Mrazivo....

Z mrazivého čtvrtečního rána jsou tyhle záběry.

Troufám si tvrdit že nějak moc k nim něco psát není potřeba...

PŘIPOMÍNÁM ŽE SE STÁLE CELÝ LISTOPAD VYBÍRÁ TOP 12 SNÍMKŮ NA NOVÝ BLOGOVÝ KALENDÁŘ!

Sušiny....

Dost často jsou mojí inspirací pro focení sušiny.

Z velké části to bývají suchá květenství merlíkovitých

nebo jinak mrkvovitých. A když jsou ještě třeba ve sněhu....

Ten ještě naštěstí není a doufám že ještě dlouho nebude

tak tentokrát jsou bez něj. Fotila jem po cestě z města...

Ale nemusíto být jen ona, i takový lopuch nebo řebříček má tak trochu co do sebe.

Asi bych sem měla dodat jak by se na řádného člena Fotografia klubu hodilo, jak to bylo focené, s jakou clonou a časem, objektivem....

Jen dodám že to je bez stativu, z ruky....makro zatím jinak nefotím...

taky proto, že stativ nemám a tahat ho do města či se psy na procházky by se mi

ani nechtělo. A navíc nemám foťák z výměným objektivem...

Z města jen tak.....

Kousek od Městského muzea je můj velmi oblíbený a pro peněženku nebezpečný obchod. Květinářství kterému vládne mladý muž s ohromným snyslem pro barvy, ladění a floristiku. Vždy touto dobou tam u něj najdu něco co je moc pěkně udělané a beru si od něj inspiraci. Jako třeba teď, vysoký dřevěný květináč, osázený pozdně podzimními květy a ve skleněném válci lampička - bludička na čajovou svíčku. Perfektní na schodiště krytá střechou, do zimní zahrady, do předsíně.....moc pěkné.

A mám ráda i jeho řezané květy ve vázách poskládané už do kytic z nichž si můžete vybírat. Dokážeme spolu o kytkách mluvit dlouhé chvíle a předávat si různé rady a zkušenosti s tou kterou pokojovkou či balkonovkou.

Tyhle chryzantémy miluju, jsou nádherné a hodně dlouho vydrží ve váze....

A trochu paradox počasí a doby. Na jedné straně ještě nádherné pelargonie a proti nim vánočně ozdobené veřejné osvětlení...

Po cestě zpátky jsem si vyfotila i poslední barevné záblesky v přírodě, červené listy, zlaté jehličí modřínů, ale i holé siluety starých vrb u malého potoka.

Na závěr nesmí samozřejmě chybět zvířátka, jsme přece pod křídly Velké Sestry Novy a ta má na zvířátka nakonec patent

Zadání 4 +5....

Že nás Luc svými zadáními ale pěkně prohání.....

Čtvrtým zadáním bylo vytvořit veselou jednohubku....no musím říct že mne dlouho nenapadalo jak jí udělat i když to není zas tak těžké, ale pak jsem viděla u Vendy její výtvor a došlo mi že už nic lepšího neudělám, tak jsem zvolila cestu i když asi ne správnou, kterou se dala Bea. Graficky ztvárnit veselou jednohubku....

No není to nic moc, po dnešní cestě do Hanušovic a zpět mne bolí hlava a nemám nějak ani náladu. Páté zadání jsem si udělala u zákazníka když jsem čekala na muže až spraví kopírku.

Tak zadání č. 4

Zadání páté s názvem Požaduji. Tady jsem se dala trochu unést náladou ve společnosti a dnešním datumem. a určitýn rozčarováním z toho kam jsme se jako národ dostali. Asi i částečně svou vinou ale hlavně vinou naší politické reprezentace.....

Žádám a požaduji......Aby poctiví lidé mohli klidně spát!

Žádám a požaduji......Aby se matky nemusely o své děti bát!

Žádám a požaduji......Aby se politici museli za své hříchy kát!

Žádám a požaduji......Aby se probudil konečně tento stát!

Žádám a požaduji......Aby už dál nedával šanci vykukům krást!

Žádám a požaduji......Aby přestala vláda své hry s námi hrát!

Žádám a požaduji......má vůbec ještě smysl něco psát?

Pro sebe požaduji jen......lásku, zdraví a sílu pro každý nový den,

Ať splní se všem okolo jejich sen.

Ať nemusí dávat svou duši v plen.

To požaduji v tento dnešní den.....

Světýlka...

V černočerné tmě tančí si světýlka,

jak spadané hvězdičky

sedí si na stromech.

A malé dětičky své jemné ručičky

po nich vstahují

a ze stromů je utrhnout chtějí...

Maličká světýlka, svítící hvězdičky,

do trávy upadlé, a v tichu vychladlé,

schovaly světlo své do očí dětí.

Hrají v nich plamínky, pro svoje maminky

donést ho chtějí...

Tancují hvězdičky, tancují po zemi,

světýlka radosti, ve velké hojnosti,

všichni je vítají, na nebi hledají

která z těch hvězdiček,dotkne se ručiček

a ty pak je mamince do dlaní dají...

K těmto neumělým veršům mne inspiroval článek u Janah o Svátku světel ve Švédsku a její krásné doprovodné fotky.

Muzeum....

Město Třebová má i své Městské muzeum. Za těch dvacet co tu jsme to byl sice krásný dům, ale pomalu chátral. Teprve před nějakými třemi lety začalo zastupitelstvo města uvažovat o jeho rekonstrukci a rozšíření. A také se tak stalo. Rekonstrukce historické budovy se vydařila a dům je opravdu krásný, rozšíření v podobě nové moderní budovy také pěkné. ale.....nevím kdo má na starost urbanistickou podobu města a rozhodování o tom co se kde postaví, ale v tomto případě to nebylo moc šťastné řešení. Zvlášť v ulici kde převládají staré městské domy a kde rekonstrukce stávajících musela být striktně v režii památkářů. Nejsem staromilec a moderní architekturu mám ráda. A nová budova je pěkná ukázka moderní architektury. Ale v jiném místě si myslím byla vhodnější. Ostatně posuďte sami....

Jelikož ulice je úzká měla jsem problém dostar budovy do záběru celé a pokud možno ne moc šišato.

Vchod má krásný kamenný portál....

....i nově zrestaurované dveře s krásným kováním

A teď nová budova...

Stojí hned vedle té staré, ale nemám širokoúhlý objektiv takže vedle sebe se bohužel pro srovnání nevešly.....

Tři okna v přízemí mne zaujala vysokými květináči s nádhernými orchidejemi

A tady taky vznikla fotka kterou jsem dávala do projektu POZOR, někdo se dívá....

V zadní části vznikl docela hezký malý parčík....

V těsném sousedství se také renovuje dům, jsem zvědavá jestli bude jen obytný či jestli v něm bud eještě něco jiného. Průhled touto uličkou končí pohledem na rotundu Sv. Kateřiny....

Ještě jeden kamenický detail, ozdoba pod okny....

Javory....

Na náměstí stojí čtyři javory,

mají to jen malý kousek od vody...

Okolo fontány drží svou stráž,

od jara do zimy ukazují jinou tvář.

Listí už opadalo, jen trochu

jim ho zbylo. žluté jak sluníčko...

Zůstane jen kratičko a pak ho vítr odvěje.

A na jeho místě budou závěje.....

A ještě dvě, ty už jsou odjinud...