Lesní zamyšlení....

Byla jsem se projít v lese, ale bylo to takové zvláštní. Chodila jsem bez cíle sem a tam hlavou mi běhaly myšlenky taky sem a tam, ani jsem moc nevnímala co je kolem, na zemi bylo spoustu nádherných kamenů a mě došlo, že už je nebudu asi nikdy fotit aniž bych si nevzpoměla na jednoho člověka. Ano na Kavalíra. Ty myšlenky se totiž točily kolem něj a jeho náhlém rozhodnutí vymazat blog. Nikde nic, v posledních článcích žádné náznaky a najednou bum. Krátké rozloučení ve zprávě na mém blogu.

Nechodil ke mě dlouho ani já na jeho blog, ale byl mi nějakým způsobem blízký. Asi tím krásným vztahem k přírodě. Zájmem o krásné pohledy do přírody i tím jak se statečně pustil do čokoládové misky kterou jsem uvěřejnila u sebe na blogu.

Nevím co ho k tomu vedlo, ptala jsem se i jiných blogerek ale nikdo nic nevěděl. Jak mi psala Vendy s každým kdo k nám chodí na blog se tak trochu spřátelíme, určitým způsobem ho jakoby vezmeme do "rodiny" a když takhle z ničeho nic zmizí tak je po něm takové trochu prázdno.

Řekla: " Je to jako by se odstěhoval blízký kamarád a nenechal novou adresu. A to se mezi kamarády nedělá."

Snad se někdy jen tak k nám podívá, možná napíše koment, já alespoň bych si to přála. Tak bych mu ráda popřála ať mu jde všechno v životě zdárně dál a ať se má skvěle....

Možná měl dobrý důvod proč skončil. I proto, že nic nedal znát že se k tomu chystá. A tak mi zůstalo jen kratičké rozloučení a kytička. Od Kavalíra.....