Když jsem ....

 

.... zmínila v článku o rezervaci, že v ní

proběhla revitalizace potoka, musím také nyní ukázat, jak to dnes vypadá. Původní koryto bylo v 70. letech kvůli melioračním pracím narovnáno a na jeho břehy byla uložena zemina s jeho hloubení v podobě dvou valů. Ovšem pro potoční nivu, kdy se při jarních táních rozlévala voda do šířky a díky tomu se zavlažovala plocha kde rostou bledule to byla těžká rána. Sice bledule se spokojeně množily dál, ale nedostatek vody byl citelný pro celý biotop. V roce 2018 se tedy rozhodlo o revitalizaci Zádolského potoka a jeho přítoku. Původní hluboké koryto bylo zasypáno, nebo použito pro vznik celkem 25 průtočných i neprůtočných tůní. Nově bylo koryto lehce vyhloubeno do mnoha meandrů i odboček. Tudíž při vyšších průtocích se voda může rozlít do šířky a poté se vsakovat a neodnáší již při rychlém průtoku zeminu z koryta. Padlé stromy a pařezy v tůních zůstávají což pomáhá k rozšíření života v tůních i okolo. Původní délka potoka se z 906 m prodloužila revitalizací na 1304 m. Celková plocha rezervace Králova zahrada je necelých 17 ha. Kolik z nich zabírají porosty bledulí, to jsem se nedozvěděla  ....

První letošní projížďka ....

 

.... na kole bylo to, co předcházelo návštěvě

bledulkové rezervace. No jak to dopadalo, jsem napsala už v minulém článku, ale dneska vám chci ukázat co jsem při ní fotila. Když jedu autobusem za dcerou do Litomyšle  jsou místa kdy si říkám, jo, teď by se hodilo auto. Zastavit si a fotit. Autobus prostě nezastavím.... takže když jsem vyrazila na kole, jela jsem místy, kdy si vždycky říkám to předchozí. Díky kolu jsem si aspoň některá ta místa tentokrát mohla nafotit. Navíc jsem si tak mohla i maskovaně a mazaně odpočinout když už jsem funěla jak lokomotiva. Přiznávám, že jsem párkrát měla cukání se prostě vrátit, ale pak jsem si řekla, že přece nejsem takový srab abych to neujela.

Že jsem po návratu velmi ráda zapadla do křesla a stahovala fotky asi nemusím říkat. A večer jsem usínala už u televize 😏 ....

Opět zas jednou ....

 

.... bledule. Dobrých pět let jsem už nebyla 

ve zdejší rezervaci zvané Králova zahrada juknout do království bledulí. Tři roky jsme se tak dlouho domlouvaly s dcerou až nám odkvetly a dva roky nám sebral kokotvir. Původně jsem tenhle článek měla v plánu jako Grande finále výzvy u JaryD Volání jara, ale nakonec počasí rozhodlo jinak a vychází až teď. Takže včera protože bylo krásně, jsem sedla na kolo a v domnění, že ten týden co jezdím do a z práce stačil na to, abych se vypravila na výlet na něm. Ó jak hrubě jsem se zmýlila!!! K práci jsem dojela jak frajerka, však to mám už namakané, ale další třetina cesty začala ukazovat mou shnilost po zimě. Ještě že jsem na jedné ze zahrad zahlédla starého známého tak jsem umírání zamaskovala pokecem. Závěrečná třetina cesty byla utrpení, byť se jelo vlastně skoro po rovině. Navíc jsem zjistila, že mi dost špatně přehazuje přehazka. Do práce to ani nepotřebuju, ale na delší cestu se to ukázalo jako docela nepříjemná záležitost. A navíc mi po obě cesty foukal nežádoucí protivítr, takže jsem chvílemi skoro stála.

 Lidí bylo tedy hodně, ale naštěstí většina z nich byla líná jít dále než na začátek a tak jsem si v pohodě našla místa, kde jsem se mohla válet po zemi s foťákama jak se mi zlíbilo. Za těch pět let nejen že si bledule uzurpovaly další část lesa, ale celé údolí prošlo úpravou potoka, který tudy protéká a poskytuje tak bledulím tu správnou pohodu na to, aby se takhle krásně množily. Dříve byl potok, od nepaměti meandrující, narovnán a prohlouben. Dnes se opět vlní údolím v mnoha krásných meandrech, a co víc, vzniklo zde i několik nových tůní a tůněk které zlepšují celkově mikroklima v údolí, a poskytují místo pro život mnoha vodních živočichů. Ostatně na nedaleké bývalé střelnici ruské armády, je podobný biotop, jen bez těch bledulí. Tam ovšem vznikly tůně na dopadových plochách v kráterech po granátech. Ostatně mám v plánu zajet někdy i tam a projít si to ....

Nuda a lá Myšpulín ....

 

Volání jara po čtvrté ....

 

.... buď naposledy, anebo... to se teprve ukáže,

protože mám tak trochu něco v plánu. A pokud to vyjde, já se dokopu na kolo, bude to takové grande finále téhle výzvy. Zatím jsem zas dneska obešla zahradu, když jsem skončila s jarním úklidem za domem, kde zas strašily krabice od zboží. Já nechápu, proč musí manžel dělat všechno napůl. Před čtrnácti dny když jsme jeli na chatu, se dokopal k tomu, že do auta nacpal většinu starých náhradních dílů aby je odevzdal v Praze do firmy, pro kterou zajišťoval nějaký čas servisní zásahy v moravských Globusech. Ale už nebyl schopný rozebrat prázdné krabice které tam zbyly aby se daly odnést do nedalekého kontejneru, takže jsem to dělala dneska já. Do jedné krabice nacpat igelity a plasty, rozebrané krabice svázat a obojí odnést do kontejnerů zabralo cca půl hodiny. A k tomu deset minut úklidu, tedy zametení listí které všude možně nafoukalo. Pak jsem vzala solární lampičky které jsem měla přes zimu doma a roznést je po zahradě, neb světýlek není nikdy dost. Když bylo hotovo, vzala jsem foťák a šla si trochu zafotit ....

Napsal si někdo ....

 

....,na starej kůl, prostinkej nápis Válka je vůl.

Před kůlem stojím, čepici smekám,

v očích mám slzy a pak si klekám, modlím se za ty

kteří ten kůl nevidí a nečtou že Válka je vůl ....

Myslím že když brněnské Synkopy 61 s touhle písničkou vyrukovali, těžko někdo mohl tušit, že se text stane v dnešní době tak strašně aktuální. Bezmoc a nenávist jsou dva nejsilnější pocity když člověk shlédne toto video . Bezmoc a nenávist k jednomu člověku, který je zlo v té nejčistší a nejsilnější podobě. Jeho "speciální cvičení" není válkou mužů proti mužům, ale zhůvěřilým a cíleným vražděním těch nejnevinnějších a nejbezmocnějších. Dětí, žen a starých lidí. Zlo které by mělo být co nejtvrději potrestáno. Škoda, že v tomhle případě se nedá použít i mučení, protože všechno ostatní je pro toho člověka který tohle všechno rozpoutal málo. 

Volání jara potřetí ...

 

.... a jestli naposledy, kdo ví. Jak pomalu

stoupají teploty, ruku v ruce s tím vykukují ze země další a další krokusy, bledulky a dnes už jsem zaznamenala i sasanky, tedy ty moje skalkové modré a bílé, a za pár dní, pokud takhle bude stále, začnou kvést i křivatce. A tak jsem k zastižení plížíc a plazíc se po zemi a zkoušejíc trochu jiné pohledy na květy ....

Jelikož do jarní ....

 

.... výzvy zatím nemám nic nového, musím 

trochu pátrat v archívu. A narazila jsem tam na takový pelmel detailů, které se mi během roku nastřádaly. Prostě od každého něco. Nejstarší  z loňského jara až po nejnovější z minulého víkendu ....

Chvála připomínkám ....

... na FB. Nejen že díky tomu vidím, jak moc 

se tu změnilo za těch jedenáct let co tam jsem počasí, ale připomene mi tu s větší, tu s menší bolestí ty naše mazlíky kteří už odešli. Výstavní úspěchy, cesty, setkání apod. Občas i nějaký ten sdílený vtip nebo, pro nás už pravěkou, připomínku věcí intimních. Dneska třeba na mne vykoukla tato připomínka, kterou jsem si na FB půjčila od Janinky z Mozkovny. Myslím, že když nemáme moc důvodů k úsměvu, tohle se hodí. Jen by mne zajímalo jestli ceny jsou i s daní a jestli měli DPH 5, 15 nebo 21% ....

Už příjmení paní majitelky bordelu  tedy pardon ústavu napovídá že byla asi hodně zběhlá v podnikání! ;-)

Volání jara podruhé ....

 

.... tentokrát brdské. No, ono jediné co může

dokázat že se jedná o (před)jarní fotky až tedy na jednu, je exif fotek s datumem. Protože ač byly focené před týdnem, vypadají jako echt podzimní. I proto, že to sluníčko které nás oblažuje už celý týden vylezlo přesně v den našeho odjezdu. Byla zima ryze podzimní, obloha byla šedá ryze podzimně, listí na zemi bylo ryze podzimně hnědé. Prostě jaro se konalo jen podle kalendáře. Takže většinu dní jsme trávili nošením dřeva do chaty a neustálým přikládáním. Na vycházku došlo jen dvakrát, a to ještě jsem z té druhé prchala před náhlým sněžením domů do tepla, protože co si budeme povídat, ve třech stupních a ledovém větru mi za chvíli začaly omrzat prsty a uši. No samozřejmě, nevzala jsem si ani rukavice ani čepici, považujíc to za zbytečné ....

Víte co máte ....

 

.... přát fotografům k svátkům a narozeninám?

No přece " Dobré světlo! ". To je totiž jedna z nejdůležitějších věcí. Na světle hodně záleží výsledek fotky. Proto dokáží profíci čekat hodiny na stejném místě na to správné světlo. A když ho najdou, většinou je výsledkem jejich čekání opravdu TOP fotka. Ono nej světlo bývá právě tolik známá Zlatá hodinka, a po ní i Modrá ( s tou si umí pěkně v Praze pohrát Čerf). Já to neumím, tedy čekat hodiny na to správné světlo, prostě vidím něco co se mi líbí a chci to vyfotit, ale občas se stane, že, jak říká kamarád, i slepé kuře najde zrno a chytnu na něco to správné světlo. To stálo i za vznikem těchto pár portrétů našeho Myšpulína. Ten teď nese prapor tohoto blogu, který převzal po jeho zakladateli Bobíškovi a tak si zaslouží aby se občas na něm i objevil ....

Volání jara....

 

.... čili jarní výzva na blogu Jarušky je pro 

mne něco jako rochnit se ve vaně plné teplé vody s ohromnou hromadou pěny. Nikdy se nemůžu nabažit ani jednoho ani druhého. Ovšem narozdíl od toho příchodu jara, který je jen jednou za rok, tu vanu si můžu dopřát obden. Ale i tak se mi nechce nikdy ven. Nic, trochu jsem zabloudila do jiných pocitů. Takže zpět k jaru. Myslím, že na jaro se těší každý, a přeje si, aby přišlo co nejdřív, i když letos je naprosto odlišné od předpovědí, které slibovaly už přelom února a března a pak i celý březen jako abnormálně teplý. No nevím, ale stálé noční a i občasné denní teploty pohybující se pod nebo lehce nad nulou a někde i sněžení mi zrovna jako abnormálně teplé nepřijdou. Ostatně to jsem si vyzkoušela i teď o trochu delším víkendu na chatě. Na procházkách mi docela na foťáku mrzly prsty a popravdě nijak mne to  focení ani nebavilo. Už to tam mám ofocené kolem dokola a hledat nové pohledy je čím dál tím větší dřina. Navíc ani květů jara tam člověk moc nenašel, sněženky se mi okolo skalky teprve tak nějak rozpačitě dívaly v poupatech kolem, a v lesích nic člověk nenajde. Takže si musí nechat tak akorát zdát o údolích plných sněženek nebo bledulí. Jen maximálně narazí na pár jaterníků když je jejich čas. Takže volání jara tedy mohu vyslyšet zatím jen tady u nás na zahradě ....