19 září 2017

Květy ....



Samozřejmě že na procházce potkávám vždy i nějaké
květinky. A když je potkávám, tak si je i fotím. Takže se můžete podívat co
jsem potkala tentokrát ...

Následující fotky by se daly popsat následovně." Když jeden uzurpátor dusí druhého .... "
aneb když si rdesno baldžuánské udělá podložku pro ovíjení ze škumpy ocetné.
Oboje jsou velmi nepříjemně invazivní rostliny, ale rdesna se dá zbavit o něco lépe
než škumpy.





U jednoho domku na břehu rybníka mají vždy v záhonu před plotem jiřinky.
Vždy různých velikostí a barev. Takže i letos se tam skvěly tyhle krasavice




Tentokrát je doplňovala tmavě modrá povíjnice


Jeden z posledních letních pozdravů. Slzičky Panny Marie


18 září 2017

Lesní ....




Stále se procházíme pátým zářijovým dnem. Sice trochu napřeskáčku, ale
to snad nevadí. Už jsme si prohlédli vodní obrázky, roztomilé kačeny, jemný vřes
a dnes se podíváme na několik lesních obrázků, ten je nedílnou součástí
téhle procházkové trasy. Tady jsem se zasekla na dost dlouho, zkoušela
různé kompozice, režimy, nafotila dost obrázků, ale všechno
nakonec skončilo v koši. Zůstalo jen těhle několik, a ani u nich si nějak nejsem
jistá ...







15 září 2017

Voda ...



Dnešní fotky spojuje jedna věc. Voda.
Respektive hladiny tří rybníků okolo kterých jsem si na chatě udělala
výlet. Jsou pěkně jeden za druhým, jeden napájí druhý a ten třetí. Každý má ale jiné okolí
a každý je něčím specifický. Největší, Zámecký, končí u paty skály na které stojí
mníšecký zámek. Prostřední zas zrcadlí starou tajuplnou vilu, a Horní sloužil kdysi jako veřejné koupaliště
a na jeho břehu kdysi stávalo i rekreační středisko, z kterého jsou dnes už jen zarostlé ruiny.
Dají se krásně obejít kolem dokola a u každého si najdete něco co vás zaujme ...


Na břehu jednoho kvetl turan ...


... a u břehu druhého rostly různé trsy trav ...


... nebo se zrcadlila tajemná opuštěná vila ...


... či barokní zámek ...


... a na hladině dalšího se zas třpytilo sluníčko ...


13 září 2017

Kačeny ....




Že jsou povětšinou všude kačeny dost oprsklý a lidí
se moc nebojí, to už je stará vesta. Nejinak je tomu i u třetího, Zámeckého rybníka
na Mníšku. Protože jsou u něj na části břehu lavičky, kam si chodí posedět
babičky a dědečkové ze zdejšího domova důchodců, nebo maminky s dětmi
jsou ty kachní potvory zvyklé, že když si tam někdo sedne automaticky to znamená
žrádlo. takže když jsem k nim dorazila hned se začaly sjíždět ke břehu
a lézt ven a ťápat ke mě v radostném očekávání něžeho pod zobák.
Jó, měly holky smůlu. Nejen že jsem jim nic nedala, ale ještě jsem je začala fotit.
Nutno podotknout, že jsou to modelky trpělivé, nechají se fotit opravdu zblízka a když
opravdu máte sebou rohlíky, dojdou s klidně až k vašim nohám a loudí.
Jen čekám, kdy se naučí to, že když si sednete a vytáhnete krmení, přijdou
k vám, vyhupsnou na lavičku a budou na vás čučet ....












12 září 2017

Vřes...



Co naplat, jak se v lese začne objevovat kvetoucí
vřes, léto nezadržitelně ztrácí svou vládu. Ať už meteorologové nebo astronomové
říkají co chtějí. Mám na chatě v lese u cesty jedno místo, kde tenhle fialovorůžový krasavec
tvoří krásný porost. A když do něj tu a tam zasvítí sluníčko a nasvítí jednotlivé
kvetoucí větvičky či do něj zasedne motýlek ohnivě zbarvený je to
opět jedno z kouzel, které nám stále ještě matička příroda štědře a zcela zdarma
nabízí ...







Tak jasně, je to jen malá plocha, to taková skotská a anglická vřesoviště musí být
něco úžasného, ale aby to člověu udělalo radost tak na to i ta malá část úplně stačí.

11 září 2017

Barevně ....



Tak abych se dostala do správného časosledu fotek které budou
v dalších dnech následovat, musím se ještě (zatím) naposledy vrátit na
zahradu kde jsem před odjezdem zas řádila se starosklíčky.
První tři sady fotek už tady byly a dnes to bude směs různých květů a barev
které vám snad trochu projasní dnešní pošmourný den ...

Tedy byť budou barevné, s dnešním dnem budou krásně korespondovat sjednocujícím tématem.
Kapkami ...










10 září 2017

Vrbohrátky ....




Po týdnu kdy jsem si užívala předpodzimový
čas na Brdech, jen s foťákem a bez netu se opět hlásím s plkáním
a obrázky. Po prvních dnech, kdy jsem zjistila, že to zas nebude s netem
žádná sláva a měla tiky z absťáku jsem se nakonec dostala do stadia
kdy jsem zjistila, že ho zas tak moc neotřebuju. Kdepak, kecám. Potřebovala.
Kdybych ho totiž měla k dispozici, nemusela jsem jak debil čekat včera třičtvrtě hodiny
na zastávce autobusu, protože bych zjistila že mi během měsíce změnili jízdní řád.
A nemusela jsem šmatlat s taškou a nákupy do kopce protože bych si zjistila, který autobus by mne vyvezl
na rovinu k chatě. Ale zas jsem udělala podstatně víc práce.
A sedřela se tím pádem jak mezek tak, že jsem se skoro nevyhrabala po schodech do chaty
natož ještě nahoru k sobě do pokoje.
Zase jsem ale nafotila nějaké fotky z procházky kolem tří rybníků.
No a abych neměla málo problémů doma, spadla jsem po hlavě do dalších, tentokrát s maminkou.
Nejela jsem tentokrát vůbec do Prahy,jak jsem měla po minulé tour v plánu.
Nebyla jsem poprvé! ani v jednom ze zámeckých parků i když jsem se chtěla podívat do další
části anglického parku. Rozhodla jsem se, že si to nechám až na dobu kdy se bude barvit listí.
Neudělala jsem si tentokrát ani jediný výlet do vzdálenějšího okolí.
Krom pěti klouzků a dvou holubinek jsem nenašla už vůbec nic jiného.
Doufám že se mi všechno podaří v době, kdy se budou Brdy barvit do zlaté a oranžové
protože tehdy jsou opravdu krásné ...


Dnešní vrbohrátky jsou fotky z půlky cesty z první delší procházky, nedávám
tentokrát fotky jak je mým zvykem v časové posloupnosti.