06 září 2012

Luční makro...

Taky po loukách a polích jsem sbírala nějaké obrázky. Už toho kvete po skrovnu a tak se musí člověk porozhlížet co by vyblejsknul....ale něco málo se našlo.

Pampeliška...tedy ta pravá s názvem pampeliška, ta známá žlutá jarní je Smetanka....


Svízel


Hlaváč



Kyprej, i když to je spíš rostlina která než suché louky dává přednost vlhčím břehům potoků a rybníků. Tu jsem fotila v tom bývalém.


To samé platí i o rdesnu


Starý známý orobinec....taky jste ho jako děti o prázdninách kouřili?


Rozpuklý semeník ale jak se jmenuje tahle rostlina to fakt nevím, tuším jen že patří k vrbovkám.


Třezalka tečkovaná....bez teček



A jako poslední ostrožka rolní

05 září 2012

Po cestě....

....jsem nafotila tenhle svah, vypadá jak úpatí nějaké sopky, samý černý kámen, a nic co by na něm rostlo ve velkém. Spíš vypadá jak základ pro nějaké alpinum. Což ještě podtrhuje ten lomikámen....


Mezi tou vší černou břidlou se vyjímal tenhle bílý křemen už zdálky. Svítil tam jak lampička.


Jen horská koza tu chybí....



Do dálky ač jsem byla na volném prostoru bohužel moc vidět nebylo, nad vším ležel takový šedivý opar a sluníčko nikde. Po cestě zpět sice už svítilo, nicméně výhled se vůbec nevylepšil....


Trochu jiný pohled na Brdy...


Kostel který je součástí areálu sanatoria v Nové Vsi pod Pleší....i když mám dojem že už to sanatorium a ústav zrušili....za ním v dálce další hřebeny Brd.


Nevím proč, ale u tohodle trojkmenu mne ač ateistu a člověka který církev ale vůbc nemusí napadlo jedno. Svatá trojice.....fakt ale nevím proč.


Podél cesty bylo spousty starých až stařičkých jabloní všech možných odrůd a dokonce jsem tam narazila i na jabloň obsypanou panenskými jablíčky....což už je dneska velká rarita....


A zalíbil se mi tu jeden krásný a velký srub. Mám ráda tyhle dřevostavby, je v nich krásně útulno, voňavo a teplo. A dýchá z nich taková pohoda. navíc tenhle patří k těm hodně povedeným....




Nakonec jeden brouček v lese....

Hledala jsem, ale nenašla....

....jedno místo kde jsem tady kdysi byla. Jmenovitě rybník. Ale popořadě. Ve stejné době kdy jsme podnikli se synem projížďku po základně, to jest před osmi lety, užívali jsme si tu prázdnin na kolech. V té době jsme tu byli po okolí bráni za exoty, kteří si jezdí "jen tak" na kolech. Většinou všichni jezdili maximálně do hospody, do obchodu nebo kdo to měl blízko tak do práce. Ale rekreační ježdění bylo tady okolo Prahy ještě v plenkách. Ovšem za těch osm let se to hodně změnilo a dneska tu jsou krásné cyklostezky, lidí tu jezdí spousty a i co se týče cykloservisů je to o sto procent lepší. Ovšem já se zase vrátila k pohybu po svých, ale to už je jiná kapitola.
Takže jeden z výletů jsme si naplánovali do městyse či jak říct a neurazit něco co je větší ves, ale ne ještě město, Nové Vsi pod Pleší. Není to daleko ale s kopce. No slyším reakce proč ALE ? tak vysvětlení je nasnadě, když jedete hodinu a půl z kopce, čekají vás zpáteční tři hodiny do kopce. A to já strašně nerada. A právě po té zpáteční cestě vzhůru jsme míjeli krásný rybník a tak nám to nedalo a mi si k němu zajeli na odpočinek. Bylo u něj fajn a mně se ani už nechtělo zpátky na kolo, ale řekla jsem si, že se tam ještě jednou určitě vypravím.
Od toho předsevzetí uplynulo právě těch osm let a já si řekla, jseš tu sama, tak vyrazíš na procházku k rybníku. Ale ouha, jaké nemilé bylo moje překvapení, když jsem šla a šla a rybník stále nikde. Protože už jsem časově u něj měla dávno být, tak jsem se otočila a šla zpátky, když v tom mi padlo do oka orobincové a rákosové houští. To bylo totiž to jediné co z toho rybníka zůstalo. Prostě nebyl. Kde nic tu nic, pokud nepočítám ten orobinec, malé olše a vrbičky. Nevím proč zanikl, hráz nikde poškozená nebyla, tak možná nebylo peněz na jeho údržbu a tak jej raději vypustili a nechali zarůst..... Je to škoda, zvlášť i proto, že je po okolí spousty chat a tohle bylo moc příjemné a přístupné koupání navíc jak jsem teď zjistila s kamínkovým dnem kde člověk nemusel cápat v bahně.

A takhle teď vypadá....


Škoda že jsme tenkrát ještě neměli tak silnou fotománii jak dneska a hlavně fotil syn co jeho bavilo, jinak bych vám mohla ukázat jak krásný rybník to byl....

V orobincích....



04 září 2012

Hádej, hádej hadači....

Tak zase mám malou hádanku. Pozná někdo které rostlině patří tyto zvláštní květy? Napovím vám, že je to stálezelená plazivka, počítaná mezi léčivé byliny, velmi invazivní a má na jedné rostlině dva různé druhy listů i způsobů růstu, to podle stáří.....
Myslím, že to tentokrát nebude moc těžké Mrkající.

Travní...

Kytičkové makro....

Po lesních fotkách samozřejmě nesmějí chybět ani
kytičkové. Tyhle jsem loupila u sousedů.
Ovšem nevšimla jsem si že je soused
doma. Musel se asi hodně bavit
když mne pooroval jak lezu
po všech čtyřech a
fotím...

Třezalka křovitá, hodně se používá ve veřejných výsadbách, na menších svazích okolo silnic. Je i se žlutým květem.




U toho klematisu mne zaujala jak barva tak jeho povrch. Jemný. Sametový.



Aksamitník čili afrikán. Velice variabilní ale hlavně vděčná letnička.


Detail středu terčovky, jsou krásně vidět vlastní květy, stejně jak u kopretin, slunečnic a sedmikrásek jsou kvítky uprostřed. To okolo jsou listeny které mají za úkol přivábit hmyz kvůli opylení....


Nepřipomíná vám to poskládání okvětních listů a tvar květu lopatky turbíny? Mě ano a pak že příroda neinspiruje!

03 září 2012

Lesní makro.....

Říkala jsem si, že se pokusím udělat v lese i nějaké
makro snímky. Pár objektů jsem k tomu i našla.






A jedno pryskyřicové...krásně to vonělo.




Lesní detaily....

I když mne v lese nějak nic moc neinspirovalo, a vím i proč ( chyběl mi Bobeš! No jo, je to tak, nejsem moc zvyklá být někde bez pejsků, pořád se kolem mne musej šetelit a pobíhat a když nikdo u mne neloudí připadám si divně) přece jen jsem něco málo vyfotila....









Lesní zamyšlení....

Byla jsem se projít v lese, ale bylo to takové zvláštní. Chodila jsem bez cíle sem a tam hlavou mi běhaly myšlenky taky sem a tam, ani jsem moc nevnímala co je kolem, na zemi bylo spoustu nádherných kamenů a mě došlo, že už je nebudu asi nikdy fotit aniž bych si nevzpoměla na jednoho člověka. Ano na Kavalíra. Ty myšlenky se totiž točily kolem něj a jeho náhlém rozhodnutí vymazat blog. Nikde nic, v posledních článcích žádné náznaky a najednou bum. Krátké rozloučení ve zprávě na mém blogu.
Nechodil ke mě dlouho ani já na jeho blog, ale byl mi nějakým způsobem blízký. Asi tím krásným vztahem k přírodě. Zájmem o krásné pohledy do přírody i tím jak se statečně pustil do čokoládové misky kterou jsem uvěřejnila u sebe na blogu.
Nevím co ho k tomu vedlo, ptala jsem se i jiných blogerek ale nikdo nic nevěděl. Jak mi psala Vendy s každým kdo k nám chodí na blog se tak trochu spřátelíme, určitým způsobem ho jakoby vezmeme do "rodiny" a když takhle z ničeho nic zmizí tak je po něm takové trochu prázdno.
Řekla: " Je to jako by se odstěhoval blízký kamarád a nenechal novou adresu. A to se mezi kamarády nedělá."
Snad se někdy jen tak k nám podívá, možná napíše koment, já alespoň bych si to přála. Tak bych mu ráda popřála ať mu jde všechno v životě zdárně dál a ať se má skvěle....
Možná měl dobrý důvod proč skončil. I proto, že nic nedal znát že se k tomu chystá. A tak mi zůstalo jen kratičké rozloučení a kytička. Od Kavalíra.....Smějící se