Podzimní cesty, plné listí
a slunce. To je téma dnešních fotek.
Jsou tentokrát focené povětšinou v bukových
partiích zdejších lesů, kam mne vyhnalo zlato a bronz
jejich listí. No a sluníčko ještě přidalo něco navíc ....
Některé z nich nenavštěvuji moc často, dokonce
jednu trasu jsem šla znovu po roce a i když
bylo krásně, vlastně skoro stejně jak
před rokem, najednou mi došlo
že jsme tam před tím rokem
šli se synem a s Matýskem.
A přes tu všechnu krásu kolem mi bylo
do pláče. A je mi i teď protože z téhle psí smrti
se prostě nemůžu pořád dostat. Asi proto že si říkám
být rychlejší o ty dvě tři vteřinky nemuselo k ní vůbec dojít
nebo proto že jsem se ještě stačila s tím čumáčkem rozloučit
anebo proto že to bylo tak divné tou, i přes rvačku, nekrvavostí.
Nevím. Jen vím že ty necelé čtyři roky byly strašně krátká doba
a že takovej exot jako byl Matýsek se už nenajde a že mi hodně
moc chybí a každá připomínka na něj bolí...... a moc.
