23 ledna 2018

Další moje kroky ...



.... z Kampy vedly kolem vil pánů Jana Wericha a Jiřího Voskovce na
náplavku k Vltavě. Tady je místo, odkud je snad na téhle straně nejčastěji
fotografovaný Karlův most a ani já jsem prostě neodolala a pár snímků si tu
udělala. Pořád bylo všude dost prázdno a tak člověk nemusel čekat než se mu
před objektivem přestali motat tůristi. Odsud už jsem to vzala na skoro prázdný
Karlův most a dál do uliček Starého Města. Opět a zas
objevuji další a další které jsem neznala
a kde jsem se ocitla poprvé ....





Zatímco nad Hradčany se v příslibu nové budoucnosti a snad změny klenula
modrá obloha ...


.... nad Národním divadle se, jak vidno, hóódně temnilo






22 ledna 2018

Není toho moc ....



.... ale něco přece. Když jsem tu měla v článku fotky díla Davida Černého
Kafkova hlava, trochu se v komentářích zvedla diskuze o dílech tohoto dost
kontroverzního umělce. Řekla jsem si, že pokaždé, když se budu toulat po
Praze a budu vědět, že tam někde v mé blízkosti nějaké jeho dílo je, tak
se na něj zajdu podívat a přiblížím vám ho. A jelikož jsem se toulala po
Kampě, tak další cesta za výtvarnem byla do venkovní expozice Sovových
mlýnů. I když David Černý není zastoupen přímo v této expozici, ale hned
vedle, narazila jsem tu na díla dalšího z výtvarníků, jehož jsem se tak trochu
rozhodla mapovat a jehož díla jsem už na blogu představila. A tím je Olbram
Zoubek. V Sovových mlýnech zastoupený třemi díly. A čistě náhodou je tu
i další jméno které už na blogu zaznělo ve spojitosti s jeho dílem které
jsem nafotila v posledních měsících....

" Miminka"
Davida Černého. Už dost let se šplhají po Žižkovské televizní věži,
ale tři z nich se usadila právě na Kampě. Zdálky vypadají velmi roztomile
ale jen do doby než se jim podíváte do obličeje....



Z Kampy jsem prošla přes Karlův most a vydala se do hloubi pražských uliček.
Jak jsem se tak v nich promotávala, dostala jsem se opět na Betlémské náměstí
a z něj hned do ulice Husova, kde je Černého " Za ruku visící Sigmund Freud"
Fotil se mi dost špatně, protože už jsem tam byla v době, kdy jsem musela fotit
v protisvětle, takže spíš vypadá jak silueta.


A teď k Olbramu Zoubkovi. V Sovových mlýnech je zastoupený třemi díly
Prvním je " Oběti a zastřelený "


Druhým je " Eva "
(v pozadí za ní jsou kovové plastiky Kurta Gebauera, určitě si vzpomenete na srdce
pro Václava Havla na piazettě u Nové scény)



Třetím dílem je sousoší " Neznámý "


Mimo tato díla mne zaujalo ještě jedno, a to tyhle magické koule v kterých se krásně
zrcadlí samotná budova Sovových mlýnů. Jen nevím kdo je autorem. Pokud někdo víte
budu ráda když mi to napíšete.




No a z druhé strany Sovových mlýnů, už na konstrukci ve Vltavě stojí nepřehlédnutelná
řada žlutých tučňáků kteří v noci svítí. Jsou dílem výtvarné skupiny Cracking Art Group
a na Vltavu shlíží od roku 2008.


Tolik z výtvarných děl na které jsem se tentokrát zaměřila. Byla jsem sice kousek od Hergetovy
cihelny, kde je další z Černého děl,ale tuhle část si zas nechám na příští pražské toulání ...

21 ledna 2018

Újezd a Kampa ....



V právě uplynulém týdnu jsem opět byla v Praze a tentokrát jsem si zas střihla jednu fotoprocházku. Díky
naprosto zatřískané D1 mi odpadlo jak ve středu původní, tak i ve čtvrtek znovu naplánovanésetkání u kafe
a abych se nenudila celý den doma, i přes dosti nehezképočasí jsem se vypravila na cour.
Ten jsem začala na Újezdě, kousek odpamátníku Olbrama Zoubka " Obětem komunistického režimu ".
Ten už jsemna blogu měla v samostatném článku a tak jsem ho už nefotila. Dál jsem šla
až k Tyršovu domu,který vlastně tvoří komplex Michnova paláce a zahnula
do jeho zadní části kudy se přes lávku nad Čertovkou vejde do parku na
Kampě.


Na Újezdě jsem chvíli nevěřila vlastním očím, musela jsem přejít
a jít se podívat zblízka. A opravdu, ona tam vážně kvetla sakura !


Ještě na ní byly kapky po roztátém ranním lehkém sněžení. A bylo
natolik zataženo, že nic nenasvědčovalo tomu, že mne o pár desítek
minut později čeká krásný,skoro jarní den ...



Michnův palác. Skrývá v sobě sídlo olympijské myšlenky, velkou tělocvičnu
a ideu zdravého ducha. Víc je ale známý pod jménem Tyršův dům.



Pamětní kameny zasazené ve stěně tělocvičny


V parku u sochy Josefa Dobrovského takhle nádherně už kvetla čemeřice


Přes park jsem šla dál k Sovovým mlýnům, kde jsem fotila venkovní expozici
děl Olbrama Zoubka, Kurta Gebauera a jiných. Těm ale věnuji samostatný článek.
Vzhledem k tomu, že byla docela brzká dopolední hodina a navíc počasí se ještě
rozhodovalo jestli se má nebo nemá umoudřit, bylo na místech, kde se jindy valí
davy tůristů ticho a klid. Jen pár místních a takových nadšenců jako já se tu
pomalu pohybovalo a užívalo si chvíli klidné chůze.


Takový pohled na liduprázdnou Kampu hned tak neuvidíte



20 ledna 2018

Pomalu se zatahuje ....





..... a my jsme teprve zhruba v půlce procházky. Samozřejmě
že jsem začala brblat a nadávat co to je za počasí kdy nedokáže
sluníčko svítit celý den, ale vždycky jen chvíli a to většinou když mám
doma své povinnosti a nemůžu vyrazit ven. Bobešovi to evidentně
bylo šumák, hlavně že mohl zas čuchat co je nového. Rejdil všude
možně, chvíli za mnou, chvíli přede mnou, tu zaběhl do zahrady
u chat, tam zas na cestě očmuchával kus hadru.
Ale když jsem řekla " Bobí, jdem domů "
rozběhl se nadšeně tím směrem ....




Letošní zatím první (jestli poslední to se ještě uvidí) ledouny jsem nafotila
u přepadu z přehrady






19 ledna 2018

Poprvé v letošním roce ....




.... jsem minulou neděli vyrazila konečně ven. Jako velmi vzácného koření, které dáváme
po špetkách,se nám dostává v poslední době slunečních paprsků. Tedy alespoň tady u nás.
Jako vždy máme své vlastní počasí, které si prostě dělá co chce, meteorologická
předpověď nepředpověď. Takže ty první paprsky po dlouhých dvou měsících jsem vítala
s velkou radostí. Tu mi ovšem zkalilo to, že než jsem udělala co bylo potřeba doma, pomalu
se začalo zatahovat. Vytáhla jsem Bobeše, foťák a doufajíc, že alespoň ještě chvíli to
sluníčko vydrží. Vydrželo necelou půlku procházky a domů
jsme se vraceli už za zatažené oblohy a docela
nepříjemného studeného větru ....


" Dělej, nezdržuj se a pojď. Už se potřebuju proběhnout a protáhnout! "


To není březen ani duben, ale jehnědy půlky ledna



Letos je na vodě opravdu velká nouze na ledouny, našla jsem jich jen pár
ale ty ukážu později


A když jsem na nějaké narazila, "vymazala" jsem je pomalým časem


A už se začalo zatahovat. Vcelku to vypadalo dramaticky ...


Jako vždy touhle dobou, jedinými květy jsou na loukách sušiny



Měla jsem teď zas malou odmlku, která byla způsobená mým
třídenním obytem v Praze. Návštěva u maminky a potřeba zase vyřídit
něco, co mi bylo přislíbeno vyřídit, leč nezařízeno. Jmenovitě vyplnění
LDNkou daných dotazníků u přihlášek do domovů důchodců. Jde o dotazníky
na jejichž otázky odpoví jedině sestry které se o maminku starají a ne já.
Takže jsem jim tam dotazník donesla a požádala o jeho vyplnění abych ho
mohla naskenovat a poslat. Jenže ouha, opět a už pokolikáté jsem narazila
na administrativní bariéru. Nemůžeme vám to vyplnit na počkání, protože
na to máme dané termíny! Takže za třičtvrtě hodiny co jsem byla u maminy
nebylo možné zaškrtat 10 otázek. Přitom sestry neměly ani na starost roznášení
jídel, ani jiné nutné práce na oddělení. To se totiž musí předat sociální sestře, která
se půjde na oddělení zeptat co a jak a pak to vyplní. Ačkoliv jsem hodně pěnila
podařilo se mi udržet na uzdě a aspoň jim nahlásit KAM že to mají poslat.
Takže jsem hodně zvědavá kdy a jestli to pošlou na správný DD.
Další den jsem věnovala procházce Prahou a jejími uličkami, navštívila
tři pro mne dosud nepoznané kostely a užívala si poloprázdné Kampy,
Karlova mostu i Starého a Nového města. Vyšla jsem totiž kolem deváté
a navíc bylo dost zataženo a tak se tůristům moc do nějakých procházek
nechtělo. Ale počasí se později velmi změnilo a já zažila krásný slunný a skoro
jarní den ve městě... no a ve čtvrtek dopoledne jsem sice měla smluvené
kafe s kamarádem, jenže ten už druhý den uvíznul v zácpě na D1 a tak jsem
se sebrala a jela domů. Doplnila jsem si alespoň trochu archív,
vyzkoušelasvůj nově koupený objektiv, který jsem
si až doposud na výlety půjčovala.
Jak to vypadá, teď se dostanu do Prahy až v březnu, na celý únor mi hodlá
šéfka hodit na hřbet komplet provoz penzionu, jelikož bude v lázních.


14 ledna 2018

Pět fotek, jedna anketa .... 4



A jelikož volíme duben, stále za kamny budem ....
Byť ten loňský, aspoň podle fotek, byl krásně teplý





12 ledna 2018

Plamínkové hrátky starým sklem ....




První adventní svíčku jsem nerozsvěcela, protože jsem
ještě neměla zdaleka hotový adventní svícen, druhou jsem nezapálila
protože ač svícen už byl, já nebyla doma a tak jsem si užila zapálení až třetí
a čtvrté. A tak jsem si s nimi trochu hrála ....









A tímto jsem se rozloučila definitivně s vánoci i s fotkami vzniklými v loňském
roce uceleným článkem. Další které mám a které budu uveřejňovat vznikaly během
celého loňského roku, jen se buď nehodily do žádného článku, nebo v něm byly fotky podobné.