Bonusy....

Bonusy jsou takové

zaklínadlo na které slyší spoustu lidí. Bonusy jsou taková třešnička na dortu kterými nás oblažují obchodníci, spořitelny, banky, a někdy i sám život... Mohou být v podobě finanční ale i v podobě nějakých výhod. Bonusem ale také může být i obyčejný úsměv, popřání hezkého dne, sluníčko po dlouhých temných dnech, a hlavně možnost když se člověk stále ještě může vracet domů za maminkou. Tam kde je opravdu doma, do těch krásných míst plných zelených vzrostlých stromů, zahrádek a klidu. Kde na každém kroku na něj koukají důvěrné známé věci a známá místa. Mě se teď v posledních pár dnech těch bonusů dostává přehršel. Krásné slunečné dny, v sobotu proměna virtuálního kamaráda v živoucího, řidiči autobusu kteří mi nejen poradili při mém cestování ale mi i zastavili tak abych to měla co nejblíž, prodavačka v KFC která mi přidala jeden kousek kuřete navíc, a dneska navíc i zpráva o tom, že se moje dvaaosmdesátiletá maminka necelý rok po taťkově smrti zase zamilovala. Do pána, vdovce, s kterým se znají od mládí, který jí až po několika desítkách let řekl že byla vždycky jeho tajná láska. Chodili všichni ( můj taťka, žena toho pána a ještě další) do skauta. Pro mne to byl v dětství vždycky strejda, protože jsme k nim chodili na návštěvu a s jeho dětmi si hrála. S tím vším se mi svěřovala s největšími obavami jestli jí za to neodsoudím. A měla bych? Za co? Že je šťastná ? Že není sama? Že má konečně zase radost ze života? Vždyť to je přeci ten největší bonus který může člověk dostat když najde někoho s kým si může povídat o všem co ho zajímá, a může znovu začít žít.

Takže budu mít na stará kolena nového tatínka. Už třetího.....