Lázeňský deník Lázní ducha.....kapitola Veteráni

Přes malou odbočku o květinkách

se opět vrátíme do lázní ducha. Tentokrát tuším nadchne hlavně pány. To aby se to vyrovnalo s kapitolou

o oblečení která určitě zaujala dámy. I když....je tu dost žínek kterým se tohle také líbí.

Ostatně já pokaždé když tyhle fešáky vidím, taju a slintám jak Pavlovův pes. Tak se stalo i tentokrát a hlavně u jedné krasavice jsem se opravdu vyžívala a měla jsem pro ní jen jeden jediný výraz, ohromené WOW!

A to má i krásné jméno.

Líza.....

Myslím že už víte co mne tak moc nadchlo a co se mi tak strááášně líbilo a líbí.....

Fotek bude zase o něco víc, protože bylo co fotit a hlavně některé detaily si o to přímo říkaly.

Začneme tak trochu s méně koly.

---

Teď přidáme jedno kolo....

.....a teď už jsme na tom správném počtu. A začneme pěkně zostra. Sporťáky....a všimněte si jak byli majitelé vystajlovaní! Navíc se blížil hodně rychle déšť a tak se honem natahovaly střechy....

Vůz značky PANTHER

Americký MG

Tohle auto mne trochu mate. Logo firmy AUDI ale jmenuje se Wanderer. proto i to stylizované W na kapotě. Možná někdo z pánů mi to vysvětlí?

Opět Amerika a CHEVROLET

Starý dobrý Albion a klasika. ROLLS ROYCE. Přijel po vlastní ose až ze Slovenska a není dodnes renovován, tudíž od doby svého vzniku až doteď jezdí bez nějaké velké opravy.

A teď zabrousíme do vod našich automobilek. TATRA

A jak vypadá její motor

Asi nejfotogeničtější český veterán (nemyslím dceru. Aby nebyla tak úplně out, koupila si slušivý klobouk)

AERO. čili jak se říkalo prd,prd, cililink.....

Aneb "Aerovkou červenou, ulicí uháním, cink, cink a ratata, to moje malá kára, aerovka červená, ulicí uhání..... cink, cink a ratata, ulicí uhání...."

Že firma JAWA nevyráběla jen motocykly ale i auta asi vědí jen fajnšmekři. Mimochodem zrovna včera jsem tohle auto viděla hrát ve filmu Poslední cyklista....

Další česká automobilka ŠKODA byla zastoupena vozem ŠKODA POPULÁR

Znovu TATRA

A to nejlepší nakonec. A vůbec nevadí že i nejstarší. I tak je to kráska!

Opět Amerika a její klasický garážový úspěch. A čí? Henryho Forda. Z ničeho se vypracoval mezi nejbohatší Američany své doby a založil automobilové impérium. A to hlavně díky tomuto autu, Fordu T zvaném Líza. První lidové auto přístupné všem vrstvám.

Kde nic tu nic....jen tři pedály a ručka....

.....ale pozor! Interiér v kůži!

A posledním detailem se rozloučíme s touto kapitolou....

P.S.Schválně, tipněte si který z těch veteránů vyhrál soutěž o Nej veterána, který byl druhý a třetí. Jestli máte stejný vkus jak Litomyšláci.....

.

Prvomájové focení....

Abychom si chvilku odpočinuli

od procházek a různývh akcí a protože změna je život, budou dneska pro změnu

kytičky. Jelikož na prvního máje jsem nebyla od nikoho políbená a ani na velikonoce vyšupaná tak toho musím před uschnutím stihnout hodně....a tak při té atmosféře lásky poletující ve vzduchu jsem si vyšla s foťákem po zahradě a

nacvakala zase pár kytiček ale i pilně pracujících včeliček na jabloňových květech....

Tulipánové překvapení....a proč? Nevím totiž ani kdy a že jsem si vůbec takový tulipán kupovala!

Patří zřejmě k těm které mi dlouho nekvetly a teď po vyrytí a znovuzasazení vykvetl.

Překvapivý je i květ. Zvenku bílý s fialovým žíháním.....

---

.....a zevnitř skoro celý fialový

tady je ukázka onoho zparchaňťování tulipánů.....původně úplně krásně jasně žlutý třepenitý květ.....

Za to tenhle si svou parádní ďábelskou barvu drží

Bergenie....

Kytička dosti opomíjená v moderních zahradách, za to v těch starých hojná. Její květy zdobí rostlinu jen na jaře, za to tmavě zelené velké kulaté listy celý rok....a je to rostlina pěkně rozpínavá, takže když je stinné místo kde nechce nic moc růst a kvést je bergenie skvělou volbou. A dá se už koupit i bíle kvetoucí šlechtění.

Áron plamatý....

....dostala jsem ho od sousedky. A už vím proč. Je totiž stejně všude vlezlý a invazivní jak ta bergenie. Květy v záplavě zelených listů nejsou moc nápadné, jen tak trochu vykukují světle zelené špičky kornoutů. Jeho pravá krása se ale objeví až když květy zaschnout a zatáhnou. To pak na místě nenápadných květů září jasně červené svíce souplodí. Ale u mě se dlouho neohřejí. Jelikož jsou jedovaté a naši přízemáci rádi všechno ochutnávají tak je raději vždycky ostříhám. Pokud vám připomíná kalu nebo anthurim není divu. Všechny jsou z jedné skupiny která je po áronech pojmenovaná. Áronovité. Ale už asi méně je známé že do této skupiny patří i scindapsus nebo monstera. Ona příbuznost se objeví v okamžiku kdy začnou kvést. Což v případě scindapsusů se v domácích podmínkách nestává vůbec, protože nedorostou ani své dospělé formy, jejich listy jsou stále jen v juvenilní formě. U monster už to tak nemožné není, dokonce jsem jednou takto monsteru viděla kvést ve školce kam chodila dcera. A v jednom atlase jsem četla že ona palice uprostřed je u monster jedlá a chutná podobně jak banán.....

A teď ty slíbené včelky....

Činili se holky tak nadšeně až z toho vyplazovaly jazyky, tedy pardon, sosáky....

Nejsou příliš dobré protože je to co největší výřez aby byl vidět ten připravený sosáček

A tak končí můj prvomájový den....