01 října 2013

Zámek Dobříš, Francouzský park a jeho horní část....

Vloni jsem si při své návštěvě zámku Dobříš
slíbila, že se tam musím vypravit znovu abych se podívala do Francouzského parku, který byl v době mé návštěvy zavřený. Nějak se to zchumelilo, že jsem se tam vydala po roce a dvanácti dnech. A naštěstí bylo i docela hezky. I když sluníčko nesvítilo stále, tu a tam i nějaký ten černý mrak se ukázal ale bylo to na focení lepší než kdyby pařilo jak o život.
Park je rozdělen na tři výškové úrovně a já začala s tou nejvyšší. U oranžérie a fontány "Napájení Heliových koní".
Po celém parku a to i v jeho Anglické části (kam se mimochodem ještě taky potřebuji vrátit, vloni jsem nestihla celý projít kvůli autobusu zpět) probíhají opravy. Nejrozsáhlejší ale právě na Oranžerii. Ale i fontána prošla rozsáhlou rekonstrukcí a další části určitě se té své taky dočkají. Zvlášť když v případě tohoto zámku neznamená vrácení do rukou původních majitelů a soukromé držení postupnou devastaci jako třeba v případě vedlejšího hradu a zámku Vargač. Takže hurá na prohlídku! (za přijatelných 25 Kč na jak dlouho chcete)



V průvodci se sice píše o pěti terasách, hlavní linií jsou ale terasy čtyři...
První s oranžerií, druhá s velkou fontánou, třetí s upravenými anglickými trávníky a z ní schodiště dolů do poslední s ornamentální buxusovou výsadbou rozkládající se před soukromou částí zámku.
K nejvyšší terase se jde tímhle krásným stromořadím

A když vstoupíte do samotného parku....


Celý park je lemovaný stříhanými habry v dvojité linii a mezi nimi je cestička. Takže můžete jít buď po normální cestě nebo jak v bludišti mezi těmi habry. Jsou v nich vystříhané malé "branky" takže kdykoli se z nich můžete vrátit zpět na normální cestu.

A pěkně od vršku a nejvyššího bodu kterým je oranžerie...




Zatím je bez oněch nádherných fresek které navozují atmosféru budovy hodně členité z různými průhledy...
Asi tak jak je na tabulkách....



A takto vypadá oranžerie z druhé strany. Foceno při loňské návštěvě.


U oranžerie se nachází i depozitum soch z původní výzdoby fontány i děl v parku.




Jsou odtud i krásné pohledy přes středovou osu na zámek....



.....či na krásně zastřiženou zeleň


O úroveň níž je fontána "Napájení Heliových koní". V tabulce psali, že je buď krásně nasvícená nebo je slyšet klasickou hudbu. Nevím, já neslyšela nic a na večerní nasvícení bylo moc brzy...






Já doufám že se vám podaří ty doplňkové tabulky přečíst....


A představíme si sochy pěkně zblízka....

Poseidón


Néreidky




Néreos


A napájení koníci








Všudypřítomné vavříny (Laurum nobile). Neodolala jsem a vzala si dva oplégry a snad z nich něco vykřešu....mimochodem v čerstvém stavu voní úplně jinak než sušený!


Záhon před fontánou. Je zde taky krásně vidět dvojitá linie habrů i s prostříhanými brankami....



A jedna taková branka...


Pohled s konce terasy na oranžerii....


......a přes střední terasu na soukromé křídlo zámku.


Tahle fotka mi vypadla, tak jsem to musela honem napravit. Cesta mezi habrovým lemováním parku. Pomalu z každé branky která je v něm vystříhaná se člověk dostane na zajímavé místo skryté očím z hlavní cesty.


Když jdete po hraně terasy mezi hradbou habrů, dojdete k malému rozáriu. Sice už byla většina růží odkvetlá, ale ty které ještě kvetly byly moc pěkné






Od rozária vede cesta dolů k Huťskému rybníku a výběhu Jelenců virginských

Jelenec - sameček....


....a samička


Pod výběhem a pod cestou okolo něj se rozkládá Huťský rybník, který napájí všechny fontány v parku. Překvapil mne svou rozlohou. Bohužel až k vodě se jít nedalo, ale opravuje se zde vyhlídka tak doufámže příští fotky budou už z ní. Tedy pokud nebude zahrnutá do soukromé zahrady majitelů...


Během povídání o parku se objeví u některých fotek hvězdička. Ne z důvodu že by byly nepřístupné, ale na závěr po vašich komentech k nim líbí/nelíbí vám řeknu proč a co se přihodilo.

*

Jediná neškodná a jedlá část jinak ve všem prudce jedovatého tisu. Míšek který skrývá jedovaté semeno

*

*

To by bylo z všechno z první návštěvy v parku. Příště se podíváme do střední části, nemám odtamtud tolik fotek jak z horní, což se vlastně také vztahuje k těm hvězdičkám...

Kapky, jinovatka a "můj" buk....


Už jsem se zmiňovala
že jsem při focení mlžného východu pěkně zkosla, jelikož ten den byl prvním mrazivým. Nejdřív jsem ani nevěřila a říkala jsem si že mám vlčí mhuale bohužel....už to tak bylo a je (dneska jsem si při pohledu z okna a na teploměr říkala, že jsem to včera vychytala když jsem se nenechala umluvit abych počkala až mi dcera pomůže a raději vytahala na půdu kytky sama. Dneska bych je měla všechny pomrzlé). Byl to sice hezký pohled, jenže....
Jenže to taky znamená že nadchází horší část roku spojená se zimou a tmou a depkama. A tu já tak nemusím!






Tam kde svítilo sluníčko se na trávě jinovatka změnila v drobné drahokámky...



....a dodala kouzlo i těm neuspořádaným a chaotickým pavučinám



A jako vždy jsem si vyfotila "můj" buk....zatím se u daří víc než skvěle! I když zřejmě měl na mále, protože před naším příjezdem zřejmě trochu víc foukalo a jedle která stojí kousek od něho přišla o celý vrch který se ulomil.

30 září 2013

Brčálově zeleně...



Mlha, slunce, les....



Když jsem na chatě, a je
buď krásný západ nebo východ stačí mi když se přesunu o pár metrů dál a v pohodě si můžu fotit. A tak si taky můžu dovolit trochu porušit svůj ranní rituál co se týče kávy. Už z doby před operací páteře, kdy jsem potřebovala po bolestí částečně probdělé noci začít fungovat jsem si po probuzení dala kávu a ještě nejmín hodinu jsem ležela pod dekou, pila kávu a četla. Bolest se tak někdy srovnala na únosnou míru nebo dokonce dala i pokoj po celý den. Jenže tenhle rituál mne jaksi nějak ne a ne opustit i teď v době když už je to bez bolestí (tedy alespoň v noci, ve dne se občas přihlásí, ale to spíš po nějaké námaze). Jenže právě na chatě v okamžiku kdy mne pohled ven napoví že teď -by-se-dalo bafnu foťák a jdu. Rituál, nerituál protože vím že nejdu daleko a že se za chvilku vrátím, abych se spokojeně pod tu peřinu zas zachrula a to kafe si dala, jen s menším zpožděním....
Ve čtvrtek bylo krásně. Sluníčko, mlha a já jelikož závidím jiným blogerům jejich lesně - mlžné úlovky tedy vyrazila taky něco nalovit. Byla zima, tedy spíš přímo bylo mrazivo, protože na všem co bylo u země byla jinovatka a mě za chvilku začaly pěkně zábst nejen nohy, ale i prsty při focení. Udělala jsem tedy nějaké výcvaky a spěchala se domů zahřát pěkně pod peřinu, do teplého pokojíčku. A to jsem ještě netušila že za pár hodin do toho lesa půjdu ještě jednou. Ono totiž místo aby se mlha zvedala, začala ještě houstnout a v lese to vypadalo ještě tajemněji než ráno....


Tyto fotky jsou z prvního focení kolem půl osmé....









Asi se vám budou zdát stejné, fotila jsem na různé režimy, a nevěděla jsem který je ten nej....tak jsem je dala všechny





Tyto z dopoledne kolem desáté hodiny....







29 září 2013

Kéž lavičko, kéž bys promluvila....



Svatováclavské popolední na Andělu, fastfoody a 4D Avatar....


Včera jsem se musela bohužel
rozloučit už se svým dočasným příbytkem v lesích, no teď už by se dalo spíš říct u zbytků lesa, po tom všem kácení které tam probíhá, zrovna v okamžiku kdy začalo být vážně krásně. Sluníčko, azurová obloha, ani lísteček se nehnul a tak mne to mrzelo dvojnásob. Jenže před návratem jsem měla trochu odbočku. Do centra Nový Smíchov do 4D kina. Od děti jsem totiž dostala k svátku lístek na speciální promítání filmu Avatar. Oni jeli ze Třebové vlakem a zpátky jsem se k nim přidala i já. Jelikož jsme měli zhruba třičtvrtě hodiny rozdílu mezi tím kdy dorazí oni a kdy jsem tam dorazila já, zašla jsem do mého oblíbeného fastfoodu. No já vím, říct oblíbený je možná ne zcela tak přesné, ale když jsem v Praze tak prostě nikdy neodolám a jednou za čas to prostě musím dát. Vzala jsem si jídlo ven protože v tom hezkém dni se mi nechtělo sedět vevnitř a pozorovala cvrkot kolem.
Ostatně je i dost zajímavé pozorovat složení lidí kteří si sem zajdou na jídlo a hlavně reakce. Naprosto udivené komentáře lidí z venkova (Božka ježiš co je tohle? Pepane, jak se to vlastně jí?), nadšení malých dětí, vychutnávání si volného času a jídla (jako já), nebo rychlé zhltnutí porce hranolků bezdomovcem který si na ní někde za rohem vyžebral....
Bylo i zajímavé pozorovat jak rozdílně oblečení chodili lidé. Od zababušených v zimních bundách po týpky v kraťasech a tričkách z krátkým rukávem. Já za sebe musím říct že ač bylo pěkně, spíš jsem se klonila na stranu těch tepleji oblečených, ono to totiž dost klamalo. Na sluníčku fajn, ale ve stínu pěkná kosa.
Asi po půl hodině omladina dorazila a my se jali hledat v kterémže ze dvou multiplexů se film promítá. Našli, já odložila svou bagáž do kanceláře (v rámci bezpečnosti se nesmí nic pokládat na podlahu) a šli jsme se usadit. Když jsem si četla na plátně bezpečnostní pokyny a možné zdravotní komplikace říkala jsem si Na co jsem se to bože nechala ukecat! Je pravdou že trpím kinetózou a měla jsem trochu strach jestli nakonec neztrávím půl filmu objímajíc toaletu.
Sice jedno 3D promítání jsem už absolvovala a bylo to fajn, jenže tady šlo i o další přidanou hodnotu a to pohyb.
No co nakonec říct. Myslím že film Avatar nemusím nijak sáhodlouze představovat, je to profláknutá věcička s nějakým tím Oskarem. V normálním promítáním je to pohádka s klasickým schématem boje dobra proti zlu, a dost dlouhá. Ve 3D už to je hodně zajímavé, ten prostor kolem je něco mnohem lepšího, efekty jsou opravdu skvělé a nutí to člověka kolikrát vztáhnout ruku a chytat to co pod před ním poletuje nebo rozhrnovat větve stromů či listy kapradin, ale 4D už je bomba. Pocit letu je vcelku reálný, svistot větru v obličeji hodně cítit, vodní tříšť v obličeji dokonale překvapující, nemluvě o pocitu z jízdy na splašené vesmírné obdobě koně, či tvrdé dopady na zem. A když vám kulky pročísnou vlasy kolem ucha či čela překvapí to ještě víc. Jako bonus k tomu cítíte jak to na takové planetě voní....A pokud vás přestane bavit děj na plátně můžete sundat brýle a rozhlédnout se po sále co to dělá z ostatními. Podotýkám že to je kolikrát stejně zajímavé jak ten film! Rozhodně v této podobě se nejedná o dlouhou a nudnou záležitost a musím říct že když film skončil docela mne to mrzelo...a řekli jsme si společně WOW, tak to fakt bylo hustý!!!!


Samozřejmě že jsem si po jídle vytáhla foťák a trošku zachytila atmosféru svátečního dne na rušném místě....






Nevím co se kde dělo, i co to bylo za akci ale pohybovalo se tu dost mladých v různých maskách. Přišla si sem i sednout dvojice kravička + její pasáček a později se k nim přidala mladá žena v sári se špuntem který měl na obličeji masku Transformera a v ruce útočnou pušku. Jednou projel okolo i mlaďák na kole s cedníkem na hlavě a i on měl na obličeji masku. Když jsem se o tom zmínila i naši si pár takových všimli v metru...




A který že fastfood to
navštěvuji?


Jo abych nezapoměla. Přeju všem Michalům kteří se tu objevují (možná) nebo objeví (snad) všechno nejlepší k svátku!Usmívající se

28 září 2013

Kocůrově a z městečka.....i když ne na dlani


Jak už jsem nadhodila v Radostech,
ve středu si tu byl kamarád pro sběr který se tu nakupil za otcova zdárného shánčlivění a který bylo potřeba odvézt. Při odjezdu jsem se s ním svezla do Mníšku, protože jsem potřebovala lehce doplnit zásoby. A taky nenadálé prašulky rozfofřit Mrkající.
Takže hurá nejdřív pro stuhy. Galanterie je na "Malém náměstí", schovaném za řadou domků tvořících jednu frontu náměstí hlavního. Zde jsou domečky o poznání starší a menší ale rozkošnější. Se zahrádkami a bez procesí lidí a aut jak na hlavním náměstí. No a před jedním z nich, mimochodem krásně obrostlým přísavníkem a s mnoha keramickými ozdůbkami stála dodávka na které si hověl jak na rozhledně i jeden kočičí krasavec....





Ale moc fotit se nechtěl, pořád odvracel hlavičku....


Jeho kamarád se zase pilně věnoval úpravě zevnějšku. Velmi intenzivně. Jen se otočil aby zjistil co to vyvádí kámoš. Na mne se kouknul jen jednou a pak zase nerušeně pokračoval dál.





Nezůstalo jen u těch stuh, ale i různé dobrůtky jsem si ještě zakoupila a hřešila a hřešila.... Už asi tři roky probíhá rekonstrukce hlavního náměstí která začala vykácením starých kaštanů napadených klíněnkou a popravdě už i dost ztrouchnivělých a výsadbou nových. Pak přišla na řadu dlažba, chodníky a výsadba okrasných keřů a květin. Restaurace a vinotéka mají pěkné místečko pro venkovní posezení a lidé místo ke klidnému pozorování života kolem....


Samozřejmě nesmí chybět dominanta náměstí....zámek


A z hrůzou zjišťuju že začínají červenat javory...nééé, já nechci podzim a zimu! Vždyť tu jsem teprve po čtvrté za tenhle mizerný a blbý rok!