Koho jste mohli potkat ....

..... při zahájení lázeňské sezóny? Spousty lidiček.

Ať už dam v kostýmech, pánů v cylindrech, sportsmenů,

nebo pár figurek z první republiky bez kterých se neobešla ani jedna ulice.

---

Tak třeba takového flašinetáře ....

Vysloužilce z I. světové války, který si vydělával na živobytí také hrou na flašinet.

Dost často k němu patřila i malá opička. Tady holt jen plyšová .....

Takhle pěkně mi zasalutoval

A ještě ani na jednom ročníku nesměla chybět Pardubická četnická pátračka.

Nejdřív se pěkně povozili kolem v autě, a pak pěšky dohlíželi na klid a pořádek.

Je pravdou že se asi nachodili ze všech nejvíc, protože jsme je s dcerou

potkávaly snad v každé uličce do které jsme zašly ...

Podotýkám, že jsem neprovedla nic protizákonného, jen mi řidič ukazoval,

že zrovna tam kde stojím potřebuje zaparkovat.

......a uměli krásně pískat na píšťalku. Úplně stejně jak v Četnickejch humoreskách!

A zítra se podíváme na některé modely které se zde sešly .....

Lázně ducha podruhé .....

V sobotu, v ten nádherný teplý a sluníčkový den jsme

s dcerou vyrazily na další otevření Lázní ducha v Litomyšli. Loňskou

sezónu jsem prošvihla, ale letos jsem si tu suprovou atmosféru už

nenechala ujít. I když ještě ve středu jsme hodně pochybovaly jestli vůbec vyrazíme.

V té kose, která panovala, rozhodně nebyla nálada na to

ztrávit půl dne venku, byť pořádně navlečené. Jenže

sv. Petr se nechal obměkčit a počasí vyšlo naprosto shodně

nádherné jako bylo před dvěma lety, kdy jsem se této akce zúčastnila

poprvé. Bylo to znát i na návštěvnosti, ale hlavně, a to nevím proč,

na neurvalosti návštěvníků kteří rozhodně nás, kdo fotil nešetřili.

Ať už štulci nebo tím že ač jasně viděli že právě na něco ostříme,

stoupli si do záběru a odmítli se hnout o kousek vedle. Takže i fotek

letos bylo o dost míň. Navíc jsme zas neměly tolik času protože dcera

ještě musela jet se mnou a s Matýskem k nám a pak pokračovat za

partnerem na čarodky ke známým. Takže už potřetí jsme nemohly dát

ochutnávku Lázeňských pramenů. Tak ona si mohla dát ty nealko, ale mě bylo líto

jí dělat chutě, tak jsme nakonec nedaly žádný. Ale jestli se zadaří příští rok

tak už musíme ty prameny dát a navíc už vážně musíme vychytat oblečení.....

---

Jako první to opět budou autíčka. Tentokrát ale už jen tak letem světem, většinu z nich

jsem tu měla ve článku z první mojí návštěvy.

Páté kolo a čtvrté vyhlášení .....

Zase se sešel měsíc s měsícem a máme tu už čtvrtého vítěze, tedy respektive vítězku.

Podruhé se na příčce nejvyšší umístila .....

SIGNORAA

a děkanský kostel Všech svatých v Litoměřicích

Moc velká gratulace a dík za účast!

V tomto novém kole máme opět jednoho hosta, ovšem žádného nováčka,

neboť jsem mu propůjčila svůj blog už dvakrát, takže tu na blogu

budou opět po čase články o kostelích dva. Já vám chi dnes představit

další z kostelů v bližším či vzdálenějším okolí a to

KOSTEL NAROZENÍ SV. JANA KŘTITELE

v obci Žichlínek. A jakkoli jsem hledala a pátrala, o tomto kostelu

jsem vypátrala jen to, že kostel byl od roku 1380 jakofiliální do Lanškrouna

a že v sedmdesátých letech 17. století byl kostel dřevěný. Od roku 1725 je znám

v nynější podobě. Spadá pod známého faráře a člověka, o kterém se ví, že nic nového

mu není cizí, jezdí na motorce, chodí do fitka, zná se z mnoha našimi "celebritami" a

jeho zásluhou je, že přitáhl k církvi spousty mladých lidí. Není to samozřejmě

nikdo jiný než farář Zbigniew Czendlik. A to je asi tak vše čeho jsem se dopátrala .....

Okolo kostela se rozkládá hřbitov, a není moc míst odkud by se kostel samotný dal dobře nafotit.

---

Ke kostelu se jde po mostku přes Moravskou Sázavu. V roce 97 při záplavách i ona napáchala

dost velké škody.

Hřbitovní zeď brání všem pokusům o vyfocení kostela celého

Klika obyčejná ....

U paty kostela jsou postavené staré náhrobní kameny

Z boku kostela stojí sochy dvou světců, sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Evangelisty

Na závěr koláž z různých detailů

Na kraji ....

Nad propastí času .....

..... viset a nevědět kdy spadneme.

Zda křídly včas mávneme, a na proudech vzduchu

odlétneme .... kam?

Nad propastí lásky viset a nevědět kdy odejdeme.

Srdce roztříštěné na tisíce střepů, krvácíme a hledíc do její

hloubky čekáme ..... na co?

Nad propastí samoty se potácíme a nechápeme,

jak dny své utrácíme v marketech života.

V honbách divokých .... za čím?

Pelmel z jara ....

Když jsem byla naposledy fotit, nešlo jen o

magnólie, i když ty byly hlavním důvodem. Po jejich nafocení jsem si ještě

vyšla kousek nad hřiště, kde vetly trnky. Pár obrázků jsem udělala

a zas šla domů, protože přeci jen ten můj bolavý loket se začal

ozývat a chtěla sem mu dopřát ještě chvíli oddechu.....

Nádherné anemonky svítí svou modrou barvou do dálky. Kdysi jsem je měla,

ale podstatně menší. Takovéhle krásné velké jsem ještě neviděla. Květy můžou

mít tak šest nebo sedm centi v průměru....

Trocha zeleně z javoru. Foukalo a tak se opět dost blbě zaostřovalo tam kam by mělo.

Škoda, že není přenosná ta krásná hořkosladká vůně kvetoucích trnek.

V jejich středu to bylo přímo omamující .....

A nakonec něco žhavé rudé. Jediné co teď tak trochu člověka zahřeje .....

Hruškování ....

A zas je tu čas, kdy mi před oknem krásně kvete

okrasná hrušeň od sousedů a láká k tomu abych jí fotila

až do bezvědomí. Je nádherná a já samozřejmě neodolávám.

I když už se hodně krotím. Takže dneska jsou to slunečné fotky,

až bude pršet, tak si cvaknu pár dešťových .....

Tedy to co předcházelo tomuto článku mi vzalo na dlouho (tedy na jedno další

čtvrtletí) radost ze života. Kontrolní hlášení o DPH a elektronické podání DPH je

věc, kterou čím dál tím víc začínám nesnášet spolu s ministrem, kterej tenhle

paskvil vymyslel. Čím víc si myslím že už chápu, tím míň je to pravda. A už vůbec nevím

co tedy bude až se bude muset zakoupit něco na slavnou EET. Tedy pokud do té doby

vůbec ještě budou v Čechách nějací drobní živnostníci. jdu si dát panáka na oslavu

toho, že jsme se s mužem nepozabíjeli .....

Magnólie III ......

Tady jsem se sice dočkala, ale jinde mi utečou.

Bohužel. Každý den vyhlížím z okna na protější kopec, kdy už

pokvetou v jedné zahradě magnólie růžové, tedy pro mnoho lidí

"ty klasické". Včera jsem se v pozdním odpoledni, aby sluníčko

nebylo už tak ostré konečně vypravila, abych ke své lítosti

zjistia, že jedna kde se mi krásně fotily vždycky detaily květů

je naprosto diletantsky ostříhaná a druhá že má i po těch slabých mrazících

spousty květů popálených. Dalo mi hodně práce najít ty

které byly nakvetlé a přitom nebyly zahnědlé. Je škoda, že se

dostanu k jiné, kterou fotím strašně moc ráda v době, kdy už

bude odkvetlá. Už druhý rok se nějak na jaro nemůžu dostat

na chatu a když, tak už je po všem .....

V tomhle má ta moje ohromnou výhodu, že kvete dávno po mrazech,

pokud se nestane že přijde koncem května mráz jak už tomu

jednou bylo. Jenže svou krásu květů ukrývá v ohromných listech

takže zas tak moc nevyniknou .....

Letos tedy jen trochu fotek, pokud se mi náhodou nedostane

před objektiv ještě nějaká z těchto krásek....

---