..... ostatně to je vlastnost nás všech co něco
tvoříme vlastníma rukama. Ale vždyť i ty naše blogy
samy o sobě jsou takovým chlubením se co jsme dělali,
kde jsme byli, o co jsme přišli, ale je to chlubení milé a
mnohdy i velmi poučné. Jsme rádi chváleni, hlazeni po srsti
vrníme při četbě komentů blahem, protože většinou ti naši
nejbližší to nedělají. Nechválí nás, nebo jen s takovým despektem
v hlase řeknou pro klid v rodině : " No jo, dobrý no" a tak se chlubíme
jinde a jinak. Však on se najde někdo kdo nám řekne jak jsme šikovní,
jak nám to krásně jde a podrbá naše ego za ušima. A když ne, tak si
alespoň sami v duchu dáme pašana na rameno a řekneme si : "JO, JSME DOBRÝ!"
Dlouho jsem se tvoření nevěnovala nebo jen sporadicky, když mne
něco zaujalo nebo vyjímečně políbila múza. A když se náhodou stal
zázrak a někdo si něco objednal. Ale těch zázraků strašně ubývá
a tím pádem i já tvořím míň a míň protože mi tu toho zůstává víc a víc!
A tak jsem zkoušela třeba velké koule .....
Nebo půlkoule .....
Pro maminu jsem udělala k narozeninám trochu netradiční kytičku.
Ta kombinace bordó - champagne - bílá mne naprosto
okouzlila, netušila jsme že to bude vypadat tak krásně.
I tady jsem byla ale trochu napálená když se ozvala nevěsta
že by jich chtěla třináct na stoly a když jsme všechno
domluvily, já pomalu začala koukat co kde budu objednávat
tak mi napsala že jí výzdobu na stoly bude dělat maminka....
Někdy nevím, ale mám dojem že jak se řekne svatba,
některé (no skoro většina těch s kterými jsem měla co do činění)
nevěsty se začnou chovat jak po lobotomii ..... ještě že jsem
se do toho nepustila!
Ale dělala jsem taky jednu svatební i s výzdobou na auto, i když
s tou jsem měla trochu nepříjemností. Tedy víc než trochu. Nevěsta si
naporoučela a pak se už nikdy neozvala. Zůstala mi tu hotová kytka
a rozdělaná výzdoba na auto. Ta se líbila jiné nevěstě a tak jsem
jí dodělala a prodala jinam. Ale kytice pořád byla doma. Až jedna
rozumná nevěsta se ozvala že se jí moc líbí a že jí chce. Tak si už
našla svou nevěstu a pírko na klopu svého ženicha .....
Ó jak bylo skvělé mluvit s někým kdo zná cenu ruční práce,
nehledá to nejlevnější (většinou se to vymstí) a ví o čem svatba je
a co obnáší ......
K téhle výzdobě si ještě přiobjednala slečna jednotlivé mašličky na dveře.
Doufám že jim budou držet. Nalepila jsem tam přísavek co to šlo ....
I tenhle malý košíček na stůl byl na svatbu. Tady to bylo taky bez problémů.
Zadání žluto - bílá. Peníze na účtu okamžitě. To se dělá pak úplně jinak a
s radostí .....
No a tyhle dvě svatební nebo spíš jedna echt svatební a druhá i jako gratulační nebo
dárková zatím patří mezi poslední výrobky, skoro ještě teplé .....
A taky budou čekat jestli si je někdo vezme nebo ne.
Pro milovnice romantiky a vintage stylu
