Na dnes již bezmála dvousetletý mlýn na Kvítku jsem začala jezdit jako čtyřletá holka z města. A co z města, z Prahy! A tak se začal můj dlouhotrvající boj za uznání toho, že i holka a navíc z města, může být rovnoceným partnerem v různých rošťárnách a lumpárnách klukům z vesnice. Měla jsem ještě dalšího vychovatele kterým byl můj o rok starší bratránek a s tím jsme tedy zdárně sekundovali vesnickým kamarádům. Moje dětství se tedy neslo trochu v duchu Pánů kluků a já si ho bezmezně užívala. No řekněte, rybník hned u nosu, lesy kolem do kola, louky a zatopené lomy, kde se náramně dobře koupalo i chytaly ryby a raci. A že těch jsme se něco po potoce nasbírali a pak večer je na ohni vařili a pochutnávali si na jejich lahůdkovém masíčku.
Hub, borůvek a lesních jahůdek také bylo za ta léta snězeno hodně....
Nakonec netrvalo dlouho a stala jsem se na dlouhá leta právoplatným a plnohodnotným členem naší vesnické partičky. A jak šel čas najednou se z kamarádů začaly stávat velké prázdninové a romantické lásky. A tak jsem měla každé ráno na schodě položenou krásnou kytku a jak se prázdniny krátily tak se i úměrně tomu prázdnily zahrádky sousedů jak bližších tak i vzdálenějších, a u nás už nebylo do čeho ty květiny dávat....a pak přišel čas kdy jsme se rozlétli do různých škol, internátů a gymnázií, a už nebyl čas na každovečerní posezení u ohně s kytarou. Přišel čas na to se poohlédnout jinde a najít si jiné kamarády, parťáky a později i lásky.....no a nakonec jsme se před pěti lety zase začali scházet právě s touhle kumpanií bláznů, která nám tak zpříjemnila léta dospívání svými kousky které jak je vidět na minulé fotografii je nepřestali bavit ani dneska když jsou to již všechno pánové kteří mají blíž k šedesátce než pětapadesátce .
A tak jako pokaždé když jsme měli sraz jsme vyrazili na Kvítek a na mlejn, který se pro ně na dlouhá léta stal synonymem zábavy, dobrého jídla a velkého kamarádství. Jenže co mě čekalo, tak to mne nenapadlo ani v těch nejčernějších snech. Naše bývalá půlka mlejna zanedbaná mezi vysokou trávou, tašky na střeše rozbité a nedovedu si představit a ani nechci, vidět jak to vypadá vevnitř. A místo krásného rybníka jen blátivá kaluž, protože se loni po přívalových deštích hráz protrhla. A moje nevlastní sestra které právě ta naše půlka připadla tam po smrti svého muže už moc nejezdí, takže se o údržbu nikdo nestará. Tak jen strýcova druhá část se pořád drží stejně jako za dob dětství....
To je všechno co dnes zbylo z rybníku, kde se scházela o prázdninách skoro celá vesnice na koupání...
Náše bývalá část mlýna, kterou jsem měla napůl s rodiči.....
Trhlina v hrázi, která způsobila dnešní katastrofální stav rybníka....
Strýcova spodní část a dvůr. Dřív tady stávala auta nás i případných návštěv, dnes krásná oddychová část...ta okna nahoře jsou z místnosti kde měli rodiče pokoj a já dvě malé místnosti.
Na téhle zahrádce bývaly obrovské keře červeného rybízu, které jsme s kamarádkou vždy musely pomáhat otrhat. Není divu že jsme se vždy této nepříjemné povinnosti snažily co nejvíc vyhnout. Dnes bych dala nevím co, kdybych se do té doby mohla vrátit a i ty keře bych očesávala s láskou.....
