17 listopadu 2014

Sice z mlhou, ale už veseleji ......


Že to jde v mlze i veseleji a ne jen
šedodepresivně jak minule dokazují ty dnešní obrázky. Zase pár krajinových
a pár detailíků. A tím se také rozloučíme se čtrnáctým listopadem a zatím i všemi fotkami,
nic dalšího nového zatím nemám. Budu muset zas zalovit v archivních vodách a vylovit něco co tu buď
nebylo ( toho tedy asi moc nebude) anebo vymyslet zas nějaký výběr ......




Jeden listový špíz .....








Poslední záblesky barvy





A tady je pro všechny rozluštění záhady Jaggerova jazyka Mrkající Smějící se. Takhle vypadá celé plodenství magnólie z kterého jsem vyřízla ten detail.

16 listopadu 2014

Mlžné ráno 14.11. 2014


V pátek čtrnáctého tady byla opravdu parádní mlha,
a tak jsem tentokrát vynechala obvyklu ranní kávu a po zkušenosti z minula jsem vyrazila hned a bez ní.
Ovšem udělala jsem velkou chybu v tom, že jsem podcenila vlhko země a obula se jen do mokasínů, které jsem po pár krocích v trávě měla totálně promáčený. Můj původní záměr byl dorazit až k přehradě ale na půl cesty jsem se musela otočit a vrátit protože mne nohy začaly dost zábst a nechtěla jsem opakovat situaci z minula kdy jsem si přivodila
nepříjemný moribundus. Fotky které vznikly jsou takové na pomezí hororu a snů. Mlha dala krajině zvláštní podobu
a já si s fotkama ještě trochu i pohrála. Protože bylo tak divně nebarevno většinu z nich jsem převedla buď do čb
nebo jak jsem zkoušela různé režimy na foťáku a tak i z něj vyšly v takových zvláštních odstínech.



Samozřejmě nesmí chybět prolog. Oblíbený pohled na jedno z mála malebných míst na řece.


Ale tady končí veškeré pěkné snění a začíná zlý a šedý svět mlžné krajiny.
Třeba jako tahle možná asociace drátů utečeneckého tábora?


Nebo tmavě šedá krajina kde nikdo neví co je za kopcem.
Lepší nebo horší svět?


Obživnou nebo zůstanou stát?



Čtyři v jednom, tak by se daly nazvat následující snímky. Z cesty jsem zahlédla vycházející sluníčko mezi stromy a tak jsem si povylezla na stráňku nad cestou aby mi nepřekážel protější svah. Zkoušela jsem různé režimy focení a proto je každá fotka do jiné barvy a cvakala po minutových intervalech.




Tuhle už znáte z listopadového výběru, ale patří do téhle série. I když by se mohlo zdát že to je focené za úplňku, je to vslunko prodírající se bariérou mlhy. Je zvláštní že takhle bylo vidět jen z toho jednoho místa. Když jsem popošla o metr dva dál už byla hradba mlhy tak hustá že slunce vidět nebylo.


Tohle žlutavooranžové zbarvení, stejně jak na jedné z předchozích fotek vzniklo tak že jsem zkusila i na východ použít režim pro focení západu který zvýrazňuje teplé tóny.
I tady si můžeme představit nějaký pohádkový svět skrytý za zátočinou cesty.





A nakonec sluneční lampa Mrkající


Některé z fotek které vznikly při téhle výpravě jsem použila i do Téma měsíce ve Fotoklubu které zní Strašidelný měsíc.
Myslím že se do něj hodí, protože se nemusí jednat jen o Měsíc ale i listopad jako měsíc spojený ze strašidly. A navypadají holé stromy a mlha docela strašidelně? Co vy na to?

14 listopadu 2014

Ať žijou archívy čili listopadové (ne)focení .....



Protože už zas pracuju na další zakázce a není tudíž
tolik času na focení (i když v dnešním kráááásně mlžném ránu jsem se zas vydala) došlo na něco čemu
se říká sofistikovaně Výběry z tvorby, ale v praxi to je vykrádání archívu a uveřejňování fotek již jednou uveřejněných.
Já proti nim nemám ani to nejmenší protože je zajímavé porovnávat jak to v přírodě vypadalo před rokem, dvěma, třemi
či co se vlastně v tu dobu fotilo. Přiznávám že je to alespoň u mne dost velký rozptyl. A dnes se mi navíc podařilo naprosto
neúmyslně nafotit jak to tu vypadalo 14.11 v různých letech.

Zvu vás tedy na letem světem listopadovým focením ......




6.11. 2011 mlžné ráno v lesích na Mníšku




3.11.2012 výstava v Letňanech a Bobešovo vítězné Halelluja. To už jsme měli v kapse titul Grand šampion


4.11.2012 druhý den výstavy a portrét v té chvíli už čtyřnásobného šampiona, tentokrát to byl Šampion ČMKU


4.11.2012 Zatím jsme na jednom konci cesty (metro Letňany) .....


.... a tady jsme na jejím konci (stanice tramvají Anděl)


13.11.2012 a nádherně rozkvetlé pelargonie na náměstí v Třebové. Paradoxně přímo proti nim byl sloup veřejného osvětlení už s vánoční výzdobou a osvětlením


16.11.2012 a opět náměstí ve Třebové


17.11. 2012 a o nějakých padesát kilometrů dál. V Hanušovicích a moje cesta v roli osobního řidiče ......


...... a zatímco muž pracoval na servisu já si fotila zvířectvo v okolí. Jelikož je to Zemědělské družstvo byly na výběr krávy nebo koně. Fotila jsem oboje, leč moje srdce patří těmhle krasavcům


5.11.2013 koťátka v CHS Eda Karnival.


18.11.2013 tamtéž


13.11.2014 rybník Velký Košíř Nedošín u Litomyšle


A teď série čtrnáctek
14.11.2011


14.11.2012


14.11.2014


Tolik listopadový výběr a dál už se mi zas z dneška na pár dní podařilo něco nafotit. Takže snad výběr nebudu dlouho potřebovat ale je možné že se do nějakého zase pustím. Vykrádat mám co Mrkající





13 listopadu 2014

Jak jsem k blogování přišla .....



Začnu tak trochu out of theme.....
Když se mi v listopadu roku 2008 choulil v autě na klíně chomáč šedivých chlupů s bílošedou čupřinou
netušila jsem co všechno jednou vnese do mého celkem klidného života neposkvrněného používáním počítače
natož sociálních sítí. O nějakém fotografování nemluvě. Zatímco dítka podlehla nejprve mailovému a později chatovému a ještě později fejsbukovému šílenství, já propadla šílenství výstavnímu. Bylo to spojené s podmínkou mého kamaráda že nechám Bobeše uchovnit. Na to je potřeba několik výstav s výsledkem nejhorším V3. A pak si můžu dát od toho vcelku pokoj. Jenže mne to popadlo a zalíbilo se mi to a tak zatímco okolo v rodině řádilo síťování já si v poklidu chodila po výstavách. A jak se mi to víc a víc zamlouvalo, dokonce jsem začala kvůli výstavám znovu po mnoha desítkách let i fotit, přemýšlela jsem víc a víc o krásných webových stránkách věnovaných našim úspěchům, tak jak jsem to viděla u mnoha jiných chovatelů. Jenže problém byl v tom, že já nebyla (a vlastně stále nejsem) zběhlá v téhlé sféře počítačového tvoření, synek neustále tvrdil že nemá čas a tak se mi představa vlastních webovek stále vzdalovala.
Až do začátku května roku 2010 kdy jsem na jedné výstavě v rozhovoru mezi dvěma vystavovatelkami zaslechlo ono kouzelné slovíčko BLOG.
Našpicovala jsem tedy uši a při čekání na vstup do kruhu jsem pozorně naslouchala popisování v té době už velmi zanícené blogerky o tom jaké výhody to skýtá, jak je to zajímavé a hlavně jak je to jednoduché. Po návratu domů jsem tak trochu na tenhle rozhovor zapoměla ale pak, nevím už kde, jsem narazila na server Blog.cz a vábení Založte si blog zdarma! Tož jsem si řekla že by to vlastně mohla být taková náhrada za klasické webovky a pustila jsem se do tajů zakládání, úpravy, dalších věcí spojených s tímto fenoménem. Narozdíl třeba od Malkiela jsem měla hned od začátku jasno o názvu. Jelikož se mělo jednat o blog o plemeni Dandie Dinmont teriér, o jeho vlastnostech a potažmo o našich výstavních a jiných úspěších, o soužití naší smečky a i vlastně o focení okamžitě mne napadla parafráze na název románu Johna Irvinga Svět podle Garpa (ostudně přiznávám že jsem ho nečetla!) a tak vznikl blog Svět podle Dandíka. Dokonce jsem proplula bez pomoci a bez újmy na psychice i všemi úskalími všech požadavků Blog. cz při zakládání, jen mi nějak nešlo zadat přesnější počítání návštěv. To se podařilo až po dvou a půl letech prostě zčista jasna, ani nevím jak. Trochu to byl zprvu boj s vkládáním fotek, protože ty byly vlastně druhou nejdůležitější položkou blogování, ale i to se časem lepšilo a lepšilo. Když dnes koukám zpětně na to hopsání fotek po stránce říkám si jaké že to kopyto se pustilo do téhle práce Mrkající. Už párkrát mne napadlo že bych je mohla uspořádat tak aby byly úhledně řazené, proč ne, ale zase si říkám že to prostě k těm začátkům patří a tak je nostalgicky nechávám v tom neladu dál.
Zpočátku jsem všechno výstavní i dění kolem komentovala z pohledu Dandíka. Jenže časem se ukázalo, že jen tímhle nelze plně využít možností které blog dává a postupně se témata začala nabalovat, rozšiřovat a košatět.
Přibývala rubrika za rubrikou a začaly se plnit galerie. A dokonce i komentáře. První mi přistál docela brzo, hned tři dny po zveřejnění prvního článku v povídání Jací jsme . Ovšem na delší dobu taky poslední. Tedy alespoň trochu k věci. Nepočítám komenty typu Klikni mi prosíííííííííím ..... i když ten byl taky během května jen jeden.
Až 16.9. 2010 byla mým historicky prvním komentátorem z těch známých blogerů SignoraA a to u článku na TT o snech.
A byla vlastně i první blogerkou kterou jsem začala sledovat a navštěvovat abychom se posléze dopracovaly k tomu že si občas zavoláme. I když ještě se nám nepodařilo se sejít osobně jako už s některými jinými blogery a blogerkami.
A jak vlastně vypadal můj úplně první blogerský počin tak to můžete lehce zjistit. Byl předlouhý a neskutečně neúpravný.
Ale já byla nadmíru šťastná že jsem sama dokázala zvládnout takovou do té doby (pokud nepočítám účetnictví) naprosto neznámou stránku používání kompu a že se začala psát nová kapitola mého života. Života se sítěmi, psaním, focením a povídáním si se stejně postiženými, života s drogou jménem BLOG!





09 listopadu 2014

Jak jen to nazvat .....


...... posedlost, závislost, úchylka? Prostě jak je někde na něčem víc jak jedna kapka
už letím s foťákem abych to co nejlíp vyfotila. Fascinuje mne obrácený svět v kapce vody nebo ty droboulinké
kapičky na krajích trav které popírají gravitaci. O tom co se třpytí na listech růží ani nemluvě. Když do kapek zasvítí sluníčko a ony začnou házet drobné pablesky jsem na vrcholu blaha. Ovšem jen do té doby než zjistím že na fotkách jsou to jen mrtvé kousky vody. Sluníčko a duha jsou fuč a život s jinak nádherných diamantů na listech někam vyprchal.
A tak opět a zas vybíhám. A opět nic. Jen občas se zadaří trochu života jim vdechnout, občas se ten náznak
duhy a jiskření podaří do těch fotek dostat a to si pak plácám na rameno.
Takže dneska druhá část ixtého pokusu .....


Tentokrát pokus na stativu, zase jsem si jednou vzpoměla že ho mám. Malej, nízkej na focení na zemi ale i na čemkoli kam se dá namotat. Moc rozdílů nevidím, zřejmě dělám stejnou chybu jako když fotím z ruky.


Další vhodný adept, šalvěj a její šedostříbrné listy






Jedna z host si usmyslela že teď je nejlepší čas ke kvetení