak jsem si nedovedla představit co si s nimi budu povídat celý víkend, když mi popravdě vždycky úplně stačí těch několik hodin v práci. A postavit si celovíkendovou zábavu na pomlouvání vedení mě rozhodně moc neláká. Doufala jsem tedy tajně, že alespoň okolí bude vhodné k procházkám a únikům do přírody ....

Co čert nechtěl. Jakmile jsme dojely do vyšších poloh Orlických hor obklopily nás mraky a mlha tak hustá, že vidět do okolí bylo úplně nemožné. Takže vlastně vůbec nevím, jak okolí resortu vypadá! 

A takové počasí vydrželo celý víkend. No mělo to svoje kouzlo v tom, že když jsme byly naložené ve vířivce nebo bazénu, dívat se z tepla do té sloty bylo velmi příjemné. Samotný komplex hotelu jménem Szarotka byl velmi příjemný, moderní a útulný. Jídla výborná a ty snídaně!!! Tam jsme dokázaly strávit dvě hodiny a přitom si dávat jednu mňamku za druhou. Sýry, ovoce, pomazánky, uzeniny, koláče, vynikající pečivo to všechno v množství víc než velkém a neustále doplňovaném. A jako tečka vlastnoručně upečené vafle. To bylo pro všechny magnet a vaflovač tak byl v neustálém obležení ostatních strávníků. Ostatně jídlo bylo výborné i v protější chatě Hanka a věřím že stejné to bylo i v ostatních. 

Páteční odpoledne se neslo ve znamení průzkumu co nabízí hotelová wellness zóna a kuchyně, večer se pak pokračovalo v konzumaci dalších dobrot z kuchyně i baru což mne velmi bavilo, a samozřejmě i v onom pomlouvání, což už mne nebavilo vůbec. Takže jsem na radu kamarádky jen chápavě přikyvovala hlavou nebo krčila rameny. Jedině tak se nějak ten víkend co se týká těchto aktivit dal vcelku normálně přežít  .....

Než se opět podruhé ....

 

.... vypravíme k sousedům do Polska, uděláme

si malou odbočku k trochu jiné fototvorbě. Tedy vy, kdo chodíte na blog k Petrovi / Čerfovi už jí moc dobře znáte. Jedná se o focení metodou ICM čili s úmyslným pohybem fotoaparátu. Mě to nedalo, a musela jsem to začít zkoušet taky.  Samozřejmě že Petr má v tomhle předstih a proto i jeho fotky jsou mnohem propracovanější a sofistikovanější. Takže mi dovolte abych vás pozvala na výlet do abstraktního fotosvěta ....

Tématicky se v dnešním článku .....

 

.... od dandíků příliš nevzdálíme. 21. září se 

totiž na výstavišti v Českých Budějovicích konala výstava ke stému výročí Klubu chovatelů teriérů. A dandíci tam samozřejmě nesměli chybět. A kdo tentokrát nechyběl, byl můj dlouholetý kamarád který způsobil, že jsem vlastně k dandíkům přišla, od něj jsem měla Bobeše a s ním a Bobešovým tátou objížděli po pět let výstavy. Podařilo se mi ho totiž po mnoha letech dokopat k setkání a k tomu, že nebyl v danou dobu na třech místech najednou jak většinou bývá jeho zvykem. Takže mě v pátek vyzvedl na chatě, a vyrazili jsme k němu na chatu, která byla vždycky naším základním táborem a místem odkud jsme vyráželi na výstavy.

Musím říct, že když jsme tam přijeli dost jsem byla překvapená, protože za těch deset let co jsem tam nebyla se zahrada hodně změnila. Narostly stromy, jiné zas zmizely, přibyl popíjecí a hudební pavilon, rozmnožilo se ovčí stádo, přibyla dvě vietnamská prasátka se čtyřmi malými, zmizelo vodní ptactvo a přibyl k šedým pštrosům jeden bílý. Co zůstalo byla nekonečná sranda která s ním vždycky byla. A luxus sauny.

 V sobotu jsme dopoledne vyrazili do Budějek na výstaviště omrknout kdo všechno se z našich výstavních známých účastní. No za ta léta co jsme oba z výstavami skončili ty řady velmi prořídly. Mnozí s chovem skončili nebo se chystají končit, jiní už mají tak vysoký věk že je to zmáhá a další už ani dandíky nemají. Mladí se do tohoto odvětví nijak nehrnou a tak i tady u nás hrozí, že za chvíli v Čechách nebude žádný dandík k mání ....