28 března 2014

Špitální kostel Rozeslání sv. Apoštolů v Litomyšli...


Když jsem se včera podívala k Daniele zjistila jsem že skončila z určitých pohnutek svůj projekt Sakrálné stavby. Určitě k tomu měla důvod i když mne to dost zarmoutilo už proto, že jsem se po kostelích začala rozhlížet ještě víc než dříve. Mám k nim velmi kladný stav a ráda se do nich, pokud to je možné, chodím dívat. Na druhou stranu mi ale poskytla možnost uveřejnit ty kostely které jsem už měla do výměny připravené častějí než jednou za měsíc. Taky to není k zahození protože mi tím pádem přibylo něco do klasického blogového archívu. A nové věci jsem doposud nenafotila abych měla co publikovat. A tak si udělám takový svůj malý soukromý atlas sakrálních staveb tady u sebe a nebo můžeme nějakým způsobem pokračovat dál.
Vím že dost z vás ty kostely moc rádo a hezky fotí a vůbec by nebylo třeba od věci udělat takovou soutěž o Misster Church. Co vy na to? Každý měsíc by se mohl vyhlásit ten nejpohlednější kostel, kaple, boží muka....no prostě všichni kdo by nafotili nějakou sakrální stavbu, poslali by odkaz na článek a na konci měsíce by se všechny odkazy uveřejnili a čtenáři by hlasováním zvolili tu nejpohlednější stavbu.
Líbilo by se vám něco takového?
A byli by jste ochotní se do toho pustit?
Pokud ano, napište mi na mejl Vaclava.C@seznam.cz svoje názory případně i nápady na to jak to všechno realizovat a hlavně jestli by pro vás taková soutěž byla zajímavá.




Takže jedeme dál...
Druhým kostelem v řadě jménem Rozeslání sv. Apoštolů,
je gotický špitální kostel na Toulovcově (bývalém Špitálním) náměstí v Litomyšli. Asi si dovede představit mé překvapení když jsem zjistila že se v tak nevelké vzdálenosti od sebe vyskytují dva kostely tohoto zvláštního jména. Konečně se mi taky mimo jiné podařilo nafotit několik kostelů za sluníčka. Ten den jsem stihla tři litomyšlské kostely z celkových pěti...

Následující text je ze stránek města Litomyšl.

Krátce po založení špitálu nejspíš vznikla špitální kaple, dnes kostel Rozeslání sv. Apoštolů. Kostel je nejstarším dochovaným sakrálním prostorem v Litomyšli; poprvé se připomíná v souvislosti s Toulovcovou nadací roku 1407. Kostel byl se špitálem spojen pouze krytou chodbou. Vavřinec Toulovec je v kostele podle tradice pohřben.

Kostel mnohokrát vyhořel a byl devastován - zejména za husitských bojů a pak při náboženských neshodách v první polovině 17. století -, byl také několikrát upravován, zejména po požárech 18. století. Velká romantická úprava a dostavba kruchty a věže do dnešní podoby proběhla v letech 1838-42; tehdy byl také zrušen špitál i s nedaleko stojícím špýcharem a od té doby je kostel samostatný.

V kostele je zachovaná gotická žebrová klenba a další středověké prvky (kružba středního okna). Mobiliář, v současnosti uložený v prostorách litomyšlského proboštství, je novodobý, převážně z 19. a 20. století.

P.S. Vavřinec Toulovec byl vcelku kontroverzní osobnost. Zřejmě vedl dvojí život. Život spořádaného měšťana, ale i život loupežného rytíře před kterým si na stezkách nikdo nebyl jistý. I kvůli tomu, aby ulehčil svému svědomí založil Toulovcovu nadaci aby velkými finančními dary odčinil své hříchy....










Pohled na kostel z terasy Klášterních zahrad. Ta druhá věž patří radnici


Střecha kostelíka mezi budovou piaristického kostela a bývalého Filozofického gynázia, dnes budovy Městského muzea. Zelená střecha v pozadí patří nynějšímu gymáziu. Ostatně také velice zajímavé a krásné budově.

27 března 2014

Bledě bledé bledulí detaily a něco navíc....


Jako poslední část výpravy za bledulemi jsem nechala
nějaké nafocené detaily jejich květů a květů i jiných rostlinek které jsem nachytala v jejich plné kráse.
Bohužel s tímhle mým objektivem na zrcadle nešlo udělat to co se mi podařilo vloni a to podívat se bledulím pod sukně, protože prostě takové zaostření je už nad jeho síly.....









Mezi tou bílou záplavou se objeví tu a tam růžový ostrůvek květů lýkovce....




....nebo modrý z květů jaterníku - podléšky




Oproti minulým letům letos chyběla žlutá barva v zastoupení prvosenek. Za to jí nahradilo velké množství velmi čilých žluťásků, kteří se hodně těžko dali vyfotit.....odchytla jsem jen jednoho a to jsem se k němu plazila za velkého údivu mého muže po kolenou abych ho nevyplašila....a stejně to nebyl bůvíjaký výcvak


Na jednom z modřínů, tedy nejen na něm, ale v takovém množství jen na tom jednom tu roste nějaký druh lišejníku a některé větve jím jsou obalené od špičky až ke konci. Nedávno jsem slyšela v rádiu o tom, že se v Čechách objevil nějaký druh velmi invazivního lišejníku který stačí v krátké době porůst celý strom a velmi rychle se šíří. Nevěnovala jsem tomu až takovou pozornost takže nevím jestli napadá jen njaké druhy stroů nebo to bere šmahem, ale čeho jsem si všimla u tohoto druhu je to, že napadá povětšinou modříny, smrky a ostatní stromy už v menší míře....No možná to je tenhle, protože tak obalené stromy jsem našla i na chatě a neustále jich přibývá.

Takhle to začíná.....


....na takhle končí


Tak a na rok se zase s bledulkami rozloučíme.....





26 března 2014

Bledulek ještě více....


....je na druhé straně cesty, která tohle
bledulí údolí přetíná. Pokračuje tady i do větší vzdálenosti a popravdě ještě jsem
ani jeden rok nedošla až na konec. Dceři povětšině stačí ten kraj, maximálně dojít do půlky viděného,
a muž byl vůbec mimo, takže jsem si říkala že na to pro letošek kašlu a uvidím příští rok.
Jak mě fofrem na zahradě bledule mizí, tady naopak se pěkně fofrem rozutíkávají i mezi stromy Fárského lesa...












Na začátku cesty vedoucí ke Králově zahradě je také dost velké místo kde bledule rostou, ale nedá se to srovnat s rezervací. I když pro mnoho lidí už toto místo může znamenat docela pohledový šok na to množství květů. Pokud se jim ale bude dařit tak jako doposud, i tady by mohlo vzniknout takové místo kde se budou všichni kochat a říkat si jak je možné že je tu těch květů tolik...


Cestou zpátky jsem z auta vycvakla cestu mou oblíbenou březovou alejí


25 března 2014

Někdo tu chtěl bledule?....


Už čtvrtým rokem jsem se těšila na to,
až se zase s foťákem vypravím do míst kde je místní bledulkový ráj.
Tentokrát jsem vytáhla muže, aby přišel trochu na jiné myšlenky a rozptýlil se trochu z těch každodenních bojů o přežití a stresů které ho neustále svírají. I když byl nádherný slunečný den, vzduch voněl jarem a jemnou vůní bledulí moc se to tedy nepodařilo....spíš bych řekla že skoro nic z té krásy okolo sebe ani nevnímal...
za to já se s foťákem činila. Tentokrát jsem jako první zvolila levou část údolí, kterou jsme většinou s dcerou s našimi návštěvami vynechaly. Asi proto, že v letech kdy tak moc nekvetou je zde bledulí méně a nevynikne tak ona bělost plochy mezi stromy způsobená miliony květů těchto úžasných a jemných květinek....

Teprve letos jsem se dozvěděla že celá ta krása se nazývá Přírodní rezervace Králova zahrada a okolní les Fárský.
Více vám o ní řekne text který jsem našla na netu a dovoluji si vám ho tady prezentovat. Už z toho důvodu že nejsem rodákem který by o ní věděl všechno.


Přírodní rezervace Králova zahrada byla vyhlášena v roce 1994 na ploše 17,36 ha (k.ú. Opatov v Čechách, okres Svitavy). Hlavním důvodem je ochrana podmáčených smrkových a jasanových olšin (Piceo-Alnetum a Pruno-Fraxinetum) s velmi bohatou populací bledule jarní. Tento různověký lužní les, jehož přirozenou součástí jsou mnohé vývraty, souše, zlomy a staré stromy s dutinami, hostí také celou řadu významných druhů hub a živočichů. V tlející dřevní hmotě nacházejí útočiště vzácné druhy brouků (zdobenec zelenavý), v dutinách stromů žijí netopýři a hnízdí ohrožení ptáci (puštík obecný, kulíšek nejmenší, žluna šedá, strakapoud malý). Tůně a potoky jsou domovem obojživelníků (ropucha obecná, rosnička zelená a skokan krátkonohý) a užovky obojkové. Zjišťováni jsou i konipas horský a ledňáček říční.

Chráněné území se rozkládá v rovinatém terénu tvořeném nivou Zádolského potoka a jeho levostranného přítoku v nadmořské výšce 425 - 435 m. V podkladu jsou svrchnokřídové sedimenty březenského souvrství (jemnozrnné pískovce) a teplického souvrství (slínovce, spongility). Nivu pokrývají holocenní říční naplaveniny s hydromorfními půdami.
V minulosti zde došlo k melioračním úpravám, které jsou dodnes patrné jako systém drobných odvodňovacích stružek, ale zejména se projevují na vzhledu obou hlavních toků, jejichž koryta byla necitlivě zahloubena a napřímena. Negativa tohoto zásahu si ještě více uvědomujeme při pohledu na velmi členité, ale dnes už vyschlé meandry původního koryta Zádolského potoka v jižní části rezervace, kde odvodnění navíc umožnilo změnit dřevinnou skladbu ve prospěch smrku.
V rezervaci převažují lesní porosty přirozené druhové skladby, jednoznačně dominantní dřevinou je olše lepkavá (Alnus glutinosa), která zde tvoří jak čisté olšiny tak společenstva s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) nebo smrkem obecným (Picea abies), jehož výskyt v území je považován za původní (díky podmáčení i v této nízké nadmořské výšce). Původnost současné populace smrku ale nebyla hodnocena a do rezervace proniká i smrk ze sousedních druhotných, kulturních smrčin, místy byl dokonce přímo v rezervaci vysazován. Přirozenou skladbu dřevin dále místy narušují výsadby modřínu (Larix decidua), douglasky (Pseudotsuga menziesii), případně olše šedé (Alnus incana). Na svahu na pravém břehu Zádolského potoka ve východní části PR byly zjištěny fragmenty bučin se vzácným výskytem jedle bělokoré (Abies alb
Ještě dodám že krom bledulí tu kvetly i devětsily, jaterníky a lýkovce.


















Jelikož je fotek hodně, rozdělila jsem naší fotovýpravu do více částí.....