13 července 2017

Dobře utajené jezírko .....



Při cestě od autobusu na chatu, jsem zahlédla v lese něco,
co jsem tady nikdy nezahlédla. Jezírka! Dokonce dvě!!
Abych to vysvětlila. Máme chatu na jednom z hřebenů Brd a všechna voda
většinou stéká směrem dolů. Najít někdy po dešti v lese větší kaluž někde
jinde než ve vyjetých kolejích na cestě je opravdu zázrak. Nepamatuji si ani z
dětství že by se něco takového v lese vyskytovalo. Je pravda že jsou tam místa, kde když procházíte
cítíte úplně vůni vody, jakoby tam byl nějaký potůček, ale nikde nic. Jen ta vůně.
Jenže tentokrát opravdu musely být dešťové srážky
nepředstavitelně silné, když po nich v lese zůstala ta dvě jezírka. Ostatně mi to
potvrdila i nová sousedka, když říkala, že během chvíle měli ze zahrady jezero a docela vážně se báli,
že jim voda vtrhne i přes schody do chaty.

Když jsem fotila jezírko po cestě od zastávky při návratu z Dobříše,
zůstalo už jen jedno a z druhého byla jen rozblácená půda ...









Když jsem teď fotky nahrávala, zjistila jsem, že se mi přehráním do galerie
nějak rozsypaly a rozostřily. Při stažení z foťáku takhle nekvalitní nebyly... ale snad to jako
ilustrační fotky něčeho, co se hned tak neukáže stačí.


12 července 2017

Opět nesmí chybět ....




.... návštěva v parku na zámku Dobříš. Po pondělním a úterním sekacím
maratonu, středečním rytí a večerním koncertě, jsem si řekla, že čvrtek bude trochu
oddechový. A vydala se opět klasicky do Dobříše. Měla jsem mimo jiné v úmyslu se podívat
krom do zámeckého parku,po nějakých letních botkách, jenže v neskutečném chaosu nařízení
které svátky smí být otevřeno a v které ne, bylo zavřeno všude.
Jenže právě taky díky tomu svátku bylo v parcích plno lidí a tak mě za chvíli přešla veškerá
nálada na focení. Kamkoli jsem namířila objektiv, mohla jsem si být jistá že mi tam někdo strčí
palici nebo se rovnou postaví do záběru. Ale zároveň jsem objevila i novou rozpracovanou úpravu a konečně
opravenou vyhlídku na Huťský rybník. Obešla jsem si své klasické olečko, pozdravila své
dva kamenné kamarády a raději se sbalila a z parku vysmahla. Sice jsem musela čekat
trochu déle na autobus, ale to už mi nevadilo. Tam se mi totiž nemotal nikdo pod nohy jak v tom parku ...


První z novinek, je tahle fontána s tou krásnou dřevěnou konstrukcí, která ji při průchodu
habrovým bludištěm, či jak nazvat ty různé sekce, krásně rámuje. Jen doufám, že z ní časem
poteče i voda. Trochu jsem si zahrála s filtry


Dvě branky, které se tu zcela nečekaně objevily. Jedna navádí právě k té kašně
a jestli i z druhé strany něco přibude, to se uvidí.



Kvůli průvodu návštěvníků, jsem si tenhle oblíbeý pohled ani řádně nemohla vyfotit. Tak
alespoň dělá kulisu té skulptuře


A dílo samotné


Rozárium. Tedy jeho část.


A druhá novinka. Konečně hotová vyhlídka. Když jsem jí obcházela zespoda, protože nahoře bylo
taky dost lidí, zjistila jsem že jsou v ní dvě místnosti jak dělané pro malou
kavárnu a cukrárnu a nahoře pěkne stolečky. Jsem zvědavá jaká bude v budoucnosti skutečná podoba
a k čemu se bude používat ...



Pohled na část Huťského rybníka z břehu ...



... a přiblížený ostrůvek tentokrát už z vyhlídky nad břehem


Takovéhle luxusní květinové sloupy mají na některých místech v Dobříši.
Těch surfínek je tam tolik, že až oči přecházejí. A jak krásně voní!


Vzala jsem si pro příští rok mustr a pokusím se o něco podobného. Tedy
i když v podstatně menším měřítku ....

11 července 2017

Motýlí ...




Už delší dobu se mi nějak nezadařilo nafotit nějaké motýlky.
Ono je to vlastně skoro rok co jsem poslední nálož motýlých fotek nafotila ,
stejně jak tyhle, na chatě. Tentokrát jich bylo jen pár, ale pro změnu se mi podařil jeden dost zajímavý
úlovek tvora, kterého jsem ještě nikdy neviděla. Když jsempo něm pátrala
na Googlu, psalo mi to, že je v ČR velmi vzácný. Tedy dříve tomu tak nebylo, ale
dnes jsou pozorovány jen jednotlivé nálezy.


Babočku admirála zná asi každý. její sametově černá křídla tvoří nádherný kontrast
k oranžovočerveným pruhům a bílým skvrnám


Soumračníků js vždy dostatek. Různých druhů. Toto je druh Soumračník čárečkovaný


Stejně tak, se v okolí Mníšku vyskytuje velké množství Okáčů bojínkových




Určit modráska mi už dělá opravdu problém. Zvlášť když se prostě potvora neustále točí
tak, aby z něj bylo vidět co nejméně.Já bych si tipla modráska čičorkového


A nyní ona vzácnost. Šla jsem už domů po mýtině, kam svítí hodně dlouho sluníčko
a najadnou okolo mne velmi hlasitě probzučelo něco, co vypadalo opravdu velmi zvláštně
a sedlo si to na pařez. Jak jsem na tu okřídlenou věc koukala, připadalo mi, že má dvě hlavy.
Pomalu jsem se tedy přibližovala s teleobjektivem abych ho zbytečně nevyplašila.
pak jsem zjistila, že to, co jsem považovala za hlavu, je kněžice zelená, kterou
to stvoření drželo v kusadlech. Zkusila jsem pár snímků z větší dálky a ještě se
snažila přiblížit o něco víc. Ale to už se moc nelíbilo a stvoření opět s hlasitým
vrčobzučením odletělo o kus dál. Snímek není moc kvalitní a tak ještě přidávám
z netu další, aby jste si mohli vidět jak opravdu vypadá...

Jedná se o jednoho z našich deseti nejdravějších hmyzáků a to o
Roupce sršňového (nejsem takový specialista, prostě sem gůglila a gůglia až jsem vygůglila)
ASILUS CRABRONIFORMIS. Je známý skoro z celé Evropy, vzácně jen v jižní Anglii a jižním Švédsku,
na východ je rozšířená až do jižního Ruska a na Blízký východ. Je znám i ze severní Afriky.
U nás býval také hojný, ale dnes jsou hlášeny jen jednotlivé nálezy.
Je to spojeno s tím, že se u nás přestalo s intenzivní pastvou hovězího dobytka na
přírodních pastvinách. To že jsem ho potkala tam kde jsem ho potkala připisuji
právě tomu, že pod lesem jsou právě pastviny kde jsou krávy po většinu roku venku.
Je velký zhruba 19 - 28 mm.



A teď opravdu kvalitní fotka

10 července 2017

Luční ....




Když jsem si řekla, že už asi je toho obilí přeci jen dost,
vzala jsem to z pole rovnou do lesa. Na to, že jsem přijela jen pár dní
po mohutných deštích, které zasáhly okolí Prahy a velkou část okresu Praha - západ.
Jenže lesy byly suché stejně jako předchozí roky, a tak jakýkoli výskyt hub
byl nulový. Jen na jednom místě v lese jsem objevila dvě jezírka, která jsem
ještě v těchto místech a lesích nikdy co si pamatuji neviděla.
V lese jsem se napojila na mojí
obvyklou procházkovou trasu, a po ní došla na dosud nezastavěnou louku.
Bohužel na jejích posledních pár stovek metrů čtverečních, protože na zbytku už stojí
dosti rozsáhlý satelit. Mám zkušenost, že vždycky tady nafotím něco vcelku
zajímavého. Tentokrát to byly květy slézu, krásně nasvícené podvečerním
sluníčkem. A několik motýlkových fotek, ale ty budou v samostatném článku.







Poslední dvě jsem fotila před chatou. Kde se vzal, tu se vzal tenhle druh celíku.
A jelikož se mi tak líbil, dostal milost a při sekání jsem ho nechala na místě.
Opět byly v akci mezikroužky a starý objektiv


09 července 2017

Polní ....



V pondělí kdy jsem dorazila na chatu, mne čekal hned po příjezdu
docela hektický program. Když jsem vešla do koupelny, zjistila jsem, že mám
v umyvadle totálně vysušené dvě myši, které se tam ovšem nejdřív utopily. Takže
jsem je musela odmáčet abych ho mohla následně vydesinfikovat. Po zapnutí elektriky
mi začal neskutečně bzučet jeden jistič, ale tak, že se klepala okna na verandě. Tudíž
jsem musela zjistit, který jistič na rozvodové desce se musí vypnout aby byl pokoj.
A při pohledu na zahradu mne jímala hrůza z té vysoké trávy.

Pro uklidnění jsem si dala nejdřív kávu a pak vyrazila se sekačkou do práce.
To že mne tahle práce bude pronásledovat celé dva dny jsem ovšem netušila.
Abych si odpočinula, vzala jsem si foťák a šla se projít. Hned za zatáčkou bylo pole
se zralým ječmenem a tak jsem do něj hned zabrousila vyzkoušet pár obrázků.
Pokračovala jsem dál lesem a na loučkách jsem nachytala i pár motýlků
a v lese jednu, jak jsem se teď při hledání názvu dozvěděla, vzácnost, která
se u nás v ČR vyskytuje opravdu jen výjímečně ...


Na první obrázky z třetího červencového dne se teď můžete
podívat.


Abych nebyla podezírána z toho, že nepoznám rozdíl mezi ječmenem
a žitem, jen podotýkám, že občas ho to žito přerůstalo. Nějak se jim smíchalo osivo.


Tu a tam jsem si pohrála při zpracování fotek s různými filtry



Našlo se i pár chrp. Ale bohužel žádný vlčí mák jako kontrapunkt.





07 července 2017

Nejkrasší kousky z repertoiru ......




.... tak se jmenoval středeční koncert tady na zámku
v Mníšku. Jak napovídá archaická čeština, je jasné kdo tu hrál.
Jak jsem zjistila z kalendáře akcí, opět měl na zámek po dvou letech
dorazit Ondřej Havelka a tak jsem zahájila akci Dovolená a hudba. Tentokrát
jsem ale musela poprvé za ta léta co se známe, poprosit kamaráda, jestli by mi
nemohl přes jejich manažera zabukovat jeden lístek. O akci jsem se dozvěděla
v půlce května, ale nevěděla jsem jestli vůbec budu moci jet. A kupovat
si lístek takhle dlouho dopředu se mi nechtělo. Na zámku se také rezervace nedá
tak dlouho dopředu udělat a nechtěla jsem skončit jako předloni, kdy jsem naháněla
lístek na poslední chvíli.

Když jsme se viděli na pár minut v Ústí na koncertu, řekl mi kamarád, že lístek je
zamluvený a tudíž ještě zbývalo domluvit se se šéfovou. Naštěstí to vyšlo tak, že
byl penzion na celý týden obsazený, takže se nemuselo každý den převlíkat
a navíc ani oni nikam nejeli. Čáru přes rozpočet mi sice udělala Emule
která si usmyslela přiít na svět dřív než měla, protože i kvůli ní jsem
si ten první červencový týden plánovala, abych pak byla k dispozici,
a strach dcery jestli to bude zvládat. Nakonec jak vím z informací to jde jak po másle
a tak mé služby nejsou naštěstí potřeba. Všechno tedy dobře dopadlo a já mohla
vyrazit. Jak na týden který mám jen sama pro sebe, tak i na koncert.

Naštěstí počasí vyšlo, i když se hned při začátku rozfoukal studený
vítr a já tedy pěkně trpěla zimou, protože na místě kde jsem seděla byl
dost velký průvan. Protentokrát jsem se vzdala aparátu abych si konečně
užila koncert bez přemýšlení o dobrém záběru. A díky tomu, že se koncertovalo jen kousek za
Prahou, jeli všichni svými auty, což byla pro mne skvělá zpráva, protože mne
za a) mohl kamarád odvézt zpátky a já nemusela ve tmě pěšky a za b)
měl i čas si dát kafe a tak jsme mohli zas po letech posedět a probrat vše
co se za ty roky co jsme se vídali jen na skok událo ... bylo fajn,
vzpomněla jsem si na dobu kdy jsme takhle krafali o životě buď u něj nebo
u nás doma když jsme ještě bydleli na Lužinách a přišlo mi líto, že mi vlastně
všichni kamarádi zůstali tak daleko a že se vídáme tak málo.

A co tedy s těmi nejkrásšími kousky z repertoairu?
Tak ty jsou z díla paní přírody! A že jich pár bude. I když
jsem se zatím dostala do přírody velmi málo. Dneska tu jsem poslední
den, zítra jedu k mamince a v neděli už zas musím zpátky a do lesa a na výlet
jsem se dostala zatím jen jednou. Celou dobu od pondělního příjezdu se motám
kolem zahrady. Posekat mi jí trvalo dva dny, další celkově tři dny mi zabralo
dát dohromady zarostlý záhon a tak už jsem si včera řekla dost a jela se
podívat zas na zámek do Dobříše. Fotit se tam ale moc nedalo, díky svátku bylo
v parku spousta lidí a to mě nebavilo. Ale objevila jsem dvě nová místa
která tu v zámeckém parku vznikla a ještě se na jednom pracuje, potkala
zajímavého člověka, z kterého se nakonec vyklubal farář, což pro mne, ateistu
a zarytého nepřítele veškerého církevna byl trochu šok, a dokonce se mi od
něj dostalo i požehnání. No uvidíme jestli jeho přímluva u Boha bude k něčemu.
Asi jsem mu měla říct, že jsem osoba silně hříšná což se asi jeho
nadřízenému moc líbit nebude ....

Dneska prší, tak doufám že se mi podaří v nějaké přestávce zasadit
ty kytky, které jsem v té trávové džungli našla a vyryla zpět do už čistého záhonu,
uklidit tu a zítra dopoledne hned nejbližším autobusem odjet do Prahy za maminkou.
A to jsem měla ještě tolik plánů kam se podívat. No doufám, že i v srpnu se najde týden
a já si to budu moci splnit.


Trochu se momentálně vrátím ještě zpátky k nám domů. Tam jsem při zalévání
kytek natrefila na čtyři mladé vlaštovky které se usadily na střeše kůlny kam je
létali rodiče krmit. Učili se létat a tak si tam udělaly občerstvovací stanici.
Když měly dost, opět začaly s výukou a já koukala jak jim to šlo. I přes silný vítr
dokázaly létat skoro stejně mrštně a neúnavně jako jejich rodiče.



Nesmí chybět, jak jinak, ani květinky, respektive některé detaily. Protože v té
době ještě nepršelo, pomohla jsem si opět sprejem s vodou








Řekla jsem si, že je načase začít s řádným učením zpracovávat fotky i v jiném editoru než
jsou ty online, a abych taky mohla fotit do RAW a neměla potíže
s velikostí fotek tak jsem začala se Zonerem. Než si všechno osahám, než najdu ta správnou
sílu všech úprav a všechny možnosti, budou asi některé fotky i přeostřené. Takže omluvte případné
nedostatky ....