Žlutá a modrá ....

Že k sobě tyhle dvě barvy skvěle pasují, o tom prostě žádná. Že je matička příroda

ten nejlepší módní návrhář, který dokáže skvěle k sobě skládat barvičky, o tom asi

nikdo nepochybuje. Přesvědčila jsem se o tom sama, když jsem narazila na zahradě

na tohle souručenectví tmavě modrého zběhovce a sluníčkově

žlutých pampelišek. Ale nebyly to jen tyto květy ve žluté

a modré, které jsem první květnový den fotila...

---

Krásnou tmavou modří se chlubí i nízké skalkové kosatečky

A když do nich zasvítí podvečerní sluníčko, objeví se i fialový nádech

Žluť kamzičníku

Azalky před nádražím....

S dubnem jsme skončili, a následující fotky vznikly o prvním květnovém dni

kdy jsem jela do Litomyšle za holkama. Když se stavěl nový autobusový terminál

a podzemní parkoviště, došlo i k určitým parkovým úpravám okolí. Mimo jiné

zde bylo vysázeno i mnoho krásných azalek a rododendronů. A jak utíkají léta

oboje se krásně rozrůstá a nádherně kvete. Ještě i teď, přes ty docela velká

tepla jsou plné květů. A malá odbočka, v sobotu mne čeká výlet do Kromlau

a návštěva právě rokle azalek a rododendronů. Tak doufám, že na

mne ještě nějaké se svými barevnými květy počkají ...

---

Všechno teprve rozkvétalo, takže na některých se ukázal třeba

jen jeden květ. Jako na téhle...

.... žlutá se už ale pyšnila více květy ...

.... no a tahle nádhera už byla vplném květu ...

Kvetoucí stromy ....

Dnešní fotečky mají, krom tří, stejného jmenovatele. Mobil. Když totiž

zrovna u sebe nemám foťák ( i takové okamžiky se najdou ) a narazím

na něco zajímavého či pěkného, vytáhnu telefon a ten mi pomůže. Nebývá

to moc často, ale někdy prostě není zbytí. A tak při pár cestách do města

kam jsem jela za určitým cílem, kterým ale focení nebylo, vznikla většina

dnešních fotek. Jsou to opět vzpomínky na to, když kvetly

sakury nebo špendlíky, či ta moje kráska magnolie...

---

I když letos sakury tady ve městě kvetly krásně, díky teplému počasí

a mé rozlítanosti jsem je stihla jen dvakrát. A to ještě díky tomu, že

rostou a kvetou u nádraží. Za sluníčka ....

... i za deště ...

Bílá záplava když kvete špendlík u zdejší polikliniky

A plnokvětá jabloň, taktéž před poliklinikou. Ta už je focená foťákem ...

Litomyšl dubnová podruhé ....

Včerejší poslední fotkou, jsme se dostali do Klášterních zahrad,kudy

jsme projely na náměstí rektora Střítezského. V klášterkách mi opět

stál modelem kostel Povýšení sv. Kříže, stejně tak, jako o něco později

i po cestě k náměstí. To jsem si proti úžasně modré

obloze vyfotila oba kostely ...

---

V klášterkách stále najdete ovocné stromy, které upomínají na jejich původní

formu, a to klášterní sad. Ty ale jsou už nově vysazené při jejich obnově.

Ale najdete tu i torzo staré hrušně z původního sadu.

Modř anemonek se vyrovnala modři oblohy

Keřová sakura

Litomyšl dubnová ....

Poslední dubnový článek bude na dvě části, protože jsem ten krásný den

pomalu končícího dubna ztrávila u holek v Litomyšli a drandily jsme s

kočárkem po městě. Samozřejmě jsme nemohly vynechat zámecký park

z něj do Klášterních zahrad, okolo kostela Povýšení sv. Kříže přes náměstí

rektora Střítezského, na hlavním náměstí jsme si u sochy Bedřicha Smetany koupily

výbornou zmrzku,šly dál okolo pajďárny na Vodní valy a odtud do čtvrti rodinných

domků, abychom posléze opět podél zámeckého parku dorazily zas domů. A jako

vždy, nemohla jsem vynechat focení. Litomyšl, byť jsem po ní šla

nesčetněkrát, prostě stále nabízí mnoho krásných pohledů. A když je ještě krásný

slunečný den, jde to skoro samo. A že je Litomyšl město

velmi pohledné, mohou někteří z vás osobně potvrdit.

---

Srdíčka ....

Z mého dětství si pamatuji, že nebyla zahrádka, kde by na jaře nekvetly srdcovky.

Velké trsy růžových nebo bílých srdíček navěšených na stonku jak korálky. Neobešla

se bez nich žádná vesnická zahrádka, ale ani ve městě kde která zahrada. I my je

na zahrádce měli a tak jsem se vždycky těšila jejich květy. Nejdřív pravidelnými

srdíčky, a když rozkvetly, připomínaly mi hlavičku dívky s dvěma

culíky. Mám je tady také, jen asi jim tu moc nesvědčí

půda, neroste nijak nadšeně, a bílá vůbec

nevydržela. Nicméně to chci s ní

zkusit ještě jednou ...

---

Všechy fotky jsem fotila stejným objektivem a před západem slunce. Přesto ty

ještě nerozkveté mají podstatně větší kouzlo ...

Křivatce a sasanky ....

... mi na zahradě kvetou v hojném počtu od začátku co jsme se sem nastěhovali.

Nejdřív jsem nevěděla, co to za tu krásnou žlutou rostlinku s kvítky jak hvězdy

je, ale Velký atlas rostlin napověděl a já zjistila že jde o křivatec. Zabydlel se tu,

a každý rok je se svými tenkými listy vylézajícími ze země skoro hned po tom, co

sleze sníh a oteplí se, prvním s poslů přicházejícího jara. I když letos se mi ale zdálo

že ho je o něco méně než v minulých letech. To bývala zadní část

zahrady úplně žlutá. Ale třeba sasanky ty neustále

přibývají, ale to ničemu nevadí ....

---

Všechny minulé, ale i následující ještě neuvěřejněné fotky jsou focené opět mým

oblíbeným starým manuálním objektivem. V tomhle případě Nikon Lens series E.