.... tentokrát brdské. No, ono jediné co může
dokázat že se jedná o (před)jarní fotky až tedy na jednu, je exif fotek s datumem. Protože ač byly focené před týdnem, vypadají jako echt podzimní. I proto, že to sluníčko které nás oblažuje už celý týden vylezlo přesně v den našeho odjezdu. Byla zima ryze podzimní, obloha byla šedá ryze podzimně, listí na zemi bylo ryze podzimně hnědé. Prostě jaro se konalo jen podle kalendáře. Takže většinu dní jsme trávili nošením dřeva do chaty a neustálým přikládáním. Na vycházku došlo jen dvakrát, a to ještě jsem z té druhé prchala před náhlým sněžením domů do tepla, protože co si budeme povídat, ve třech stupních a ledovém větru mi za chvíli začaly omrzat prsty a uši. No samozřejmě, nevzala jsem si ani rukavice ani čepici, považujíc to za zbytečné ....
Z první vycházky mám jen první dvě fotky, protože jsme šli s mužem a Myšpulínem. Muž neustále vzdychal, funěl, fňukal a všemožnými dalšími způsoby mi dával najevo jak ho to strašně unavuje, a když jsem něco chtěla fotit, musela jsem mu vrazit do ruky vodítko, protože to se moc dobře fotit nedá. Bobeše jsem mohla v klidu pustit, ten reagoval na každý příkaz, ale Myšpulín je jiná liga. Ten reaguje jen na něco a jen když chce. Takže pustit ho v lese plném stop po divočácích není úplně to pravé ořechové
Na druhé procházce, na kterou jsem už raději vyrazila sama vznikly tyto zbylé fotky. Buk na fotce fotím z veverčího pohledu moc ráda. Jelikož ho fotím pokaždé s jiným objektivem, tak i fotky vlastně nikdy nejsou stejné
Směřovala jsem jako většinou dolů k rybníkům, za celou dobu těch 22 let co tam jezdíme jsem poprvé rybník nafotila s ledem
Kořenové schody, ty mě vždycky když tu jdu fascinují
Větší detail protože mi to seskupení trochu připomínalo květ nějaké prazvláštní květiny
Dřív bych v těchto místech fotit nemohla, leda že bych měla loďku. To co vypadá jak čerstvě zalesňovaná louka je ve skutečnosti dno prostředního ze tří rybníků
Rybník už tu asi nikdy nebude, ale je z toho zajímavý mokřad díky stále protékající vodě která rybník napájela. Teď tedy momentálně taky zamrzlý
Bukové stráně prostě ještě nevypadají že by se blížilo jaro ani náhodou ...
... ale jedna připomínka se nakonec přece jen našla
Pobavila jsi mě prvni prochazkou.Jako bych to psala ja.Manzel heka u kazdeho kroku a kdyz si ma vzit psa na voditku ma řeči.Naštěsti Bleky posloucha a tak ji v přirode,pokud nejde někdo se psem můžeme vypustit.Fotografie jsou krasne i zajimave.Rada take fotim kořeny a vůbec zajimave stromy.
OdpovědětVymazatHezky večer Vendy
Manžel chodí za prvé strašně pomalu, to i šnek je rychlejší a já když jdu s ním, tak mě za chvíli bolí záda na kyčle. Takže se sice snažím s ním držet krok, ale on furt měl řeči ať zpomalím. Jenže to už bych stála! Navíc jsem schopná jít na procházku tak na deset kilometrů, ale on ujde sotva dva. A ještě s neustálým řečněním... ono je na Mníšku v lese hafo divočáků, takže se mi nechce moc pouštět psa z vodítka, aby nějaké šmejděním nevyplašil. Ale je fakt, že on si opravdu poslouchá jak chce.
VymazatFocení s pejskem na vodítku znám. :) Když jsem chodila venčit Denyho,už jsem raději foťák nebrala. Maximálně mobile a to na focení pejska. Tvoje fotky jsou super.
OdpovědětVymazatTak když jdu s Myšpulínem sama, tak to taky zvládám, vždycky si na vodítko stoupnu, ale říkala jsem si, že tentokrát ho může vést manžel. No narazila jsem.
VymazatKrásné fotky! Vaši procházku si tedy vylíčila tak, že to snad manželovi ani nedělala radost, nebo co :o)?
OdpovědětVymazatMy jsme na procházkách celkem sehraní, dokonce i když jdu s vodítkem sama, Aaron ví, že jak si dám baterii vodítka mezi kolena, sedne a čeká, až bude focení dokonáno :o)
Vendy, měj hezkou neděli, Helena
No nevím, jestli šel z donucení nebo dobrovolně, ale on tak heká pokaždé. 6e jdu moc rychle, že tohle, že tamto .... navíc se šíleně plouží a mě zas pomalá chůze nedělá dobře na záda, začnou mě bolet. Takže jsem po dvoukilometrové (víc nejde) procházce s ním zničená víc než když si jdu sama deset. Já taky mrsknu vodítko na zem a přišlápnu ho a mladej sedne, ale když to většinou nejmíň potřebuju tak vystartuje.
VymazatTvá první procházka se občas podobá té naší. Kolikrát si říkám, že my rozhodně čest svému příjmení neděláme :).
OdpovědětVymazatTak já trajdám vesele hodně, ale mužova představa procházky je ujít třicet kroků tempem šneka, pak se zastavit, pět minut stát a rozhlížet se jak holub na báni, ujít dalších třicet kroků, zastavit, stát, rozhlížet se a tak stále dokola. Takže dva kilometry jde hodinu a půl až dvě. Prý tak chodili s maminkou. Já za hodinu a půl mám obejité čtyři. A to se nijak nehoním. Pořád po mě chce abych zpomalila, jenže to už bych stála!
VymazatMoc pěkné fotografie. Z Mníšku jsme kolem rybníků chodívali s nákupem do Stříbrné Lhoty, kde jsme jezdívali k manželově tetě. Zírám, jak se to tam za ty roky změnilo. Docela ráda bych se tam podívala, hlavně nahoru na Skalku, jak vypadá Křížová cesta i samotná kaple, která měla velice zajímavou krápníkovou výzdobu a byla stažená železnými obručemi. Měj se hezky a těším se na další příspěvky.
OdpovědětVymazatDodávám, že odkaz na článek jsem zase přidala...
VymazatTakže. Tenhle prostřední rybník z těch tří je takhle prázdný asi už třetím rokem, já na to přišla vloni, před tím jsem tam ty dva roky nikdy nešla, chodila jsem jen k tomu Zadnímu. Je tam krásně opravená ta bílá vila nad Zámeckým rybníkem, nevím jak vypadala v době když jsi tam jezdila, ale když jsme tam začali jezdit v roce 200, tak už byla v dost špatném stavu a pak nějakých 18 let chátrala. Taky jí opravili a udělali z ní bytový dům vloni. Skalka je krásně opravená, jak Křížová cesta tak kaple. Ta má sice svou výzdobu, ale už z ní je jen místo pro výstavy nebo koncerty. Ale to asi bylo už tenkrát, nevím. Křížová cesta dostala svá zobrazení jednotlivých zastavení předloni, celý areál si vzala pod patronát Prima ZOOM. Mám na blogu v rubrice Na cestách z 13.9.2019 článek Tour de Beer kde je pár fotek ze Skalky jak vypadá areál teď. Tenkrát jsem fotila i vevnitř kaple, ale bohužel fotky byly rozmazané tak jsem je smazala.
VymazatKdyž už na společnou procházku s mužem vyrazíme,tak se celkem v rychlosti shodneme. Jeho ale rozčiluje moje focení :-). On prostě jen jde. Já se dívám kolem sebe. Chodím raději sama.
OdpovědětVymazatKlidnou neděli !
Hanka
U nás je to obráceně. Já jdu a on pořád stojí a rozhlíží se kolem dokola. kdyby si tedy taky vzal foťák, má mou první zrcadlovku, ale ne. Ruce do kapes a čučí. Taky proto chodím raději sama....
VymazatTo chechtající patřilo sem, mobily, no… 🙊
Vymazat😂😂😂
OdpovědětVymazatJasně, ono se to nějak vždycky pochopí! ;-)
VymazatTyhle cesty s propletenými kořeny jsou parádní! Tedy parádní na dívání a focení, na chůzi už moc ne.
OdpovědětVymazatOno si nevybereš. Z jedné strany jdeš do kopečka nebo z kopečka po kořenech, z druhé po vysekaných stupních z kamene. Tedy spíš jen tak halabala vylámaných, navíc nejsou z jednolité masy, ale takové dělené....
VymazatMoc zajímavé fotky...také bych ráda do lesa,ale sama se bojím.Když jsme chodili s manželem,bylo to lepší.Jenže již 3 roky jsem sama....proto buď ráda,že s tebou někdo jde i když s problémem..přeji pěkné dny..
OdpovědětVymazatJá s tím nemám problém. Jsem odmala zvyklá se v lese pohybovat sama. Takže pro mne není problém jít do lesa sama, ale s někým kdo neustále skuhrá že nemůže, že to je moc rychle nebo moc daleko. A to s kýmkoli, nejen s mým mužem.
VymazatPes má také svou osobnost :).
OdpovědětVymazatTak to je pravda, už jich pár naší rodinou prošlo. Ale že taky fakt, že když k nám přišlo štěně, tak vždycky už k staršímu vychovanému psovi, a ono se krásně na společných procházkách naučilo všechno od něj. Když přišel Myšpulín už měl Bobeš problémy s chůzí takže se na procházky chodilo málo, tudíž se od něj moc šancí učit neměl. A já, i když jsem se snažila tak dobrý učitel jako je smečka nejsem....
Vymazat