Západ a siluety .....

V cestování proti proudu času

se dostáváme do nedělní osmé hodiny večerní. Vycházela jsem

tedy z chaty o něco dřív protože mi pomalá cesta do města trvá tak půl hodiny a já

měla v plánu jít lesem a případně vyfotit něco zase ze západu nebo spíš z

před západu. Nic sice z toho nebylo, protože sluníčko bylo schované za vysokými

vrchy stromů jelikož už se jeho dráha o dost snížila. Na zámek jsem tedy dorazila

něco po půl osmé a než jsem se uvelebila a našla příhodné místo, obloha se pomalu

začala plnit drobnými mráčky od nichž se odráželo zapadající slunko.

Včera mi došlo, že za těch pár dní co jsem tyhle fotky nafotila už zapadá

o půl hodiny dřív .....

---

Moje strategické místo bylo kousek od nárožní věže zámku a

tak není divu že se stala vděčným objektem při focení toho

jak se v čase měnila intenzita světla .....

Dokonce jak jsem dodatečně zjistila, je na fotce vidět i pár hvězdiček.

Přesně začátek oje Velkého vozu. Najdete je?

Kostel a náměstí ......

Když už jsem udělala v čase skok dopředu,

do nedělního večera musím se teď vracet ve svých časových stopách.

A to doslova. Dnešní obrázky vznikly když jsem se po skončení koncertu

přesunovala na náměstí abych tu počkala na autobus který mne odveze

na chatu. A jelikož jak uvidíte na hodinách měla jsem od půl jedenácté

do jedenácté čas akorát na to abych si v klidu pofotila a pak si šla

sednout na lavičku .....

Sice jsem byla upozorněna na některá možná zlepšení,

ona by opravdu se stativem a dalšími věcmi opravdu

prospěla, ale byly to výcvaky jen z okamžitého popudu,

ale já jsem stejně za ně ráda. Hrála jsem si s různým nastavením

ISO a časy a clonami takže mi vyšly i bez toho stativu dost

ostré. Až jsem se sama divila.

---

Tenhle záběr je ještě ze zámecké zahrady

A teď už po cestě na náměstí

A z náměstí ....

Vyhlášení čtvrté ......

Opozdila jsem se z představením všech (dvou )příspěvků ve čtvrtém

kole, a opozdila jsem se i z vyhlášením vítěze v tomto případě tedy

vítězky což myslím asi taky nikomu nebude vadit. Velmi jednoduché to

tentokrát bylo takže to nebudeme nijak zdržovat .....

Počtem hlasů pět ku třem

vyhrává ....

Torzo dubu u Myslibořic

(Sceneryphoto)

Pokud se vám nechce v soutěži pokračovat klidně to písněte

vykašleme se na to a pojedeme až od ledna druhý ročník sakrálních staveb.

Já svou projektovou dušičku uplatním jinde .

Přihlásila jsem se v klubu Fotografia, kde mne dost mrzelo jak to tam

začíná uvadat, jako správce jednoho a možná i dvou

(to podle toho jak to budu stíhat) projektů a to v okamžiku kdy

zbylí správci požádali členy o pomoc a teď tedy čekám co mi bude přiklepnuto.

Měl by to zas být projekt měsíční, jak jsem zvyklá ode mne a ten

možný druhý taková rychlovka. A ještě mám jednu inspiraci

a to se potřebuju domluvit s ostatními správci až budou opravdu

řádně fungovat.

Swing na zámku .....

V rámci Mníšeckého kulturního léta, a v rámci

toho že se mi poštěstilo ztrávit ještě týden na chatě

který jsem věnovala tomu že jsem se přímo nechutně flákala,

uvítala jsem možnost zajít si na zámek na koncert. A jak nadpis

anoncuje, na můj oblíbený swing v podání mého neméně oblíbeného

ansámblu, to jest Ondřeje Havelky a Melody Makers. A samozřejmě

jako vždy jsem se těšila i na setkání s kamarádem a parťákem z dob

kdy jsme byli sousedi v Praze na sídlišti. Došlo mi že se známe už

celých dlouhých 30 let a z toho 25 se už pilně snažím navštěvovat

jejich koncerty kdykoli jsem jim nablízku. O tenhle jsem málem přišla,

z pofidérních důvodů, a to že jsem zde při našem pobytu byla bez netu.

Až doma jsem zjistila že se koná a tak jsem rozjela akci lístky.

Nevěděla jsem stoprocentně jestli opravdu pojedu,

takže se mi nechtělo kupovat lístek dopředu a tak jsem zavázala

ke spolupráci kámoša. Mívají vždycky k dispozici nějaké lístky

a tak jsem ho poprosila aby se mi zeptal. No přišla nemilá

odpověď že už jsou rozdané (později na zámku jsem zjistila že jich

bylo jen šest) takže jsem musela zariskovat a nechat koupi až na dobu

kdy tu budu. Naštěstí ještě byly, i když ke stání a dost dozadu. Jsem

zhejčkaná tím, že povětšinou sedíme v první nebo druhé řadě a takhle

daleko to bylo teprve podruhé za celou dobu. A ještě ke stání!

Ovšem jak se ukázalo, sektor " Ke stání" byl vybaven lavičkami a křesílky takže

jsem byla nadšena a zabrala si místo na pitlane, přesně proti

pódiu a vlastně i proti místu kde sedí vždy kamarád. Celou dobu jsem přemýšlela

kde vlastně na té zámecké zahradě se tohle může konat, není zas tak

moc velká ale řešení mne hodně překvapilo stejně tak jako hojná účast.

A že tu byli lidé z celého širokého okolí! Všechno vyšlo na jedničku

z hvězdičkou. Počasí, nálada, hudba, setkání i cesta zpátky. To byl

jediný mráček který mne trochu děsil. Nevadí mi jít pěšky, ale vadí mi

jít pěšky ve tmě. Ta se dá samozřejmě zahnat baterkou, ale co se nedá

zahnat jsou divočáci kterých tu je i po zásazích myslivců stále dost.

Nabízely se tedy dvě varianty. Autobus nebo soused. S autobusem byla potíž

že jel buď v devět nebo v jedenáct. Soused kdykoli. Nakonec jsem se

s ním domluvila, že pokud bude koncert trvat takdlouho že mi zbude tak půl

hodina do příjezdu autobusu, pojedu jím a se šoférem se domluvím aby

mi zastavil u chaty, nebo, pokud skončí v mezičase povolám souseda.

Nakonec vyšel autobus i čas na noční snímky místní dominanty na

náměstí a to kostela sv. Václava. Takže parádní tečka za parádním večerem.

---

Fotek moc není, jelikož jsem byla dost daleko a pořadatelé striktně

hlídali aby nikdo ze zóny "K stání" nevešel do zóny " K sezení" takže

i o přestávce jsem se musela s nimi přetahovat abych se vůbec za

kamarádem dostala a to jsem ještě musela zalhat že jsem rodina.

Měla jsem jedno video jenže počítač ho tvrdošíjně odmítal stáhnout

takže jsem ho nakonec musela smazat .......

Není bez zajímavosti, že s orchestrem vystupuje už nový výhonek

Havelkovic rodiny a to dcera Rozálie alias Miss Rosie. Jak jinak než

jako sólová zpěvačka .....

Šplouchnutí osmé ..... Lidé "na" i na ulici

Tohle je tedy tentokrát opravdu tiťop.

Málem mi na srpen utekl termín. Bylo to proto, že jsem

měla původně v plánu dát fotku k tématu Co jsem nikdy nevyfotil/a.

Jenže když jsem šla nafotit co jsem chtěla, tak jsem zjistila že

hlavní námět fotky je absolutně nepřístupný. Takže co teď ......

Nezbývalo než zvolit jiné téma a možnost se nabízela.

Když budu v Praze tam nebude určitě nouze o lidi!

Ale když jsem se na ty fotky dívala, došlo mi že nemají v sobě

skoro žádnou duši. Je vidět že byly dělané jako z nouze ctnost.

Ale další téma mne prostě nějak nanapadlo protože ty už patří k těm

dost těžkým a nevím, nevím jestli je vůbec dám .....

---

Fotit bezdomovce se trochu bojím. Tedy víc než trochu.

Člověk nikdy neví v jaké zrovna se nacházejí náladě a

uplácet je nějakým bakšišem aby zapózovali se mě

taky nechce. V tomhle jsem ještě nedošla až do takové

dokonalosti.

Tenhle mi moc jako bezdomáč nepřišel. Možná jen nějaký

dělňas odpočíval a četl noviny ..... Sice vypadá že spí, ale těch

novin jsem si všimla až když jsem stála jinde.

Tenhle už jo. Dokonce chvilku před tím než jsem přešla ulici ho lustrovali

poliši ......

Bezdomovci a důchodci. Kategorie která je nejvíc vidět v okolí

velkých nákupních center. Většina těhle fotek vznikla totiž

u Anděla a v okolí kostela sv. Václava. Ti dva k sobě nepatřili, i když se

dostali do stejného záběru

A další čtenář. Nakoupeno tak ještě zjistit co nového ve světě

A to už jsme na Hradě, nebo lépe před ním. To že se mi dívá přímo

do objektivu, jsem zjistila až při stažení fotek .....

A turisti před Loretou. Ani jsem jí nefotila, protože celé průčelí

je pod plachtou protože se restauruje

Těch lidí, tedy hlavně turistů bylo opravdu spousty a dělalo hodně problém

je na fotky nedostat. Kdybych tak učinila, došla bych domů někdy v noci.

Předpodzimní pelmel ......

Přestože už mám vlastně za sebou

skoro šestý den mého poustevničení, na které jsem se

těšila strašně moc, nejen proto že si opravdu budu moci celých

osm dní užívat jak jinak, jen a jen podle svého a se sebou, ale

i proto, teď když už mám lístek v kapse to můžu říct, že si

dneska dopřeju i jeden kulturní zážitek. Letos je to

vlastně první a asi i poslední. Jak jinak a než kdo

jiný je jeho aktérem než swing a s ním

Ondřej Havelka. V krásné kulise na

zámku Mníšek. Tedy přesněji to

je v zámecké zahradě.

To že se tu ten

koncert

koná

jsem

zjistila až po

návratu domů, na netu.

Nejen kvůli práci ale i absenci

připojení jsem to bohužel nezjistila

dřív a ve městě jsme nikde ani na nějaké

plakáty nenarazili. Bohužel vždycky když je vylepili

prázdninující omladina je strhala. Tak mi to vysvětlila

paní v pokladně. Tudíž když mi manžel navrhnul jestli sem

nechci ještě na pár dní jet moc dlouho jsem se nerozmýšlela

a souhlasila. Horší bylo jak ten lístek pořídit když

to ještě nebylo úplně stoprocentní....

Nejdřív jem tedy poprosila přímo

mého kamaráda z orchestru jenže oni své lístky už měli udané, takže

jsem musela zariskovat a podle paní z pokladny to zkusit přímo

po příjezdu. Což jsem také udělala a chytla už jeden z

posledních. Docela dozadu na stojáka. To je to

nejmenší, spíš jsem zvyklá ale být vždycky

v prvních řadách, už proto že máme s

kamarádem takové malé rituály při

jeho sólech kterými se velmi

dobře bavíme.....

Takže dneska

v sedm valím na Mníšek. Jdu dřív

abych ještě stačila po cestě

třeba udělat pár výcvaků

před západem slunka.

Dnešní obrázky jsou

ale ještě od nás,

z Rybníka ....

---

A začneme plody. První kiwi na území Rybníka .

Je to zahradní drobnoplodá odrůda, jsou velké asi

jako třešeň - chrupka ale stejně dobré jako

jejich větší bratříčci. Nepočítám s tím, že

budeme mít obalený keř , protože přece jen

jsem ho přivezla z mírnějších podmínek do

zvrdších, ale je hezký sam o sobě. Letos jsou

na něm plody dva.....

Jeřabiny už k téhle předpodzimní náladě patří. Když jsme si

o prázdninách z nich s kamarádkami navlíkaly korálky bylo nám už trochu

úzko, protože jsme věděly že už se neodvolatelně blíží konec ....

I kalina se vybarvuje

Jedna romantická lesní přechodovka. Ten břeh potůčku

vypadá jak kdyby ho osázely lesní víly a skřítkové pro potěchu

oka nás lidí ......

A padají první listy. Tedy ne že by letos nepadaly, to sucho

dalo stromům pěkně zabrat a když jsem se teď vracela a koukala

jak podél erky, a nejen tam, jsou mladší duby na západní straně

všechny totálně spálené a hnědé bude mít na jaře příroda co dohánět.

Tenhle je z těch prvních "vybarvených"

Vrbovky se začínají pomalu měnit v chumáče vaty, aby se při

první příležitosti rozlétly dál do světa.....

Lopuchy jsou v plném květu. Takhle zblízka se až jeden diví jak zajímavý

květ mají

Ovšem tohle je raritka ...... původně jsem jí měla v rezervě, pokud

by se mi nepodařilo nafotit něco jiného do Fotošplouchání,

do tématu Co jsem nikdy nevyfotil/a. Ono najít v leše

kvést koncem srpna náprstník není zas až tak obvyklé.

Jenže letos se rostliny chovají neobvykle.....

Tak, toliko poslední věci z doby před odjezdem. Dalšími se už budeme věnovat místům

po kterých jsem se teď toulala. A doufám že ještě potoulám, i když to strašně

rychle všechno utíká .....

Začínáme hlasovat po čtvrté ...... aneb já hlava děravá

...... na soutěž zapoměla!

No, jestli se ovšem o tomhle kole dá mluvit

jako o soutěžním. Sešli se totiž jen dva! příspěvky.

Lidi! Co děláte? Nekoukáte? Nefotíte? Vždyť jsou dovolené

a ještě chvilku i prázdniny. Tak jo, ono v těch vedrech bylo opravdu lepší

se někde natáhnout u vody a v klídku se tam povalovat a osvěžovat,

než se někde plouhat s foťákem aby nějaká otravná Chmelařová

uspokojila svoje ego. Dobrá, už otravovat nebude a nechá to

na vaší dobré vůli jestli to chcete doklepat až do konce

roku s otuhle hlasovačkuo nebo si dáme až do konce

roku od všech soutěží voraz ......

Takže i ta krátká doba si myslím bude pro výběr

až dost dlouhá ......

1. Magnólie v z parku zámku Dobříš

(VendyW)

2. Torzo dubu u Myslibořic

(Sceneryphoto)

Když .....

Když padáme spolu do vln zapomnění

Když držíš se mne jak trosečník svého kruhu,

Já neptám se jestli mne miluješ nebo máš mne rád.

Objímáš mne pevně, snad bojíš se že utoneš ve vlnách …..

To objetí je větou s odpovědí, na níž se nechci ptát.

Když držíš mne tak pevně, že dech mi chybí

Já vím že mne miluješ, že máš mne rád.

Jsem tvůj záchranný kruh na vlnách ….

Když se ruka tvá zaboří do vlasů mých,

Jak do lan kotevních a dech konečně se zklidní

Zašeptáš "Já miluji tě, já mám tě rád ….

Jak dva trosečníci osudu v citech výhni

Se dál pohupujem na vlnách …..

Dešťovky podruhé .....

Dnešek se nesl ve znamení druhého a posledního

prázdninového přesunu na chatu. Zatímco

minulý byl pojat čistě pracovně, teď si teprve

po strašně dlouhé době dopřeju tady onoho

lenošení který tak miluju. I když cesta bylal ve

znamení zpoždění skoro všech dopravních

prostředků (aspoň to metro jelo na čas) a obav

jestli mne nakonec nechytne slejvák, protože

obloha bylo od nás až po Mníšek černá a plná

vodou nacucaných mraků. Někde pršelo po

cestě, jinde už si deštík odešel jinam, a tak

krom ostrého větru naštěstí větší úhona nebyla.

Teď ještě aby se vydařilo to, kvůli čemu jsem

také mimojiné volila zrovna tenhle poslední prázdninový

týden. Nechci to zakřiknout protože to budu vědět přesně

až zítra.......

Jak to vypadá podle předpovědi

deštík už se nám zase začne vyhýbat, tak ať se

osvěžíme do zásoby ..... druhý nášup

dešťových fotek. Ne žížal !

---