10 srpna 2014

Opět ta koťata...



Jako již tradičně na závěr když už nemám co nového nafoceného
tak jak je dobrým zvykem, jsou tu zvířátka. V Baldrickově rodné CHS už efkový vrh. A jako vždy jsem byla požádána jestli bych koťata nemohla přijít nafotit. Od té doby sice už lumpové trochu povyrostli jak jsem měla možnost se před třemi dny přesvědčit a brzy přijde čas na to aby se odebrali do nových domovů. Vždycky mne překvapí z jakou rychlostí se najdou jejich noví páníčkové. Tak ono není divu, z téhle stanice jsou koťata vždycky krásná a výstavních parametrů a navíc mainka se stala po britské modré nejoblíbenějším plemenem u nás. Já osobně ale nejsem nikdy moc ráda když jsou tyhle žebříčky sestavovány, protože to znamená jediné, vykuky a hajzly kteří se na tom snaží zbohatnout a je jim jedno jak se zvířata u nich mají. Hlavně že stále a stále rodí ať už koťata nebo štěňata. I když se vymyslel nový zákon o ochraně proti týrání, i když už tady jeden doposud platí problém množíren se neustále zvětšuje a narůstá do obludných rozměrů. A to doslova, protože zvířata v nich živoří opravdu v naprosto obludných podmínkách. Ale pokud je poptávka je i nabídka. Takový je, bohužel, zákon trhu. Nakonec jsem ráda že jsou dandíkové tak málopočetné plemeno o které mají zájem opravdu jen fajšmekři kteří tyto psy znají, někdy v minulosti měli a propadli jejich kouzlu. Nepřála bych jim aby skončili jako čivavy, jorkové či jiná "módní" plemena po množírnách. Ostatně nepřeju to žádným fenečkám ani kočindám. Je to hnus.....


Ale dost negativ, vždyť ti šmudlové jsou tak krásní....








Fotit černá zvířata je fuška. Vím to když chci nafotit našeho Báču. Povětšinou je to jen něco kde se dají rozeznat tak akorát trčící nohy. To samé s tímhle čertem.....jen ty uši jsou pořádně rozeznatelné



A společná fotka s mamkou....chyběla jen jediná kočička ve vrhu, ta si lebedila na jiném škrabadle s klukama nepekla a jeden kocourek. Bylo jich pět.....




09 srpna 2014

Srpnový výběr......



Je to fuška když musí člověk vyžít jen z toho
co málo má v archívu. A tak hledá a pátrá a vymýšlí co by a jak by kde ještě něco našel. A když nenajde uchýlí se ke strarému dobrému osvědčenému vzoru. Vybere si téma a hajdy do fotek z let minulých. Má to svou výhodu, protože při tom množství fotek které se na blozích za leta blogování nashromáždí si už málokdo pamatuje kdy se na blogu zjevily. Pokud ovšem ten jedinec neoplývá zrovna fotografickou pamětí. No a tento způsob jsem pro serii dnešních fotek zvolila i já. Původně jsem měla v plánu vyhrabat nafocené fotky k jednomu datumu jenže tolik jich nebylo. Tedy, možná by bylo ale já mám odatumované jen větší složky kde je fotek víc jak pět. Ale třeba takové květy, nebo vodní tak ty mám jen v jedné složce a dá to pěknou fušku než se v tom množství najde ten který datum. Tudíž jsem rozšířila hledání na určitý srpnový týden a to od 4.8 do 10.8. V tom bylo hledání už nadějnější a tak se pár fotek sešlo. Tuším že je mezi nimi jen jedna která se na blogu neobjevila, nicméně tím si nejsem stoprocentně jistá, ale pozorné prohližitelky možná přijdou na to která to je.....




Růže z 4.8. 2011 .....


..... a 4.8. 2014


Rybník ze 7.8. 2013
Druhý foticí výlet s novým foťáčkem


Kdyš se sejdou dva cvoci kteří si koupí ve stejný den stejné foťáky a pak při nejbližším možné příležitosti jedou své milášky vyvenčit


Mníšek z 8.8. 2012



Růže z 8.8. 2013


Mníšek z 11.8. 2012



Rybník z 11.8 2013



Toliko průlet jedním srpnovým týdnem v obrazech. Jestli budu pokračovat dál nebo najdu něco nového se ještě uvidí.....
Hezký zbytek víkendu přeju!



08 srpna 2014

Podvečerní náladovky.....



Z podvečerní procházky, kdy jsem fotila, nebo spíš se snažila
nafotit západ mám ještě pár foteček kdy jsme se s dcerou a Matesem toulali po loukách nad Litomyšlí. A jelikož se k západu nehodily, nechala jsem si je na takové malé podvečerní toulání zvlášť. Objevovaly jsme co všechno je v okolí a kam se zas příště vypravíme. Šly jsme okolo bývalé Rasovny, z které je dnes krásná obytná chalupa. Jen nevím jestli bych se tam cítila dobře, ono ty dušičky těch nebohých zvířat tam stále určitě musí někde bloudit. Dalším místem o kterém jsme se dohadovaly je bývalý židovský hřbitov, tipy jsme měly dva, ale hádaly jsme špatně. No to je fuk, příště už se jde na jisto.....
Však ono to bude trvat jen do sklizně makových polí, kdy jsme si řekly že zas půjdem sbírat makovice. Když byla takhle dcera před čtyřmi lety naše zásoba máku bylo dost velká a ještě z ní mám půl sklenice.



Město trochu z jiného pohledu v červánkovém zbarvení



Chmejření kozí brady



A květy Štětky lesní. Bylo jich tam docela dost a já si pamatuju jak jsem je vždycky obdivovala jako malá na těch zahrádkách u domků u nás na bývalé chalupě. Nesměla chybět v žádné a na podzim se používaly do výzdoby dušičkových věnců. Ony vůbec tam ty ženské měly zajímavou a krásnou domácí práci. Foukaly totiž doma vánoční ozdoby. Každý týden v pondělí jim rozvezli materiál a v pátek sbírali hotové polotovary a vozili je na dozdobování zase jiným ženám. Nebo pro změnu dělaly základy právě na ty dušičkové věnce. Ty ženy dělaly nádheru za pár šupů, a když pak člověk viděl za kolik se ty ozdoby prodávaly....Dneska sama když dělám ty svoje ozdůbky a blbůstky tak musím říct že před nimi hluboce smekám. Moc ráda jsem sedávala u naší sousedky a pozorovala jakou rychlostí kroutí z krepáku "hada" obloučkových ozdob kterými pak ty slámové základy věnečků omotávala. Byla to práce monotónní ale mě se líbila. Povídalo se u ní, nebo jsme hráli s jejími syny země - město. Případně jsem u nich koukala na telku, protože u nás na chalupě hodně dlouho nebyla elektrika takže jsme se museli bez těhle vymožeností obejít.
Ale i dlouho poté co se tam přivedla jsme dodržovali každovečerní rituál. Kolem desáté se rozsvítilo světlo nad vchodem, s mamkou a kamrádem jsme naskákali do rybníka, poplavali a poblbli, mamka vylezla dřív než mi a šla nám uvařit čaj. Když už jsem byli dostatečně rozmáčení šli jsme na něj, k němu jsme dostali na talířek nějaké sušenky, povětšinou to byly žloutkové věnečky a s horkým čajem a talířkem si zalezli do postelí a poslouchali večerní Kolotoč. Ty večery byly úžasné, dodnes když slyším znělku toho pořadu, vybavím si tu chuť věnečků namáčených do sladkého čaje a ten příjemný pocit když se po vymáčeném a vystuzeném těle rozlévalo to krásné teplo z čaje a peřiny....
Když si ale dávám dnes ten čaj s těmi věnečky už to není ono. To kouzlo z dětství někam vymizelo, ztratilo se v toku času.
Ale ty bodláky jsou tu pořád!



Včera jsem nachytala u potoka motýlici, ale nechtěla pořád posedět, aj á se navíc nemohla pořádně k ní dostat bez nebezpečí že skončím zapíchnutá hlavou v blátě. Nakonec jsem udělala jen dva snímky a to ještě nedobré kvality a nechala jsem toho


06 srpna 2014

Letem světem archívem.....



Ve svém archívu nazvaném Galerie blogu v dokumentech
mám jednu složku nazvanou Fotky k uveřejnění. Do ní si odkládám ty které používám do rubriky Beze slov protože se třeba nehodí do žádného článku nebo v něm už je nějaká podobná či mi prostě připadlo, že si zaslouží být uveřejněná jen ona sama. Ale díky tomu, že momentálně nemám čas chodit někam fotit musím sáhnout sem a použít fotečky z této složky. Některé z nich v trochu jiné podobě se už na blogu i někdy objevily, nebo z jiného úhlu nafocené jsem použila ve článcích. Nevím jak vyzní takhle ve větším množství, třeba tím ztratí svou jedinečnost ale není zbytí .... A tak vás teď zvu na letem světem jednou částí mého archívu.....



Třeba zrovna tyto boží muka se už objevily v článku o prvním repešském setkání Ženského klubu. Ovšem v "barevném" provedení. Tedy pokud se dá nazvat barevným něco co je bílé a nafocené v bílé mlze. Pro jednu fotoskupinu na fb jsem je trošku víc znebarevnila.....




A ze stejného dne ale o něco později je tato fotka, ta už v článku nebyla. Vyhlídka nad penzionem Lada


Neuveřejněné jarní z procházky ke koníkům



Dva pohledy na jeden plot. Jarní ......


...... a podzimní. Tedy spíš měly jít v opačném pořadí, tak také vznikly


Ta patří k těm nejstarším ve složce, focená někdy vloni v brzkém jaru. Samozřejmě po dešti


Další brzké jaro, ale to letošní


A loňský podzim, aby se to trochu prostřídalo


Kořenová medúza ze stejné procházky


A tyhle všechny už jsou z letoška ....
Načuhující skalník přes zeď z květnové procházky po Mníšku


Lampa na zámeckém pivovaru v Litomyšli z února


A Litomyšl podruhé ..... tuhle fotku už jsem měla taky na blogu, jen byla focená bez blesku a z duchama v podobě procházejících lidiček


Litomyšl potřetí. Ta zeď mne fascinuje svou oprýskaností. Připomíná mi fotky z ateliéru Jana Saudka. Tedy ne že bych se k němu chtěla přirovnávat, ale prostě má něco do sebe


Kaktus už také v trošku jiném záběru na blogu byl, v článku věnovaném žluté barvě. Vlastně tam mohly být i ty pampelišky


Dalo by se říct že vlastně tato je nejnovější, i když má taky už nějaký ten měsíc .....


No a tím jsem vyprázdnila další složku a zbývají už jen dvě. Snad se zítra zadaří a něco nafotím a navíc se rýsuje odjezd na nějaký čas na chatu, takže bych mohla opět něco nalovit ....


05 srpna 2014

Ach, ty kapičky.....



Jakmile po dešti vyleze sluníčku, nedá mi to
a začnu obíhat zahradu s foťákem a koukám kde se co blýská. Protože mě prostě kapky na listech vždycky uhranou. Snažím se stále zachytit to co je nezachytitelné, třpyt a jas, někdy i sluneční paprsky procházející těmi kapkami ven. Svět obrácený vzhůru nohama nebo jen korálkování kapek na stéblech trav. Vypadá to krásně a vypadá to jednoduše. Jenže mě to pořád nejd až tak jak bych chtěla, nemám v tom tu plastičnost, ten život . A tak to zkouším stále a znova, po každém dešti všude kde se dá. A on se jednou ten TOP najde a podaří! Pořád tomu věřím.....




Pro některé snad ani neplatí gravitační zákony