Klášterní toulání pokračuje ...

V minulém článku jsme skončili na třetím

nádvoří melckého kláštera. V jeho průchodu se skrývá začátek

prohlídkového okruhu. Tady ale také končí veškeré fotografování,

takže z interiéru mám jen celkem čtyři fotky. Dokonce i na netu najdete

jen minimum fotografií. Myslela jsem, že se v kostele někde ukryju

a potajnu něco cvanu, ale nešlo to. Protože já a zákazy spolu nějak moc nekamarádíme.

Jenže tady nademnou prostě vyhráli.

Klášter vešel ve větší známost také díky temnému středověkému thrileru

Umberta Ecca " Jméno růže " a jeho následnému filmovému zpracování s Seanem Connerym

a Mathewem Broderickem v rolích mnichů řešících záhadné vraždy osazenstva kláštera.

Je zvláštní vidět tu rozjásanou barokní tvář kláštera a představovat si tu středověkou.

Ostatně co stojí opravdu za to, je výhled z polokruhové terasy . Vidíte do širokého

okolí i na majestátní tok Dunaje.

---

Boční chodba, kde si můžete odpočinout, ale kterou se také vychází z prohlídkového

okruhu. Jedno z mála míst kde se dá fotit.

A takhle to vypadá po celé vyhlídkové trase. Tůristi, tůristi, tůristi ....

Část schodiště a .... schovat aparáty, vypnout mobily a strčit do kapes

a jen se spoléhat na svou paměť že zachová nějaké vzpomínky na krásné artefakty

a místnosti. Ostatně třeba v takové knihovně musíte zapojit i čichovou paměť. Ta směsice vůní z kožených

vazeb a starých pergamenů je velmi příjemná.

Na terasu se dostanete z krásného sálu o kterém si nejsem vůbec jistá

k čemu slouží. Ten výklad hodně chybí.

Socha sv.Kolomana který je patronem kláštera. Stojí na nádvoříčku pod vyhlídkovou terasou. Z něj

pak už je východ přes obchod se suvenýry do oné výše zmíněné chodby

Pár detailů z nádvoří. Patří věžím kostela sv.Petra a Pavla

Ještě pohledy z terasy na kostel

A jsme venku. Postranní "ulička" mezi klášterními budovami

A znovu chodba kde můžete spočinout ve stínu. Sluníčko bylo opravdu věc, která

možná mnoha lidem nedělala zrovna dobře, navíc Melk stojí na slunečném ostrohu nad slepým

ramenem Dunaje takže se do něj slunce opíralo plnou silou a míst kde byl stín bylo opravdu velmi málo

V rámci vstupného máte zaplacený vstup na Severní baštu a do klášterních zahrad.

Na baště je panoramatická terasa kde si můžete v 360° prohlédnout další

okolí kláštera. Mezi něj třeba patří tyto dvě věže

Protější bašta. Tyhle pozůstatky dávných dob už spíš připomínají středověk

Pohled na klášter z cesty k přístavišti lodí

A pohledy z města

Tenhle pohled mi trochu připomněl pohled na Piaristický klášter v Litomyšli

z Toulovcova náměstí

Jediný obrázek interiéru kostela, který jsem na netu našla

A tady si můžete udělat obrázek o celkové rozloze kláštera. Zcela vlevo jsou dvě

bašty mezi kterými je vchod na první menší nádvoří, pak velké nádvoří druhé,

část kláštera kde jsou vystavené klášterní artefakty, východ na terasu a cesta z ní

do přiléhajícího kostela. Přes nádvoří opět ven a na jednu z bašt. V pozadí

stojí Zahradní pavilon a k němu přiléhají klášterní zahrady. Ty se celé na fotografii

už nevešly. K pavilonu a jeho okolí se podíváme příště. Klášter Melk je doposud

" živým " klášterem, a navíc zde studuje 820 studentů na klášterním gymnáziu.

Benediktinský klášter v Melku I ...

Údolí Wachau, je ..... no prostě úžasné a zajímavé.

Majestátní Dunaj, vesničky a městečka při jeho březích, skalnaté

ostrohy na kterých stojí množství zámků, zřícenin nebo klášterů. Vinice, meruňkové

a broskvové sady. To vše dohromady tvoří krásnou kulisu ať při jeho průjezdem na kolech,

autem anebo, a to hlavně, při plavbě lodí po Dunaji. A právě plavba po Dunaji byl ten asi největší

důvod proč jsem se na tenhle výlet vypravila. Ono totiž kdo jednou na lodi ztrávil pár let,

vždycky k nim a k řekám už bude tíhnout napořád.

Do městečka Melk, kde plavba začínala jsme se dopravili ze Schilternu autobusem

a už cesta po silnici naznačovala, že tedy alespoň já si tedy tu plavbu hodně užiju.

Autobus nás dovezl až na parkoviště ke vstupu do kláštera a měli jsme zde dvě a půl hodiny

individuálního volna kdy jsme mohli navštívit klášter, jeho zahrady či samotné městečko.

Toto o Melku říká inernet :

Osídlení této oblasti sahá daleko do historie, již v době kamenné se zde usadily početné kmeny. Později zde Římané postavili dvě strážní věže. Benediktýni zde žijí už téměř tisíc let, přivedl je sem v roce 1089 babenberský markrabě Leopold II. z Lambachu. Původně na tomto místě stával hrad, který od roku 976 sloužil jako sídlo markraběte Leopolda I. Jeho syn Leopold II. jej v roce 1098 věnoval řádu Benediktýnů a ti ho přeměnili na opevněný klášter. Roku 1113 sem byly převezeny ostatky svatého Kolomana a tím výrazně stoupla důležitost Melku.

Ve 12. století byla při tomto klášteře založena i škola a byly položeny základy knihovny. Již několik staletí zde pracují mniši, kteří se starají o veřejné gymnázium zaměřené na staré a nové jazyky a pečující také o duchovní podstatu člověka. Veškerý rozvoj byl zastaven v roce 1297, kdy klášter zasáhl obrovský požár. Celý komplex tehdy téměř lehl popelem. Další škody způsobily boje za reformace a dílo zkázy dodělal v roce 1683 vpád Turků.

V roce 1700 byly zbořeny staré hradní zdi a klášterní budovy. V letech 1702 až 1736 došlo k přestavbě celého objektu na barokní klášter podle plánů stavitele Jakoba Prandtauera. Projekt byl však dokončen až o celých 30 let později Josefem Munggenastem. Dnešní žluto-bílá podoba kláštera pochází právě z tohoto období. V roce 1978 pak proběhla další velká rekonstrukce celého 362 metrů dlouhého komplexu.

Prohlídku kláštera můžete začít na tzv. prelátském nádvoří s kašnou ze 17. století. Nejcennější prostory jsou ukryty v prelatuře a císařském traktu. V Obrazovém sále je k vidění freska Triumf sv. Benedikta od P. Trogera. V císařských pokojích kdysi přebývala řada státníků, mezi nimiž byl i Napoleon. V prostorné, 195 metrů dlouhé císařské galerii je možné si prohlédnout portréty rakouských panovníků. Zdejší mramorový sál vyzdobený Trogerovými freskami dříve sloužil k pořádání slavností a pro přijímání oficiálních návštěv. Unikátní je také knihovna, která se nachází ve dvou podlažích a obsahuje na 80 000 knih a 20 000 starých rukopisů.

Dominantou celého komplexu je klášterní kostel sv. Petra a Pavla z let 1702 - 1726, kterému vévodí dvě věže a 64 metrů vysoká kupole, z níž je nádherný výhled do okolí. V interiéru si můžete prohlédnout nádherné fresky od Johanna Michaela Rottmayra, které jsou spolu s dalšími prvky ukázkou čistého baroka. Velký mramorový oltář v chóru se sochami sv. Petra a Pavla pochází z let 1727 - 1733.

Klášter je místem, kde jsou uloženy dva cenné krucifixy. Jeden pochází z období kolem roku 1200, druhým je tzv. Melcký kříž pocházející z roku 1362. Oba dva jsou vykládané drahokamy a obsahují úlomek z údajného Ježíšova kříže.

V současnosti si v Melku můžete prohlédnout výstavu monitorující opatství od jeho počátků až do dnešních dní. Klášter Melk je v sezóně zpřístupněn turistům a každou celou hodinu se zde konají prohlídky. V dubnu a říjnu je otevřeno denně pouze do 17. hodin

Za sebe musím říct, že pocity byly smíšené. Na tuto návštěvu jsem se

hodně těšila, ale dost mne zklamala. Nejen tím, že se zde nesmí a to ani

za příplatek fotit, ale hlavně ohromnými davy lidí. Výstavní místnosti jsou dost

malé a tak pokud se dostanete mezi dvě skupiny turistů, musíte s nimi cupitat

jak gejša dál a dál. Dalším mínusem je, že ač sem jezdí mnoho návštěvníků

z Čech, ani sluchátka, ani průvodci nejsou k mání v češtině. A pokud máte

svou průvodkyni která by překládala i to není zrovna vítáno. Prý to zdržuje.

Takže individuální jeden a půl hodinová prohlídka se smrskla na půlhodinový

"průlet" a ven. Ovšem i tak jsem ráda že jsem to minimum co je k vidění

navštívila, protože jak knihovna, tak hlavně nádherný vrcholně barokní kostel

za to stojí.

---

Nad oním schodištěm v pozadí je parkoviště odkud je vstup

do kláštera. Nejdřív krásným parčíkem ....

... a pak mezi dvěmi baštami na první nádvoří ...

... to je ono ... Zde najdete informační středisko, prodej vstupenek

záchody a možnost odpočinku na lavičkách

Pohled na vstupní bránu z prvního nádvoří

Když projdete na druhé nádvoří ....

... uvidíte i tuto věž

... a když při průchodu na třetí nádvoří zvednete hlavu, uvidíte toto ...

... a konečně přes třetí nádvoří se dostanete ke schodům po kterých se

dostanete do veřejně přístupných částí ...

Tolik pro dnešek a příště budeme pokračovat ....

Poslední pozdrav ze Schilternu ...

.... vyšel stylově. Podíváme se na aktéry fotek od Z a Ž.

Kittenbergerovské zahrady mají i své živé obyvatele, ostatně s jedněmi

z nich jste se už mohli vidět v prosincových článcích. Tehdy jsem měla nafocenou

lamu - modela. Tentokrát jsem vyfotila jedno zvířátko, které mnoho

cizinců v Rakousku hledá ve volné přírodě naprosto marně. Jde o to, že mnoho z nich

si plete Rakousko (Austria) s Austrálií (Australia) a hledají tu stále klokany a strašně se diví,

že tu nežijí. Ale tady v zahradách dva najdete. Ale nejen je, jsou tu i kozenky, kačeny

a ryby.

---

Na jezírku, kde byla v zimě nasvícená fontána, teď v létě drandila kačena s káčaty

V biotopovém jezírku se zase předváděli kapři. Stačilo si stoupnout na molo,

párkrát ráchnou rukou ve vodě a už se k vám začali sjíždět ze všech stran

O poznání plašší byly koi kapři v malém jezírku v umělé jeskyňce

Další novinkou je zahradní modelová železnice kde se prohání dvě vlakové soupravy

A to je vše. Přesuneme se o pár desítek kilometrů dál do městečka Melk

a jeho hlavní dominanty benediktinského kláštera ....

Něco vám doma překáží a nevíte cos tím? Šup s tím do zahrady! ....

Máte doma nepoužívaný starý kufr? Rozbitý počítač?

Staré křeslo, komodu nebo auto? A nevíte co s nimi? Návod tu

pro vás mám. Nakupte kytky, hlínu a šup s nimi na zahradu.

Nevěříte? Tak následující fotky vám napoví víc ....

Pokud upravíte dětem takovéto počítačové centrum, máte s největší pravděpodobností

postaráno o to, že tam rozhodně nebudou sedět celý den

---

Kdo sbírá minerály, může si některým úlovkem korunovat vodní kaskádu

jako v tomto případě. Nebo jen tak někde v zahradě umístit pro potěchu oka

Co se starým trabim? Škodulí či jiným autem? Udělat z něj skalku!

Už v něm nechce nikdo sedávat a tak ať si užijí pohodlí kytičky

(tedy já bych ho tedy využívala na sezení. Takové krásné křeslo ... )

Ještě musím upřesnit, že tyhle tři fotky jsem nefotila já, nýbrž jsem si je vypůjčila

ze stránek cestovky s kterou jsem jela. Já prostě tuhle část zahrad vůbec nenavštívila

asi jako dalších pět částí ....

.... nebo tahle komoda. To by byl úžasný kus nabytku ....

Industriální ptáci. To mne napadlo hned když jsem je viděla. Jejich velkého kamaráda

jste mohli vidět vykukovat za stromem v prosincovém článku. Tihle jsou menší a sofistikovanější.

Ale u všech mě naprosto dostávají jejich výrazy ...

Pozdravy vodní .....

Po včerejším dni měl být tenhle článek (předpokládala jsem

že dnešek bude stejně teplý) krásně osvěžující. Jenže brzy ráno mne

probudila kanonáda ohromných vodních kapek bušících do střechy a střešních oken.

A bylo po spaní a po představě pár chvil na sluníčku než začnu upravovat Bobeše

na zítřejší výstavu. Navíc ještě mne čeká od půl desáté koncert Ondřeje Havelky

v Ústí nad Orlicí a závěrečný ohňostroj. On vůbec tenhle víkend nebude moc odpočinkový a stejně tak

na něj naváže i hektické pondělí.

Jak jsem zmínila v Kittenbergerovských zahradách je i spousta vodních partií a některé

jsem uveřejnila i v článcích z první návštěvy. V zimě byly lákavé, natož za slunečného

a teplého dne jakým minulá sobota byla. A k jejich prohlídce vás teď zvu ....

---

Velké biotopové jezírko má různé obyvatele. Pro případ, že by se tu zalíbilo kačkám,

mají připravený takovýto krásný plovoucí bejvák

Fontána v Toskánské zahradě

Vzadu není další průchod, ale velké zrcadlo které odráží kus zahrady za vámi

pokud stojíte takhle proti němu

Ústřední fontána Růžové zahrady ....

..... a pohled přes ní k skleněnému Pavilonu hudby

Račte se posadit a debatujte. Fotánka vám k tomu bude mírně šumět a bublat

V pozadí velké fontány je vysoká bylinková spirála

To by se válelo, to by se plavalo, to by se relaxovalo ....

..... a kochalo

Asi se ptáte, co tohle má společného s vodou. I když se to nezdá, má.

Je to taky fontána. Kovová koule z které teče tenký pramínek a rozlévá se

po celém jejím obvodu. I ty jsem měla nafocené v prosincových článcích.

A protože je tak krásně vyleštěná neodolala jsem jednomu trochu

kudrnatému selfie