Sedíc ve vlaku, cestujíc již domů, a doma dopisujíc.....

..... klapu na klávesnici jak ten největší cvok.

Je to hrůza jak jsme si rychle navykli na veškeré výdobytky civilizace a nedáme

bez nich ani ránu. Jenže zas, proč si nezpestřit jinak vcelku nudnou cestu vlakem, kterou notabene

znám už x desítek let. Jediné co se změnilo je určité pohodlí vlaků. Já třeba momentálně jedu vlajkovou lodí

ČD modrým Railjetem. Oproti původním dřevěným vagonům jezdícím na téhle trati ještě koncem 60. a začátkem 70. let

skok opravdu velký. I složení cestujících je o dost jiné. Je to ovšem dáno tím, že dřív ten vlak jel jen do Pardubic a pak se muselo přestoupit, dnes jede až do Vídně. A nejvíc cestujících tvoří Japonci, Číňani či jiné asijské sorty. Ale ať už to jsou asijci, černoši nebo indiáni, hlavní je že už se vracím. A že doufám už jsou veškeré problémy za mnou .....

Dodatek 1. Mizí mi signál. Veškerý. Mobiní i internetový.

(zlatej Regiojet z wifi)

Dodatek 2. Pikantností je že mi volají z T - Mobilu. Ovšem zase to kvůli špatnému signálu vypadlo

(a pak že nemají problémy s pokrytím)

Dodatek 3. Dopisuju dneska ráno, protože včera už jsem se k tomu nevrátila jelikož na mne

za a) na nádraží čekala dcera takže jsme kafraly celou dobu co tu pobyla

za b) doma byl takovej borčus že jsem musela část

likvidovat hned a dnes v tom budu pokračovat a

za c) hned jsem musela také začít dohánět v tvoření to co jsem zameškala

---

Včera jsem vám slíbila po té šedochmurné sérii fotek něco barevnějšího,

tak tady to je .....

Jedna velmi opožděná divizna ..... všude kolem byly jen nové hvězdice listů ale tahle jedna si řekla že to nevzdá a když se jí chce kvést tak prostě pokvete ....

Jeden krásný zelenkavostříbrný lišejník

Podle mykologů ještě pořád roste pár druhů jedlých hub. Hlavně pr hlíva. Vzpoměla jsem si na Hančinu fotku stromu obaleného hlívou kterou jen vyfotila místo toho ab si tuhle velmi zdravou a výbornou houbu nasbírala domů a tak jsem vyrazila s hledala a koukala jestli na ní třeba taky nenarazím. Nenarazila, za to jsem našla tuhle babku. Akorát byla pěkně červavá .....

Jeden buk zlatý .....

...... druhý tmavě bronzový

Bílé zlato modřínu

Ty červené bobulky skalníku zazářily z lesního porostu jak semafor

Tak to by bylo z barviček vše a příště zas nebarevně. Protože bude něco z námrazy ......

Chmurný sv. Ondřej ......

Původně jsem tenhle článek chtěla psát už před

dvěma dny. Jenže, na chatě mi jde mobilní internet návštěvu od návštěvy hůř a hůř.

Předevčírem když jsem byla na lepším signále u mamči v Praze jsem si zas blb zapoměla vzít nabíječku

k noťasu a tak jsem horko těžko píchla na blog nový příspěvek do dalšího kola Sakrálních staveb. Včera jsem byla sice

na elektrice leč bez signálu. A dneska jsem měla v plánu naprosto zcela něco jiného. Dostat se domů. Taková maličkost, ale udělala by mne ohromně šťastnou. Tak neříkám že bych se zas až tak těšila na ves, spíš mám spoustu práce a pár dost

urgentních zakázeček. Ale místo toho abych tohle psala v pohodlí mezinárodního vlaku či vnitrostátního expresu

někde na trase mezi Prahou a Českou Třebovou, případně Brno - Česká Třebová,opět sedím u maminky v křesle

a vymýšlím tohle plkání. Matička Příroda si řekla že nám zas jednou ukáže zač je toho loket a já tak zůstala

viset v Praze a čekám jestli se počasí umoudří a pojedou vlaky. Možnosti směrů k návratu jsem měla

dva ale ani z jednoho to nešlo. Tak možná by i šlo, alesedm spojů za den, z toho dva mezinárodní

to znamenalo ztrávit cestu na jedné nozev uličce a celou cestu být slisovaná jak sardinka.

Doufám že zítra to už bude lepší a já se budu radovat z maličkosti jakou je to,

že mi jede vlak....

No a teď k tomu Ondřejovi. V neděli na sv. Ondřeje jsem si vyrazila na chvíli do lesa na procházku. Byla mlha a zataženo, popadávalo něco mokrýho nepříjemnýho studenýho a mě navíc začal zas zlobit objektiv, takže jsem nebyla zrovna v náladě na juchání. A tak nejen moje nálada ale i fotky prostě byly a jsou chmurné. A černobílé. Tedy respektive v úpravě která se mi zalíbila a nese zajímavý název bandicot .... ale i v jiných. A ono stejně moc barevno nebylo!

Na dálku. Nablízko ovšem ano, ale to až jindy .....

---

Kostel sv. Maří Magdaleny v Krásné Lípě....

Když jsem byla na výletu v Krásné Lípě, nesměla jsem vynechat

ani místní kostel který tvoří dominantu krásnolipského náměstí. Bohužel než jsem se dostala k jeho focení už byl zavřený

a tak jsem se musela spokojit jen z obhlídkou a focením zvenku. Jako jeden z mála českých kostelů má něco co zas povětšine nechybí kostelům moravským. Schodiště které k němu vede! Možná si teď řeknete co je to za blbost, ale pokud chodíte na blog k Frypatovi téhle maličkosti by jste si mohli všimnout. Skoro ke každému moravskému kostelu vedou schody, delší či kratší schodiště, nebo tu tři, tu čtyři schody mezi nimi plac a zase fdalších pár schodů. Když jsem ho na to upozornila začal si na to dávat pozor a nakonec zjistil že tomu tak opravdu u valné většiny kostelů je....

A něco z historie tohoto kostela. Dost mne překvapilo že k němu moc údajů není.

Na návrší nad náměstím stojí barokní kostel sv. Maří Magdalény, postavený v letech 1754-1758 na místě staršího kostelíka z let 1332-1368. Navrhl jej architekt Jakub Schwarz a stavbu vedl P. Hoffmann z Lipové. Roku 1777 byla postavena věž a v letech 1816-18 vybudováno schodiště se sochami před kostelem. Jednolodní stavba s bočními kaplemi a trojboce ukončeným presbytářem je záměrně orientována k severu, aby její průčelí směřovalo na níže položené náměstí. Vnitřní zařízení pochází z 18. a 19. století. Klasicistní hlavní oltář z roku 1808 zdobí obraz od Dominika Kindermanna z roku 1807, vedle něj jsou sochy sv. Petra a Pavla z 1. poloviny 18. století. Po stranách lodi stojí oltář Panny Marie z roku 1815 s obrazem Madony v jeskyni z roku 1856 od J. Führicha a oltář sv. Josefa z roku 1821 s obrazem sv. Josefa s Ježíšem od F. Tkadlíka z roku 1823. Rokoková kazatelna z roku 1765 má bohatou rokajovou výzdobu se sochami církevních Otců a reliéfem Poslední večeře, křtitelnice se skupinou Kristova křtu pochází z 2. poloviny 18. století. Na emporách je krucifix z roku 1773 a dva obrazy Panny Marie a archanděla z 1. poloviny 19. století, vytvářející výjev Zvěstování. Votivní mramorová soška spícího chlapce od Ferdinanda Pettricha je z roku 1820. Barevná okna byla provedena podle návrhů malíře Augusta Frinda. U kostela stojí pozdně barokní patrová fara s mansardovou střechou, ve farské zahradě je kamenná socha sv. Barbory, datovaná roku 1812.

(převzato ze stránek farnosti Krásná Lípa)

---

Kostel je dost vysoký a hrozně málo místa okolo něj a tak fotky podle toho vypadají......

Navíc má chudák takový omšelý kabátek .....

A tady jsou ty schody které bývají takovou docela vyjímkou u českých kostelů

Vyhlášení výsledků osmého kola soutěže....

O den později, protože mi jde na chatě strašně

špatně net a čekaa jsem až budu nběkde kde je lepší signál tu

je vyhlášení výsledků osmého kola. Tentokrát bylo opravdu hodně vyrovnané

a došlo i ke shodě hlasů v obou kategoriích. Nebudu dál nic moc protahovat, abych to stihla

než mi dojde elektrika protože jsem si blb nevzala sebou nabíječku.....

Kategorie Kostely

1. místo

Kostel sv. Vavřince na Petříně

(VendyW)

Kategorie Kaple

1.místo

Kaple sv. Ondřeje Hukvaldy

(Marijakes)

Ode dneška zase můžete posílat vaše příspěvky do kola devátého. Těším se na další zajímavé kostely a kostelíky a kapličky....

Vy nás ale zásobujete paní......

..... Karfíková. Dovolila jsem si trochu zaparafrázovat větu z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje.

Chvíli vás teď asi budu zásobovat, ale ne blázny anóbrž mými výrobky. Tak blíží se vánoce a tak se objeví tu a tam objednávka na nějaké ozdoby nebo věci co s vánoci souvisí. A když už mne to přestane bavit udělám si pro sebe a blízké nějakou tu sněhovou vločku nebo rovnou hvězdu ......

Dokonce i teď na chatu jsem si sebou něco vzala abych nezahálela a neztrácela čas. Ono se to nezdá ale vánoce se blíží mílovými kroky tak abych dostála svým slibům.

Nejdřív slíbené fotky ozdobeného stromku fialovými ozdobami z velké sady. Omlouvám se za kvalitu, paní mi to poslala mobilem.

A tohle už je druhá sada, zelenostříbrnobílá.

Tuhle hvězdu jsem dělala poprvé, ale musím říct že tedy práce s ní byla dost perná. Ale výsledek se mi zalíbil natolik že si jí nechám do okna ke mě do pokoje ......

...... a k ní tuhle sestřičku kouličku .......

...... i vločku .....

Dcera mi koupila stuhu která se jí líbila a já zkusila co a jak z ní půjde udělat

Vloni jsem dělala kamarádovi čertí pár a letos jsem konečně udělala kouli na kterou jsem myslela celou dobu a říkala si jak by ta kombinace vypadala. Červenočerná. A vznikla jedna čertovská .....

Dvě kouličky - sestřičky a vločka do vánoční výměny u Denisy. Tentokrát jsem použila stuhu od dcery na jinou techniku

A nakonec jedna vločka pro mamču

Pokud jste to vydrželi až sem vaši trpělivost obdivuju. A ještě projde zkouškou jednou ...... nejmíň .

Náhrdelník z perel .....

Náhrdelník z perel kolem krku jsi mi dal,

Však nebyly to perly, to byly moje slzy.

Z tváří mých si je posbíral, na předlouhý vlas navlíkal

Neplač, řekls potichu, vždyť na slzy je moc brzy…..

Náhrdelník perlový smutek znamená

Duše má už je jím znavená.

Perly studí na šíji, spadají na hruď

A jak balvany těžce ji zatíží.

Nevyslyšíš mé přání, u mne buď…..

Perlové okovy svírají mé hrdlo

Proč jedno slovo do smutku mne vrhlo,

Jak lehce se vše změní když vyřknem je neuváženě

Co pak zbývá jedné smutné ženě…..

Náhrdelník z perel kolem krku jsi mi dal,

Však nebyly to perly, to byly moje slzy.

Rty svými si je posbíral, sám na vlas jsi je navlíkal

Neplač, řekls potichu, na smutek je ještě brzy……

P.S. Když se tak člověk toulá po ostatních blozích najednou ho něco nakopne a něco vytvoří. V tomhle případě mne nakopla krásná fotka Čerfa v jeho novém článku. On stvořil na její téma haiku, to bohužel já neumím tak jsem napsala rovnou celou básničku .....

Padesát odstínů šeda plus jeden červený.....