Starosklíčkem podruhé .....

Podruhé se dnes podíváme na svět

starým sklem. Je fakt, že na světle se mi ostření

daří mnohem líp i přes hledáček. Vlastně líp než přes displej

a to i s brýlemi. Takže alespoň pro mne to znamená, že si

ho nechám jen na ven. Ony se ty detailní záběry přírody kterou

stejně nejvíc fotím asi pro něj hodí líp ....

---

Teď si asi říkáte "Proč sem cpe podruhé stejnou fotku?" No on tam byl rozdíl v tom,

že tentokrát svítilo sluníčko (není to moc vidět, vím) ale ještě lépe se tam

ukazuje ten zajímavý bokeh (zas ten strašnej termín, vím) ale větvička je tam celá

a z jiného úhlu.

Tady je pozadí (to už je trochu přijatelnější termín) upravené.

Přidaný efekt zmačkaného papíru. Ale jen tak decentně ....

Tady jsem trochu mohla gumovat. Popravdě? byla jsem líná ......

A zas to zajímavé pozadí, tak trochu jak domalované, rozevláté jak kdyby

do mokré barvy někdo foukal fénem

No ..... a tady kdyby se podařilo pořádně zaostřit na ty magnóliové šišky,

vyniknul by ten specifický swirl bokeh který tohle sklo dělá, ještě líp.

Ale když se podíváte pořádně, tak ten vír který je kolem těch šišek

určitě zaznamenáte. Snad se to příště podaří líp.

Aby tu nebyly jen sušiny, tak trochu optimističtěji. Zeleně a s poupaty

Tak a zase je prázdno v archívu.....

Bobeš v dresu ....

Snažím se být optimista a tak jsem před čtrnácti dny

Bobeše otrimovala s tím, že pokud bude stále všechno alespoň tak

jak je, mohli bychom zkusit v červnu teriéří speciálku v Lanškrouně.

Zrovna v době kdy jsme se vyrazili zas jednou na zkušební procházku

začalo dost foukat a tak aby ještě Bobeš nenastydnul, dostal slušivou

šusťákovku. Nemá ty oblečky rád, snaží se celou cestu z něj vyválet

nebo vytřít o stromy. Má smůlu hoch, drží pevně ....

---

Zas jedna "monstr"

Tahle fotka má jednu velkou a zcela zásadní chybu. Jenže mě se tak

líbil ten Bobešův xichtík .....

Odskočila jsem si mezi tvořením .....

...... abych se protáhla a trochu ulevila rukám

projít se po zahradě. No, a jelikož na chvilku vykouklo i sluníčko, napadlo mne

zase si jednou dát starej Helios na foťák a za dostatečného světla se s ním zas

něco pokusit nafotit. A dneska uvidíte co bylo tím spouštěčem

toho, že jsem si koupila redukci abych ho mohla používat.

Je to bokeh. Velmi zajímavý bokeh. Ten mne nadchnul

okamžitě když jsem viděla fotky tímhle sklem nafocené.

A dneska se mi to potvrdilo ..... i když v téhle

první sérii to ještě není úplně tak vidět.

---

I když na téhle už ten efekt je trochu znatelný ....

Ještě trochu bojuju s ostřením, zvlášť když jsem zkoušela fotit přes displej ......

...... ale když přestalo foukat, hned to bylo lepší

Už to začíná být takové jarnější, kočičky, jehnědy ..... za chvíli to už budou

i krokusy, které lezou fofrem ven ....

Různosti hrůznosti .....

...... vyškrabané z úplného dna archívu.

Potřeboval by naplnit, ale není a to nálada. Mám tu

nakoupené nějaké vajíčkové základy, včera jsem je omotala

a zase mne to pustilo. Teď se snažím na půdě připravovat na novou

sezónu květiny. Opět a zas mi pošly nějaké fuchsie, a opět rozmýšlím

co kam zasázet. Ale není to s tím správným ajfrem, který mám po každé zimě.

Spíš je to taková setrvačnost, protože mi je těch kytek líto je vyhodit.

A zas mám období kdy sedím a čučím do blba, myšlenky se mi honí

hlavou sem tam a nejsou zrovna veselé a já se propadám do

letargie. V rodinném ovzduší vane opět mrazivý dech a já

jen s hrůzou čekám co kdy a kde vybuchne a sesype se

na nás.Už je to nesnesitelně dlouho a řešení

je stále v nedohlednu. A co hůř, víc a víc

nás to nějak rozkližuje, rozleptává a ničí

..... jak psychicky tak fyzicky.

---

Tak takhle mi teď je. Zamrzle. Bezbarvě. Mlžně. Tmavě a zaprášeně.

A stejně jak ten hafuška taky mám kolem sebe mříže bezmocnosti a jen občas

je mi dovoleno se na chvíli podívat mezi nimi ven

Co dělá domov domovem? ....

..... to že tam máme své osobní věci? Že se tam vracíme

každý den z práce? Z dovolených? Že jsme tam odmala? Dobrý pocit? Že tam jsou

naši psí miláčkové a blízcí? Já v tomhle tápu. Vlastně už rovných

25 let, co jsme se odstěhovali z Prahy na venkov. Mám tu střechu

nad hlavou, psí,kočičí a papouší miláčky, blízké, zahradu, bazén a

přece se tu necítím doma.Je to pro mne místo kde žiju, ale

nemůžu s klidným srdcem říct "Tady je můj domov!"

Jenže tohle už nemůžu říct ani u mamky v Praze. Přitom je to

moje rodné místo, strávila jsem tam dětství, mládí i dospělost,

narodily se tam obě moje děti, ale když tam přijedu nemám

ten pocit že jsem doma u maminky. Přes její veškerou snahu

abych se tam jak doma cítila. Snad je to vědomí toho, že až

ona umře bude se tam roztahovat někdo cizí ? Že už nebude

existovat místo které mne bude s tím předchozím životem

nerozlučně spojovat?

Jeden vztah skončil a druhý ještě nebyl navázaný a já žiju

v něčem co připomíná vzduchoprázdno, protože nejsem už doma ani v Praze,

ale nejsem ještě doma ani zde. I po tom čvrtstoletí .....

Po daňcích zase koníci .....

U kopytníků ještě zůstanu, jen o něco

větších než jsou daňci. Čeká vás totiž druhá série

koníčkových fotek. Dneska je nádherně, svítí sluníčko

a popravdě v tomhle počasí by byly fotky ještě hezčí.

Anebo taky ne. Vím ale určitě, že by mi nemrzly prsty a

nefunělo do uší.....

---

Dama dama .....

Nejen mraky a koníky, ale ještě jedny

zvířátka jsem fotila na poslední fotovýpravě poslední lednový den. Už jednou jsem

je tady měla, to bylo z jara. A ani tentokrát jsem se u nich

neopoměla zastavit. Narozdíl od jarních fotek byli

tentokrát líní se zvednou a přijít za mnou. Ale i tak

jsem u nich něco málo vyfotila .....

---