Něco ručních prací podruhé....hlavně pro Helenku

Vedly jsme s Helenou v komentářích takovou malou debatku o ručních pracích. Ona dala nějaké fotky na blog a já jí odpověděla že to znám, že to jsem taky dělala. Když už to bylo asi potřetí, začala jsem si připadat jak Brouk Pytlík. Ono se to teď už možná nebude tak zdát, zvlášť když vystavování a upravování psů je diametrálně odlišný koníček, ale já ještě v dobách když jsem bydlela v Praze a vlastně ještě nějaký čas i tady háčkovala a vyšívala jak blázen. Dokonce jsem si tím slušně přivydělávala na mateřské, protože jsem to dělala jedné známé mojí maminky. Ale občas jsem si udělala i něco sobě pro radost nebo pro užitek.

Nejsem ale příznivcem deček a jiných a navíc by mi je likvidovaly kočky a ani muž se nechová těmto věcem nějak uctivě, takže sobě jsem spíš obháčkovávala ubrusy a prostírání nebo jsem po nastěhování tvořila do oken v kuchyni záclonky. Z těch se mi ještě zachovaly dva kousky.

Spíš mne bavilo vyšívání a několik věcí jsem si z podoby fotek převedla do podoby křížkové výšivky a vyšila si je. Ale to byly jen takové drobnůstky. Některé mám ještě jen ve formě návrhů a nevím jestli je někdy dodělám do skutečné podoby.....

Slíbila jsem že něco vyhrabu, nafotím a dám na blog a tak taky činím.....

Moc ráda jsem háčkovala filetovou technikou, připomínalo mi to křížkové vyšívání, a někdy jsem i použila předlohu právě na vyšívání k nějaké dečce kterou jsem dělala třeba jako dárek mamince a zase naopak, z předlohy na háčkování jsem udělala výšivku. Dokonce jsem měla v době kdy frčely takové ty dlouhé síťové vesty jednu uháčkovanou právě podle jedné výšivky....

Záclonka

a detail

Jedna z mála deček kterou jsem si nechala, nebaví mne ta šílená práce s vytahováním po kždém vyprání...

Irská krajka je specifický způsob háčkování, a jsou z ní nádherné věci, ale i když se to nezdá je to hodně těžký způsob. Já si jí vyzkoušela jen na těch lehčích věcech a jen na malých kouscích. Použila jsem jí třeba na opravu jednoho oblíbeného svetru, který mi vykousal kocour...

A teď nějaké lemy na ubrusech

Stejný vzor, jen jiná barevnost

Někdy dalo fušku vymyslet jak urobit rohy když návod byl na kulatý ubrus. Měla jsem ráda když mi ladil kulatý ubrus s tím co jsem měla na konferenčním stolku....

Tyhle motýlky a orchideje jsem si namalovala sama podle fotek v kaledáři a atlase orchidejí. No některé nejsou nic moc, jiné se povedly docela tak že i je poznat o jaký druh orchideje se jedná

Catlleya

Tuto drůdu orchideje jménem Celogyne cristata mám, a vypadá to, že mi pokvete, takže vám sem pak dám fotku pro srovnání

Phalaneopsis

Oncidium

Miltonia

Názvy jsem dala pro ty, kdo trochu znají orchideje. To aby mohli posoudit....

Takže jak vidíš Helenko, nejsem jenom na tu smečku

Bez trnů růže žije dál, bez lásky člověk uvadá....

Stejně jak trnem růže zraní,

tak láska raní krutostí svou...

Jedna je krásná bez podmínek,

však druhá má jich na tisíc.

Stejně jak růže omámí vůní svou

láska omámí tě sliby...

Když vezmeš růži do dlaní, tak dopustíš se chyby.

Trny svými v okamžení, tvou dlaň proklaje.

Když ublíží ti láska tvoje, tvé srdce jí prokleje.

Stejně jak není růže bez trnů

není bez slzí láska,

Jedna tě barvou polaská,

však z druhé bolestí srdce praská.

Je velký rozdíl mezi námi,

bez trnů růže žije dál.

Však bez lásky člověk... navždy uvadá...

Zimně krajinové 2....

Než se předvedou další zmrzlé fotky, dáme si něco málo z krajiny.

Jelikož chodíme většinou stejnou trasou, žádné velké změny se nekonají.

Maximálně v olistění stromů, v ozelenění polí nebo sluníčko x zataženo.

Tak aby to nebylo úplně stejné, někdy si pohraju z barvičkou. Tu dám

černobílou krajinku, tu zas sépii, nebo zvolím trochu zbarvení do modra

či do zelena. Jediné co se tu valem mění jsou lesy, které ubývají pod pilami

majitelů.A to vcelku i rychle.

Takže se obávám, že za chvíli mi toho moc jiného k focení nezbyde

než jen ta pole....

Meandry na Srnovském potoce, alespoň část....

Použitý crossproces laděný do modra.

Zde byl použito pro změnu ladění do zelena a Ortonův efekt. Ten vytváří dojem malby,

záleží na tom jak moc silný se efekt použije.

Lesních cest je tu mraky, takže poskytují stálé téma....

Vzácná chvilka kdy vykouklo sluníčko

Pokoušela jsme se zachytit a nějak přijít na to jak zvýraznit ty paprsky....nepodařilo se. V reálu byly o hodně kontrastnější.

Když se přepne na režim Západ slunce. Barvy se stanou o dost výraznější a dramatičtější.

To jediné sluncem osvětlené místo zářilo do dálky. Bohužel postrádá snímek ostrost, jelikož byl nazoomován, co můj foťák dokáže. Tedy na optický zoom, na digitální by už to stálo vůbec za prd.

Navíc protější kopce byly v oparu....

A černobílé louky. Už se těším až budou pěkně zelené...

Poutník se mnou po cestách....Mates. Pro mne stále těžce vyfotitelný, aby nebyl rozmazaný.

jde to ale hodně těžce...

Lístkové....

Jediným zástupcem barev v přírodě jsou momentálně suché listy.

Jak na bucích tak na dubech. To že zůstává část listí na dubu je

normálka, to by ani nevznikla krásná Werichova pohádka,

ale nějak jsem si dřív nevšimla, že i na bucích. A co víc

dokonce i při pohledu do lesů je vidět mezi zelenými smrky a

borovicemi tu a tam stále zlatý modřín. Nevím co se změnilo ale

já se pamatuji, že modříny začínaly zlátnout už koncem prázdnin

a na zimu byly holé. Teď jak to kolem pozoruji některé neopadají,

a když tak až před jarem....je to jen můj dojem, nebo jste si toho všimli také?

Rhapsody in blue....

Po focení z minulé soboty jsem v neděli vytáhla protáhnout tělo a Matesa ven. Počasí nebylo nic moc, alespoň nesněžilo a nefoukalo, takže se nějak i to nehezké šedivo dalo snést. Vzala jsem tentokrát směr Srnovský potok a místa, kudy se dá jít právě jen v zimě, protože v létě jsou beznadějně zarostlá bodláky a kopřivami. Je to škoda, protože zrovna tam potok vytváří krásné meandry a tůňky. Všimla jsem si, že letos se daří ledovým útvarům ve tvaru zvonků, nebo je to možná tím, že jsem se tomu vloni tak nevěnovala? Kdo ví.....

Pojmenovala jsem tuto sérii jménem které jsem si vypůjčila z hudebního světa a tak doufám, že se na mne pan Gershwin tam někde nahoře zlobit nebude. Protože bylo pod mrakem a navíc ještě pod stromy, používala jsem blesk, který fotky zabarvoval do modrého odstínu. Tak jsem jen ještě trochu na modré přidala a vznikla ledová barva ledových skulptur.

Den blbec....

Dlouho jsem neměla blbej den. Tak ne že by byli v poslední době ty dny až tak úplně super, tak našly se vyjímky které za to stály, ale včerejšek se moc nepovedl. Začalo to tím, že mě dcera ve dvě ráno vyburcovala že nám někdo ukradl už oba okapové svody u dveří. O ten jeden se neúspěšně někdo pokoušel už na začátku listopadu jenže mu to buď nešlo, nebo ho něco vyrušilo. A než jsme to stačili nechat opravit tak se mu to, tedy spíš asi jim, podařilo.

Ráno jsem hned volala na policicii, samozřejmě s vědomím, že je to k ničemu, protože ani poprvé nikoho nechytli, jenže pojišťovna takový postup vyžaduje. Připadala jsem si jak trouba, když se ozvalo Už zase okapy? No pak jsem se na služebně při sepisování dozvěděla, že minulý týden v jiné vsi očesal nějaký "šikula" za noc osm domů...a pokud ho nikdo při činu nechytne je to na nic, policie je v tomhle malej pán, protože ve sběrnách se jim sice všichni dušujou že od jednotlivců takhle nevykupují, že jen od klempířů apod. jenže jak víme skutečnost je naprosto jiná....

Pak jsem hned potěšila pána který nám to má spravovat s tím, že jsem mu řekla ať objednávku rovnou zdvojnásobí. Tak pro něj to bylo OPRAVDU potěšení, bude mít peníze a kšeft. Další věc která mne nepotěšila je zjištění, že si musím vyměnit řidičák, takže jsem jako další bod včerejšího programu ve městě měla zajít na inspektorát. Ačkoli v televizi ujišťovali že není žádný problém, že si jen zajdete na inspektorát, vyplníte žádost, úřednice vás rovnou vyfotí, takže vám odpadá nutnost ještě pobíhat po městě a nechat se fotit. Možná všude jinde, ne tak ve Třebové. Výsledek? Mám doma žádost a ještě musím k fotografovi....

Po celém dopoledni ztráveném pobíháním po různých institucích a čekání na polici jsem dorazila dom, abych zjistila, že mi po dvanácti letech umřel venkovní papoušek....Jak říkám, den blbec.

Druhý netradiční dárek k narozeninám....

Mám ráda netradiční dárky a někdy si toto přání splním....

Siesta....aneb pan Bobeš a jeho suita

NO COMMENT!

Nejde o optický klam, kocour je opravdu větší než pan Bobeš, a to ještě není úplně dospělý, pořád je to vlastně jen odrostlé kotě....