Lesně pralesně ......

Včera jsem využila krásného počasí a vytáhla syna na druhou

návštěvu v bledulkové rezervaci. Tentokrát jsem mohla bez zbytečných řečí a popohánění

procházet kudy jsem chtěla a dle libosti se válet a fotit. O této rezervaci se píše že Farský

les kde se tato rezervace nachází a stromy v její části patří mezi lesy pralesního stylu. A když

jsem se tak rozhlížela kolem tak trochu to prales připomínalo. Popadané stromy obrostlé mechem,

napůl už zapadlé do měkké půdy, pařezy a vývraty. A mezi tím vším miliony bledulek .....

---

Tahle fotka není nic moc kvalitou, ale já v té větvi viděla pejska a to pejska jezevčíčka. Takovýho

jako byl Maťulka. Sem byla totiž jeho první procházka po tom co jsme si ho přivezli a co mohl konečně i na veneček

víc než jen na zahradu.

Začíná dvanácté kolo hlasování .....

O den později začínáme dneska s hlasováním v posledním

kole základní části soutěže o nej sakrální stavbu. Jelikož je to kolo poslední mohli

jste se tentokrát pěkně rozmáchnout. A že jste to někteří opravdu udělali. Mám docela

škodolibou radost jak se vám bude hlasovat, protože ty příspěvky jsou opravdu TOP.

A navíc tentokrát je drtivá většina kostelů zahraničních. Takže můžete krásně

porovnat rozdíly mezi architekturou našich sakrálek a těch zahraničních.....

A kdo tentokrát své skvosty nominoval?

1. Dóm sv. Štěpána Vídeň

(VendyW)

2. Katedrála Notre - Dame Normandie - Bayeux

(Hela*)

3. Chrám sv. Kateřiny Jaroměřice nad Rokytnou

(MarijaKes)

4. Kostel sv. Šimona a Judy Strážek

(Sceneryphoto)

5. Katedrála sv. Jana Křtitele Wroclaw

(Veki)

6. Kostel Nanebevzetí Panny Marie Neratov

(Frypat)

7. Katedrála Panny Marie a sv. Štěpána Špýr

(Helena)

8. Chrám Vzkříšení Krista Petrohrad

(mish-mash)

MDŠ, první jarní den a zatmění .....

Když jsem před čtyřmi lety v lednu fotila 75% zatmění slunce

netušila jsem že za tak krátkou dobu, a to vlastně čtyři roky jsou, budu mít tu možnost

znovu. Ale byl velký rozdíl mezi tím minulým a tím včerejším. Ostatně to můžete na fotkách

vidět. Takže ty letošní nejsou zas tak nic moc, protože nemaje příslušných filtrů a zapomenouc

na to že tu ještě mám foťák s větším zoomováním, fotila jsem zatmění přes disketu a navíc

v odrazech. Buď v okně nebo na hladině vody. Jo, a co ta zvláštní zkratka na začátku ? Tak ta znamená

Mezinárodní den štěstí.

Věděli jste že něco takového existuje? Já tedy určitě ne, ale to

štěstí mi alespoň trochu přálo a tak vám předkládám to co jsem včera nafotila ....

---

Zajímavým úkazem se ukázalo focení na hladině vody. Zatímco vyfocené sluníčko je neporušené, tak boční reflex ukazoval jak zatmění probíhá ....

Od souseda jsem si na poslední chvíle půjčila svářečské sklo, a zas vznikly zajímavé efekty. Tak zkuste si jednou rukou držet foťák a druhou před objektivem sklo a zároveň manuálně ostřit. Ano, ano, ano ..... existuje něco čemu se říká stativ. Ano, jsem blb protože na to neustále zapomínám že už ho mám ......

Takže se ŠTĚSTÍM že jsme přežili ZATMĚNÍ hurá do JARA!

Čekají nás generace bezcitných zmetků ?......

Nechtěla bych skončit jako naše babičky které neustále

naše pubertální životy "otravovaly" slovy : " To za našich mladých let nebývalo ....."

Jenže .... Nikdo z nás nebyl žádný svatoušek v době kdy s námi mlátila puberta

o zeď. Dělali jsme kraviny, ale neubližovali. Lidem, zvířatům, přírodě .

Tak našli se vyjímky, ale těch bylo opravdu málo. Samozřejmě že v našich

pracičkách tu a tam skončila nějaká ta kedlubna, jahody, okurky či kytky ze sousedovic

zahrádek, ale vždycky jsme to dělali tak aby po nás zbylo co nejmíň stop.

Nikdy jsme tak nikomu nezničili celou zahradu jen tak z plezíru. Slušně i když

s určitými siláckými řečmi jsme v tramvaji pouštěli sednout starší, ale nikdy nám

nepřišlo na mysl je okrást, zmlátit, zabít. I když nás sebevíc štvali. Nesnášeli jsme některé

své učitele nebo spolužáky ale svůj odpor k nim jsme vyjadřovali způsoby podstatně jemnějšími

než je zmlácení do bezvědomí nebo naražení odpadkového koše učiteli na hlavu.

My se spokojili s napínáčky na židlích a posměšnými básničkami v sešitech.

A hlavně! Když jsme byli přichyceni při činu sklapli jsme perka a omluvili se,

případně nás k omluvě donutili rodiče určitými způsoby, keré se dneska považují

za týrání. Nebyli jsme už za frajery a neoháněli se slovy nýbrž jsme zkroušeně svou vinu přiznali a přijali spravedlivý trest.

A odporovat či dokonce urážet policajty? No tak to by jsme pěkně narazili!

Dnešní generace puberťáků i těch o něco starších jsou bezcitní zmetkové, kteří se vyžívají

v napadání a týrání slabých a nemohoucích, necítí žádnou vinu, ohánějí se právníky a lidskými

právy která oni sami beztrestně porušují. Jejich drzost nezná mezí. Tak si říkám kde se stala chyba.

Stala a to ve zhlédnutí v západních demokraciích, z kterých jsme ovšem přebrali jen několik

věcí a zrovna ne těch správných. Ano, bít děti už je trestné, neříkám že se musejí mlátit hlava nehlava,

ale dobře a v pravý čas umístěná facka dokáže hodně. Snažíme se z dětí vychovávat individuality, ale čím.

Tím že jim cpeme peníze plnými hrstmi ale nedokážeme jim vysvětlit že za peníze se nedá koupit dobré

vychování, nedokážeme jim vysvětlit že je třeba mít úctu ke stáří, že týrat zvířata slabší jen tak pro

radost a získání pochybné slávy u ostatních není vůbec nic záslužného. Zklamali jsme na celé

čáře ve výchově a škola to už moc nenapraví. Individualita není v tom že budu popírat pravidla

a zákony, že budu přepadat, krást a zabíjet. A že nebudu schopen svou vinu uznat

a přijmout trest. Že se budu chovat zpupně a urážet. Že budeme popírat cenu lidského

života a budeme ho naprosto zbytečně utrácet.

Velebnosti, jdu blejt !

Bledulkový ráj potřetí .......

Letos to berou holky bledulkový docela zhurta. Nejen že začaly kvést dřív než

křivatce, což byl takový ukazatel toho že už se bude něco dít, ale pustily se do toho zase s vervou

sobě vlastní. A tak jsme se vyrazily s dcerou a jejím přítelem podívat do zdejší rezervace jak to tam

vypadá. Já už jsem tam byla počtvrté, ale jeden rok jsme to pošvihly a nebylo už nic k obdivování.

A pokaždé mi ta nádhera a množství vyrazí dech. A to musím říct že byla rozkvetlá tak třetina.

Ze země se ještě tlačilo spousty poupat a počítám že tak příští týden teprve nastane ten správný

vrchol kvetení. Jen byl problém v tom, že bylo tentokrát hodně mokro a nejen že se špatně chodilo

po rozbahněných cestičkách, ale ani válet se na mokré zemi tedy nebylo nic moc.

Pokud se ještě vydaří počasí a bude mít syn čas, mám v plánu ještě jednou se tam vrátit a

ukázat mu to, protože on je jediný z naší rodiny kdo se tam ještě nebyl podívat ....

A snad už bude i sušeji abych mohla vyzkoušet i malý stativek a další makra sezvětšovadly .

---

Nejdřív pár celkových pohledů na jednu setinu prostoru kde ty bledulky kvetou.

Až budou v plném květu bude ta bílá plocha ještě souvislejší ......

A jdeme na detaily

Na začátku cesty je vrbové houští po okrajích odvodňovací strouhy a tam takováhle stará

vrba mnoha kmenů .....

Včera tu docela po ránu mrzlo a byla krásná jinovatka. A ty moje bledulky na zahradě

si takhle polehaly na bílou peřinku ..... ostatně z toho dne mám fotek víc které budou mít

svůj vlastní článeček ......

Jak si (ne)zkazit vánoční představy ....

Máme tu pondělí a máme tu moje další kinocancání

na téma nominačního filmu na Českého lva.

Po poslední várce komedií, které jsou ve své podstatě dost depresivní tu je

ROMANTIKA! A to romantika jak noha. Ale to je asi tak všechno. Na film který

byl v nejužším lvím výběru dost málo. Evidentní režisérčino okouzlení

britskou romantikou Lásky nebeské se ovšem v českých reáliích nekoná.

Děj filmu jen tak líně plyne a já se už po třičtvrtěhodině začala dívat na čas který

ještě zbývá do konce ....

Sladkobolný příběh emigranta architekta Josefa / Josého (Josef Abrhám) který žije

se svou silně věřící mexickou manželkou a mexickočeskou dcerou která ovšem stále

nemůže otěhotnět. Dolores se jednoho dne dozví od faráře že na její rodině leží

prokletí toho, že její dědeček za války odvezl z Prahy sochu Jezulátka a dokud

nebude jezulátko zpět, její dcera Penelope neotěhotní. A tak se Dolores rozhodne

pro záchranou misi. José není moc nadšený protože ví že po třiceti letech návrat,

byť jen chvilkový, nebude snadný protože tu má stále nevyřešenou minulost

které se bojí. Ať už je to jeho kamarád Ruda (Václav Postránecký) nebo velká

láska Květa (Libuše Šafránková) od které odešel bez rozloučení ze dne na den.

Všichni odletí tedy do předvánoční Prahy protože podle Dolores je tento předštědrovečerní

čas k modlitbám u Jezulátka nejvhodnějším. Při její, popravdě dost trapné, akci

s návratem Jezulátka se seznámí náhodou s rodinou Michala (Igor Chmela), která zde objeví

v jesličkách odložené miminko a který dělá, ta náhoda, překladatele ze španělštiny.

Ten si s Josefem okamžitě padne do oka a pozve ho na Štědrý den k večeři.

Ovšem co nikdo z nich netuší je to, že Michalova matka (po celý film se vozící

s osobním šoférem v luxusní limuzíně, ale nějak jsem nevysledovala co vlastně dělá)

je Josefovou bývalou velkou láskou, na kterou stále nemůže zapomenout.

Do toho všeho se ještě zamotá noční vrátný z Finančního úřadu (Marián Roden) a jeho

ztracená a nalezená dcera, mladík mnoha povolání který učaruje Peny (Radůz Mácha)

a máme tu pelmel romantických situací. Včetně otázky jestli je Michal opravdu Josefův

syn.To vše s jedinými plusy,které ale stejně už nic nezachrání. Tím prvním je návrat na plátno

po dost dlouhé době pro Josefa Abrháma a Libuši Šafránkovou, a druhým malebné

scenérie Staré Prahy, vyjímečně jednou pocukrované sněhem.

Musím říct že Josef Abrhám s hřívou sněhobílých

vlasů a elegantím bílým plnovousem má snad ještě větší charizma než měl dřív, prostě

krásnej chlap kterej by ještě sakra stál za hřích, Libuše Šafránková ve své roztomilosti

dokáže ale i pod maskou smíchu ukázat tvrdost a možná i určitou nenávist.

A vánoční zázrak ( o který se rozhodně nepostaralo Jezulátko) v podobě

otěhotnění Peny už je tak nějak navíc.

Kdo má rád filmy tohoto tipu si určitě užije, já dám raději ale přednost originálu,

tedy stokrát profláknuté Lásce nebeské kde jsou i ty nejmíň pravděpodobné

situace o něco víc propracované ......

Přijde letos Ježíšek? (Little baby Jesus)

2013

Režie: Lenka Kny

Scénář : Karolína Dubová, Lenka Kny

Hrají : Josef Abrhám, Libuše Šafránková, Václav Postránecký, Dolores Heredia, Aislinn Derbez, Igor Chmela, Danica Jurčová, Radůz Mácha, Marian Roden ......

Pro mámu nejhezčí pohled ....

Další várka květů .....

Jak si v touze po barvách a živých květech

začnu kupovat primulky, vždycky se hned na nich cvičím. Jsou vhodným

objektem k focení protože mají povětšinou krásné barvičky. Navíc se

v nabídce květinářství začínají objevovat i krásné plnokvěté jejichž

květy spíš vypadají jak malé karafiátky. Stále ještě čekám kdy se začnou

objevovat i ty které už dva roky vídám v nabídce zásilkových obchodů

a to takové které vypadají jak růžičky. Tak snad se jich taky dočkám .....

---

Bílý a tmavě modrý už tady proběhl, teď čekají na to až půjdou do země.

Dalším v řadě byl tenhle růžový. Měla jsem ho v aranžmá s růžovým hyacintem

a modrým plnokvětým minizvonkem.

Po něm jsem neodolala tomuhle plnokvětému červenooranžovému. Jeho zvláštností

je vysoký stonek s vrcholovým okolíkem květů

Když jsem byla ve čtvrtek v Litomyšli u kadeřnice a bylo mi smutno, koupila jsem si do venkovních truhlíků

dvě krásné primulky. Jednu smetanovooranžovou .....

..... a druhou plnokvětou, fialkovobílou .......

Když jsem fňukala, že mi zašel velikonoční kaktus který jsem si předloni koupila v krásné oranžové

barvě, manžel mi přinesl nový. Ale v růžové, v které má všechny vánoční kaktusy. Prý měli i žlutý

(počítám že to byla ta oranžová co jsem měla, protože jaksi jako každý chla trpí na slepost vůči odstínům

a nazval jí žlutou) ale ten se mu nepozdával. I když ten bych brala ..... ale co, hlavně že si vzpoměl.

A ještě růžička. Ty jsem zas dostala k MDŽ

Tolik zatím všechny mé květy, a než rozkvete nebo si koupím něco nového asi se na chvilu

od blogu odpočinu. nevím. Musím totiž zalarmovat všechny mozkové buňky aby mi seslaly

nějaké nápady na tvoření protože potřebuju dodělat vajíčka ze zakázky. No a pak se zas

soustředit na daňové povinnosti, tudíž připravit papíry na DPH a daň z příjmu, aby se zas

ten náš nenžranej stát poměl a nám naskočily další povinnosti k placení a nervování z

toho aby na to vůbec bylo .....