04 ledna 2014

Voda a led....


Z několika vycházek
se skládá výběr vodně - ledových obrázků. Bylo to jen tady po okolí
protože to byly většinou jen takové krátké "výběhy"....




První letošní ledouni



Přehrada měla jen jemnou ledovou krustu



I když to vypadá že je led jen ta bílá část, ale led byl po celé ploše, ale co způsobilo že se takhle zvláštně prolnul
to nevím....


U břehů byla voda jen lehounce zamrzlá a ve volné vodě se krásně odrážela obloha...


Stejný záběr, jen o něco víc stmavený. A vítr mírně rozčeřil hladinu...



03 ledna 2014

Štědrovečerní a svatoštěpánský západ...



Dva krásné prosincové západy
mi udělaly radost. Jeden je štědrovečerní a druhý Svatoštěpánský....
při obou nebe hrálo ač o svatých dnech krásnými až pekelnými barvami....

Štědrý den









Den Sv.Štěpána





Do konce letadla normálně při západu tvořící bílé nebo zlaté čáry čmárykala tmavě šedě



02 ledna 2014

44 / 52


1 / Pátek 27.12.13
Při obhlídce kaktusů a orchidejí jsem zazanamenala toto. Vánoční kaktusy kvetou letos opravdu
na vánoce. Orchideje včetně vloni zakoupeného střevičníku mají poupata a pokvetou. U Celogyne jsem zaznamenala zatím pět puků, ale je možné že jich bude i víc, takže v březnu mne zase čeká záplava krásných bílých voňavých květů.
Skóre dne: Radost že se jim tak pěkně daří. I když některé tedy vloni pěkně namrzly.

2/ Sobota 28.12.13
Zkouším novou techniku. Místo špendlíčkování řezání. Shlédla jsem dost návodů na videích a dobrala se názoru že to je brnkačka. Dvě zničené koule jsem toho důkazem že někde dělám velikánskou chybu.....
Skóre dne: Jsem děsně natěšená až si nakoupím nových deset koulí a nějaké látky a začnu se učit a učit a učit.

3/ Neděle 29.12.13
Dneska den flákací. Mužskej si vyndal kapra z mrazáku a tak je o oběd postaráno. Smažení na pánvi je jeho hobby a dokáže se u toho motat věčnost. Já zase moc na pánvičce nesmažím takže kuchyň je jeho a já si celé odpoledne surfuju na netu a hledám návody a videa a připravuju se na další kolo. Teorie už by tedy byla načerpána a teď se tedy uvidí praxe. Vyhrabala jsem odevšad možně zbytky látek, vyprala je a vyžehlila....jak přindou vhod. Některé jsou ještě snad z dob než jsme se přestěhovali a já šila dceři nebo ze začátků tady když jsem v obchodě objevila zbytky po aranžérech....
Skóre dne: Těšení se těšeníčko a radost že zase můžu něco nového zkoušet a vytvářet!

4 / Pondělí 30.12.13
Tak a hurá do města a ze seznamu odkškrtávat položku po položce. I když to hlavní nemám protože jako na potvoru krejčovství i galanterka mají zavřeno....ale na základní a první tvorbu mám vše. Takže buď zničím další kouli nebo to bude alespoň trochu ke koukání. Zatím to ale vypadá na to druhé. Takže teď už jen začistit a uvidí se jak to bude vypadat.
Skóre dne: JO! Další vrchol ke zdolávání se blíží....

5/ Úterý 31.12.13
SILVESTR! MOJE ČERNÁ MŮRA!
Nemám totiž stále a doposud ráda silvestry trávené doma. A tak jsem si řekla že prostě je to normální den a jako takový ho budu trávit. A že se učím novou věc, celý den až skoro do půlnoci jsem tvořila a tvořila....krásně mi to uteklo, tu a tam jsem zakousla chlebíček, popila vínka a vůbec se nenudila....po půlnoci jsme se s nostalgií dívali na pořad Retro a v pohodě jsem šla v půl třetí spát.
Skóre dne: Jeden z mých nejlepších domácích Silvestrů! Takže proč nemít radost?

6/ Středa 1.1.14
Pokud by se měl celý rok brát podle rčení Jak na Nový rok tak po celý rok, tak by mi mělo bylo být celej rok fajn. Byl to takový vcelku poklidný a pohodový den....žádné hádky a kyselé ksichty, tak snad to tak bude i vícero dní v tomhle rozjíždějícím se roce.
Skóre dne: Ale jo, radůstka by se našla....

7/ Čtvrtek 2.1.14
Mňo, druhý den a hned začal nepříjemně. Někdo z potrhlejch kocourů z dua Baldrick - Jutys mi schodil mou oblíbenou vázu, takže nejen že jsem musela sbírat střepy ale pomalu přestěhovat kus obejváku kvůli tomu abych mohla vytřít vodu která natekla pod skříňku a do jinejch nepřístupnejch míst....a pak jsem se vypravila na rehabku na kterou jsem měla jít až zejtra. Sestřička se sice divila že mne tam nemá, ale všechno proběhlo jen s malým zpožděním. A jak jsem tak ležela na lehátku došlo mi že jsem to zvorala já a v okamžiku když už jsemse chtěla omluvit že jsem to zblbla povídá No jo, já to napsala vám a samjsem si to sem nezapsala....tak jsem byla zticha, jen jsem jí řekla že to už byla poslední rehabka a šla jsem dom. Až doma jsem se dodatečně utvrdila že jsem to opravdu zvorala já....A ZNOVA MĚ BOLÍ V KRKU A SPUSTILA SE MI RÝMA! UŽ POTŘETÍ!!!!!
Skóre dne: Ale jo, až na to frkání by to šlo!

Inspirace a co k ní stačí....


Inspirovat nás může cokoli k čemukoli.
Životní trápení někoho donutí napsat knihu z které se stane bestseler který si vynutí dalších osm dílů, okamžitě filmově zpracovaných a z nezaměstnané mámy se stane milionářka.
Někoho zase inspiruje k psaní básní které přežijí staletí.
Jiného inspiruje život kolem něj k nafocení fotek které se stanou nesmrtelné....
Milované osoby nás můžou inspirovat k věcem o kterých ani nemáme tušení že jich jsme schopni, ale kvůli nim je začneme dělat.
Inspirace má krásné jméno Múza, je to víla která nás celý život provází ať píšeme, fotíme, tančíme, zpíváme. Vždy existuje někdo kdo k nám tu vílu pošle, kdo nás něčím inspiruje.
Mě k inspiraci zcela prozaicky dovedl internet. Jmenovitě jedna sociální síť. A vlastně i za to že jsem se s touhle sítí zkamarádila vděčím také osobě mému srdci blízké. Díky tomu jsem přišla na skupinu šikulek které tvoří krásné věci a začala jsem je tvořit také. Jsou mou vděčnou inspirací a já jsem ráda že existují.
Ale není to jen tvoření čím mne internet inspiroval. Díky tomu že Múzu která má na starosti psavce mi poslala jedna dandíkářka jsem začala blogovat. Díky blogu ke mě přišla i Múza fotografická, někdy zavítá Múza - básnířka a dokopá mě k tomu napsat nějakou básničku.
Jak říkám, inspirovat nás může cokoli k čemukoli a my bychom se těm inspiracím či Múzám neměli vzpírat. Protože tak se můžeme dobrat spousty zajímavých věcí a nápadů. A taky se může stát že i my se pro někoho staneme inspirativními a on se vydá trochu jinou cestou než původně zamýšlel. Může se zbavit určitého trápení protože zjistí že v tom není sám a že se s ním dá bojovat.
Můžeme ho naučit zajímavým věcem.
Inspirace je zkrátka hnacím motorem našich životů, lásek, práce i koníčků a přináší nám mnoho radostí....

Tohle je výsledek mé nové inspirace...


ČERVENEC....


Hurá do prázdnin...
Teploučka a sluníčka...
A jelikož je už víc času dám jen jeden měsíc....
ČERVENEC
1


2

3


5

31 prosince 2013

Skvělí muzikanti....



Už někdy v létě jsem zaslechla hrát
u Anděla skvělý swing. Neměla jsem ale čas zjišťovat odkud to je.
Když jsem letos na podzim čekala na děti než dojedou z nádraží slyšela jsem ho zas. A tak jsem šla zjišťovat
odkud to je. A k mému dost velkému překvapení jsem u OC Nový Smíchov objevila pět romských hudebníků.
Byli to samí starší muži, ale opravdu výborní hudebníci. Teď když jsme byli naposled v Praze opět tam vesele vyhrávali.
A musím říct že posluchačů měli dost. Dcera trefně poznamenala že vyhrávají jak na Titaniku. Opravdu by jejich hraní slušelo nějaké lázeňské kolonádě za první republiky než modernímu nákupnímu centru.
Střídali jednu swingovku za druhou, občas to proložili nějakou muzikálovou melodií nebo klasikou.
A všechno zvládali opravdu velmi dobře a tak čekání na tramvaj tím pádem bylo hodně příjemné.

A proč vlastně tohle píšu k TT? Protože by tohle mohla být inspirace pro další Romy, jak zlepšit pohled na jejich komunitu. Ovšem otázkou je jestli vůbec chtějí, myslím že to, že se jich většina lidí (vlastně vládou počínaje a policii konče) bojí jim velmi vyhovuje. A to že by chtěli pracovat ale nemohou je pro ně jen zaklínadlem před štáby z televizí. Nemají zájem ani o vzdělání svých dětí natož o to přizpůsobit se.
I když, jak v tomhle případě se vyjímky najdou...

Když jsme se vracely z toulek po Praze, hráli u metra jen dva z pětičlenného "orchestru" ale i tak moc dobře...






29 prosince 2013

KVĚTEN, ČERVEN....


Pokračujeme v kalendářování
a to květnem a červnem. Vybírat s května nebylo snadné protože tam jsem měla obrázků
velké množství a hlavně moje milované magnólie, ale z června to bylo špatné proto, že jsem v něm nefotila skoro vůbec....

KVĚTEN

1

2

3

4

5


ČERVEN

1

2

3

4


5

Račte si vybírat....

Pes sem, pes tam....


Konečně! Konečně!!
Se taky panička uráčila, zvedla se od toho věčnýho špendlení a vyrazila s náma na procházku. Bylo krásně a tak jsme s Matesem vyfasovali obojky a takovou šílenost kterou nás k sobě připnula a pak ještě k vodítku.Připadal jsem si jak tažnej vůl! Mates samozřejmě jako plebejec vezme za vděk čímkoli, ale já, papírovej šampion si něco takového nemůžu nechat líbit! A tak jsem se po tom malým otravovi párkrát ohnal aby neotravoval a nechal mne abych se s takovou potupou srovnal.
Když jsme došli na místo kde nás vždycky panička odepíná z vodítek a máme tak celou dobu volný proběh, svitla naděje že se toho otravy zbavím, jenže....byli jsme sice odepnuti od vodítka ale panička nás nechala zrádně připoutané k sobě! Prej že Mates neuteče když ho budu kotvit já a já zase že budu mít víc pohybu! A taky že prej z důvodů bezpečnosti, že kdyby jsme potkali myslivce může nás hned najednou připnout aby nebyli kecy, že lítáme v honitbě na volno.... Pche....ví moc dobře že já mám své tempo kterým si užívám procházky a teď najednou to vadí a že prej víc pohybu.
Vyčůrat jsem se pořádně nemohl protože me hned Mates táhl jinam, já chtěl sem a on zase tam, panička s toho měla srandu a že prej se máme navzájem porovnat a že nám to neuškodí. Tak jsem nakonec jako starší, rozumější a zkušenější ustoupil a ve finále jsme se nějak porovnali, přestali se zamotávat jeden do druhého a taky se to dalo zvládnout.
Mates se tak soustředil aby se nezamotával že ani jednou neštěknul jak normálně mívá ve zvyku (ne že by to nevadilo, to jeho ječení je někdy fakt otravný) a když už sme se blížili domů dokonce už ani nechtěl jít po svejch a nechal se ode mne normálně táhnout po zádech! Tak nás konečně panička odepla a my si ten zbytek cesty odšlapali pěkně na volno. Že už prý taky tak nehrozí jak setkání s myslivcema tak i s divočákama... s těma kvůli nějaký divný nemoci která je pro nás pejsky a i kočky smrtelná. Copak jsme nějaký honiči? Nebo barvíři? Jsme norníci a jako takový na prasata kašlem, ale zase z druhý strany proč se do takovýho divočáka nepustit, že jo.
Poslední příkoří ovšem na nás čekalo doma, protože jsme se tak zasvinili, že nám musela panička osprchovat podvozky, a to já mám tak nerad....nevím co všichni furt mají proti nějakému blátu na packách a chlupech. Kdyby mě nechali v klidu na pelechu (nebo u nich na posteli) uschnout tak to ze sebe oklepu a je pokoj.
A že jim dělám bordel v posteli? No bóže, já taky mám v pelechu trochu krámů a nedělám z toho vědu....
No prostě ty lidi mají úplně jiné priority než my pejskové!!!


Příště nám může dát rovnou pouta!



Nech mě bejt a nemluv na mě...na tvý jezevčí rozumy není nikdo zvědavý...


Dělej, makej.....třeba nás konečně odepne!




Hele, taky cejtíš to co já?


Podobnost v postoji čistě náhodná



Trošku ozdob neuškodí...





Dáme fotbálek?


Všichni pryč, nefungujou mi brzdy!!




Tak kde je ta obrana, to zaspali nebo co?





A kde je vlastně i ten balon? Ať čichám jak čichám nikde ho necejtím....