Zámek, svatba a řeka.....

Trochu si tu teď na blogu

hopsám v čase a prostoru. Prolínají se tu fotky z období od začátku června až do minulého týdne, jak odsud tak z návštěvy Petrovi výstavy či z mých procházek v lese na chatě....

A z Dobřichovic 22.6. bude pár následujících sérií. Jak psal Petr podvakráte už mu zhatili výstavní sobotu svatební hostinou v sále kde má fotky vystaveny. I když úprava sálu byla moc pěkná a vcelku to dojem z fotek nekazilo, přeci jen mohl kdosi kdo tohle má na MÚ na starost Petra dopředu upozornit že se něco takového bude dít.

Nefotila jsem samozřejmě fotky, už někde zaznělo že fotit fotky je trochu na hlavu, ale úpravu stolu.

Zaujalo mne totiž že květinová výzdoba byla netradičně z kytiček které by člověk až tak moc na slavnostní

výzdobě nehledal. Ale jak sami uvidíte nebylo to ale vůbec špatné!

Eustoma byla asi jedinou exotickou květinou

---

Dřín kanadský, Hvozdík bradatý, Rmen a Kontryhel nebývají až tak častými hosty ve svatebních aranžmá...

.....vše doplněné blankytným květem Hortenzie

Stejnými květy měla nevěsta ozdobené i auto. Mimochodem velmi pěkný Jaguár kabrio, vnitřek ve smetanové kůži a dřevě. Ona sama měla smetanové růže.

Ty kremrole v každém rohu mne dostávaly a při focení jsem slitala jak Pavlovův pes....a to nemluvím o koláčcích na stolech...

Čelo tabule mi tak nějak evokovalo střed Da Vinciho fresky Poslední večeře Páně....

Nemůžu si ale odpustit jednu nelichotivou poznámku a to ke svatebčanům, resp. k tomu jak byly některé z přítomných žen oblečené. Já za sebe..... pokud budu pozvaná na slavnostní oběd a ještě tomu do takového prostředí, přizpůsobím tomu i oblečení. Ale pohled na ženu, která si při postavě mající do modelky opravdu hodně daleko vezme na sebe krajkové minišaty které vypadaly jako kdysi bílé ale někdo je použil na vytření podlahy s podšívkou která vykukovala nestejnoměrně jak byla na několika místech odtržená, k tomu žabky - plážovky a mastnou hlavou, by mne asi od pochutnání si na obědě dost odradil. Celkový dojem byl že od krav vlítla do sekáče kde popadla první co jí přišlo pod ruku. A pokud si takto oblečená ještě sedne na nízký obrubník a poskytne tak pohled na stejně zašedlé spodní kalhotky tak to už je opravdu pochoutka....Navíc když pak člověk viděl tu přehlídku luxusních aut kterými svatebčané přijeli, tak mi trochu zůstává rozum stát. Takže jediní kdo byli opravdu vkusně oblečeni byla nevěsta, která svými šaty maskovala už trochu větší bříško, ženich a tenhle prcek kterej mi svým oblečením opravdu učaroval....

Nekonal se tu balet Labutí jezero, jen se některá s přítomných dam vzhledem k blízkosti řeky zřejmě stylizovala do podoby Malé vodní víly.

Dobřichovický zámek je malý nicméně velmi pohledný objekt. A je tam moc hezká zámecká restaurace v patře nebo toto venkovní posezení. A dělají tam skvélé limonády. Já si dala citronádu a opravdu nelitovala a Petr okurkovou. Teď mne napadá že jsem se ho ani nezeptala jak to chutnalo!

Pohled na zámeckou kapli

Věž z nádvoříčka, je úzké tak proto ten ostrý úhel

A zámek od řeky. Už opět líně tekoucí a vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že o několik dní dřív se jí zachtělo zámek navštívit ....Voda byla skoro přesně s tím šedým rantlem, možná o pár centi nad ním.

Jelikož byl teplý a slunný den a navíc po těch šílených vedrech byla i řeka příjemně teplá salozřejmě toho někteří využívali jak ke slunění tak i ke koupání. Berounka je v těchto místech hodně mělká, tak se tu vyřádí i malé děti.

Pohled ze zámku

Nejen dámy ale i pánové jak vidno velmi rádi chytají bronz....

src="http://nd06.jxs.cz/289/871/067c2341b9_93767716_o2.jpg" alt="" />

Kousek proti proudu je přes celou šířku jez

...s propustí pro vodáky kterým se jez nechce obcházet po břehu.

Bylo sice krásně, ale občas nebe zahrozilo nějakým tím tmavým mrakem

Kousek pod zámkem jsou takové minipeřeje

trošku jsem si pohrála s časem. Výsledek - voda jak malovaná

Potopně vytvořily uprostřed i u břehu naplavená místa z různě velkých kamenů a kamínků. Samozřejmě jsem neodolala a nějaké si vzala na památku. Jen škoda že jsem tam nebyla autem, určitě by nezůstalo jen u čtyřech....

Ač zbývalo do prázdnin ještě osm dní, nálada už byla opravdu prázdninová...

Ještě jeden pohle na řeku ze zámku. Nedalo mi to abych si s ním tochu nepohrála

Lidé nebyli jediní kdo si okolo řeky a v ní užívali, ale to zase až příště.

P.S. Pokud se vám zdá že z vašeho pohledu v pravém koutě je na fotkách zvláštní úkaz, tak se vám to nezdá. Až při stažení fotek jsem si všimla že mám na objektivu pěkný tlápanec od prstu....

Pohledy z přízemí....1

Když svítí sluníčko,

a svítí hodně, nikdy neodolám tomu natáhnout se byť i na posekanou trávu, zabořit do ní tvář a vdechovat tu zvláštní směsici vůní z posečených květů, bylin a země. A rozhlížet se kolem a vidět svět z úplně jiné perspektivy. Minulý týden jsem si k tomu vzala i foťák a vznikla série přízemních fotek jak tady ze zahrady tak i pár snímků z procházek na chatě....

---

Ulita a pírko....4

Dnes se loučím posledními

fotkami s ulitou a pírkem. Do doby než zase najdu něco zajímavého a nafotím to, budou fotečky opět ryze přírodní. Tudíž kytičky, broučci, motýlci a jiné....

---

Čemu neodoláme.....

Stejně jako žádný nebo skoro žádný

muž neodolá tomu aby se neotočil za hezkou dívkou či ženou, tak my ženy neodoláme žádné parfumerii nebo drogerii. A pokud zjistíme že je v trafice některý z dámských časopisů ještě s bonusem v podobě nějakého vzorku(ů) krémů případně s nějakým jiným zkrášlovadlem, je okamžitě náš....odnášíme si ho domů, hýčkáme v náruči a těšíme se jak si ony vzorky či zkrášlovadla vyzkoušíme. V tom se trochu od mužů lišíme, protože málokdy se stane, že by muž onu dívku za kterou se ohlédl, domů také donesl. I když....jsou i tací borci.

Ve sdružení více žen se probírá jak který parfém vydrží, jestli je lepší ta rtěnka nebo tahle.

Navzájem si sdělujeme jestli jsme se po tomhle krému osypaly nebo naopak naše pleť se stala zářivější. Se stejnou náruživostí s jakou muži sledují výkon a spotřebu aut, my sledujeme co s námi dělá ten který omlazovací krém a jestli opravdu splňuje to co výrobce slibuje. Nezřídka vyděsíme pošťáka nebo messengera či pracovníka některé z dopravních firem když mu otevřeme s tváří zelenou, bílou či černou protože právě zkoušíme novou pleťovou masku.

Prostě tahle všechna zkrášlovadla a udělátka

nás dokáží dovézt k nirváně a nikdy jim nedokážeme odolat. Jenže i tady vládne džungle, chemie a jiné nehezké věci o kterých nemáme ani tušení. A v tom se vyzná jedna blogerka které dělá ohromnou radost se v tom pitvat a zjišťovat co a jak se zase vyskytuje v našem oblíbeném krému či masce a nenechává si to pro sebe, ale pěkně nám to vždycky na svém blogu naservíruje abychom věděly co jo a co ne. Za co vydávat své těžce vydělané penízky a čemu se velkým obloukem vyhnout. A od ní mi dnes přistál malý roztomilý balíček. Jako poděkování za účast v soutěži kterou na svém blogu pořádala. Samozřejmě, jsem ženská a tak jsem se na něj vrhla s onou dravčí rychlostí kterou se vyznačujeme pokud se v naší blízkosti něco takového objeví.

Takže milá eM (Marcelko) ! Díky moc, barvička lesku je skvělá, kuře roztomilé a už si hoví u kytky a zrovna včera jsem si říkala, že řasenku zas budu muset obnovit, takže se taky moc hodí.

P.S. Sérum Vichy mám právě namatlané tak pak dám vědět jak se celý den chovalo a co na to můj xichtík....

No.11....

I tuhle situaci asi mnozí znáte....

"Když budu jemný, měl bych se do té mezery vtěsnat aniž by si toho všimla"

" Jemně, jemně"

"Jde to skvěle"

"He,he, ani si nevšimla!"

A jedna bublinková

Zajíc....

Při páteční procházce lesem

jsem se na vlastní kůži přesvědčila o tom co znamená sousloví Lovy beze zbraní.....jelikož jsem neměla sebou psy, sama jsem se po cestě pohybovala co nejtiššeji, podařilo se mi zvěčnit obyvatele lesa který bývá velmi plachý, navíc už bývá i dost málo vidět. Já na něj narazila takhle zblízka možná potřetí? za celou tu dobu co na chatu zase jezdím.Zahlédla jsem ho jen náhodou jak si dřepí sotva dva metry ode mne a pozoruje co se děje. Snad proto že jsem se pohybovala pomalu a tiše, snad proto že možná foukal vítr ode mne a snad proto že zjistil že mu ode mne nic nehrozí nějak se ani neměl k úprku. Opatrně jsem ho nejdřív vyfotila zdálky a postupně jsem se přibližovala blíž a blíž a postupně zoomovala větší detail. Chvilkama to vypadalo že už, už se zvedne a uteče, ale jen si přešlápl z packy na packu a v pozici lvů co zdobí banku (jak se zpívá v jedné skvělé písni dvojice Horáček + Hapka)seděl dál. Jen po mne loupal tím jeho ohromným hnědým očiskem a lehce natáčel hlavičku a až teprve v okamžiku kdy jsem překročila tu pomyslnou hranici jeho soukromí pomaloučku a líně s ohlédnutím a výrazem Jéžiš, ty jseš otravná....odhopkal do nízkého mlází.

Ten pocit při focení, to napětí jestli a kolik mne nechá udělat snímků a v neposlední řadě červeně blikající baterka ohlašující blízkou smrt foťáku byl skvělý! Byla v tom čirá radost z toho, že jsem měla možnost se dostat tak blízko, že se umím přírodou pohybovat tak, že se můžu takhle přiblížit takhle blízko, a že se ty fotky opravdu i vcelku podařily.

---

Východní západ a západ jak má být....

Než jsem odjela do Prahy

podařilo se mi vyfotit tak trochu netradiční západ. Už jsem tenhle "západ na východě" na jednom blogu viděla, a teď jsem ho zaregistrovala i tady. Možná to mělo souvislost s tím co se hned v noci stalo, a to s oním tornádem které prosvištělo Krnovem....

Zatímco na západě měla obloha ocelově šedou barvu.....

---

....na východě se vybarvila do růžova.....

Zvláštní byl takový ten no, zelenošedý? rantlík okolo mraku

Za to v neděli na chatě byl západ skorem pekelný. Nejdřív mne vytáhl nezvyklý odraz barev na zdi vevnitř a tak jsem po zahradě hledala nejlepší místo pro focení, protože kolem dokola jsou vzrostlé stromy, dráty a sloupy a sluníčko už bylo za obzorem. Pak jsem si všimla že i v lese by se dalo něco nafotit a tak jak je mým dobrým zvykem, v noční košili a županu jsem přes silnici svištěla do lesa a tam na pařezu balancovala a fotila. Naštěstí tam je minimální frekvence lidí i aut tak jsem nezpůsobila nikomu ani šok, ani žádnou dopravní nehodu !Ale už vím, kam příště půjdu číhat na západy. I když protentokrát jsem za to vykácení byla i tak trochu vděčná.

Bonusy....

Bonusy jsou takové

zaklínadlo na které slyší spoustu lidí. Bonusy jsou taková třešnička na dortu kterými nás oblažují obchodníci, spořitelny, banky, a někdy i sám život... Mohou být v podobě finanční ale i v podobě nějakých výhod. Bonusem ale také může být i obyčejný úsměv, popřání hezkého dne, sluníčko po dlouhých temných dnech, a hlavně možnost když se člověk stále ještě může vracet domů za maminkou. Tam kde je opravdu doma, do těch krásných míst plných zelených vzrostlých stromů, zahrádek a klidu. Kde na každém kroku na něj koukají důvěrné známé věci a známá místa. Mě se teď v posledních pár dnech těch bonusů dostává přehršel. Krásné slunečné dny, v sobotu proměna virtuálního kamaráda v živoucího, řidiči autobusu kteří mi nejen poradili při mém cestování ale mi i zastavili tak abych to měla co nejblíž, prodavačka v KFC která mi přidala jeden kousek kuřete navíc, a dneska navíc i zpráva o tom, že se moje dvaaosmdesátiletá maminka necelý rok po taťkově smrti zase zamilovala. Do pána, vdovce, s kterým se znají od mládí, který jí až po několika desítkách let řekl že byla vždycky jeho tajná láska. Chodili všichni ( můj taťka, žena toho pána a ještě další) do skauta. Pro mne to byl v dětství vždycky strejda, protože jsme k nim chodili na návštěvu a s jeho dětmi si hrála. S tím vším se mi svěřovala s největšími obavami jestli jí za to neodsoudím. A měla bych? Za co? Že je šťastná ? Že není sama? Že má konečně zase radost ze života? Vždyť to je přeci ten největší bonus který může člověk dostat když najde někoho s kým si může povídat o všem co ho zajímá, a může znovu začít žít.

Takže budu mít na stará kolena nového tatínka. Už třetího.....

Ulita a pírko....3

Protože díky okolostem

bude spousty obrázků z přírody a tak ještě před tím než se na vás ta hromada vysype, přidávám předposlední sérii

fotek mnou interně zvaných "ateliérovky" ač celým ateliérem byla klávesnice noťase, kus černé šusťákoviny jako podklad a stolní lampa nad ní....

---

Povídání s Petrem...

Včerejší den byl pro mě tak

trochu rozporuplný. Mísilo se v něm trocha zklamání, víc nadšení a radost z hezkých fotek. A proč tedy ten pocit? Včera totiž mohlo proběhnout v rámci výstavy Petra Vápeníka alias Čerfa malé komorní setkání lidí kteří nejen rádi fotí, ale kterým se líbí Petrovi fotky ale i jeho povídání, skvělé haiku a hlavně jeho velmi vtipné a zdařilé Nedělní miniglosy. Mohlo, ale neproběhlo. Nikdo se totiž krom mne nedostavil. Jediná Vendy se omluvila že i když s tím tak nějak počítala, přeci jen táhnout se od Brna do Dobřichovic je dost velká štreka. Ostatně já nemít základnu tady na chatě odkud je to do Dobřichovic coby kamenem dohodil a zbytek došel, taky bych nejela. Takhle jsem si spojila alespoň příjemné z užitečným. A že to odpoledne bylo velmi příjemné. Krásné počasí, sluníčko ale žádné vedro jak v posledních dnech, moc hezké fotky v areálu malého ale pěkného zámečku, povídání o všem možném jak v životě reálném tak v tom blogovém, pohled na dnes už zase mírnou Berounku. Vynikající pohár z ovocných sorbetů a skvělá domácí citronáda. To všechno bylo opravdu příjemnou náplní včerejšího odpoledne.

Až holt na ty dvě malé skvrnky. To že se už nikdo další neukázal a to že vlastně předposlední výstavní víkend byla výstava na delší dobu znepřístupněna díky svatební hostině. Psala jsem hned ve své první i druhé anonci že to je spíš pro ty kteří jsou z Prahy a blízkého okolí, protože dostupnost je vynikající, leč ani z těch se nikdo neukázal, nemluvě o naprosté ignoraci této akce ze strany S.Rulce, který byl o ní informován a poprošen o jejím oznámení na Srdci blogu mnou a osobně pozván i Petrem.

Já za sebe jsem si užila krásné odpoledne za které Petrovi moc děkuju, ještě znovu chválím moc jeho zajímavé fotky a jsem ráda že jsem našla i novou destinaci dobře dostupnou kam si mohu dělat odtud své fotovýlety.

A všem ostatní vzkazuji že udělali docela chybu že nepřijeli. Takže ještě máte jeden celý týden a jeden víkend na to si tam ten výlet udělat. Jen mne mrzí, že už u toho nebudu. No alespoň jeden virtuální kamarád se proměnil v osobu skutečnou se kterou bylo to odpoledne pěkné. A i to se počítá.....