Jedenáctého ....

 

.... jedenácté narozeniny. Tolik let už užívám

drogu jménem blogování. Počítám to pěkně vcelku, protože přechod z Blog.cz na Blogger neberu jako nový začátek, jen změnu adresy, jako když vám přejmenují ulici v které žijete jednu dekádu a vy si musíte jít nechat do občanky napsat novou. Všechno zůstává stejné, jen vy máte jinou adresu. A tak beru i tuhle situaci která zánikem B.cz vznikla. 

Za jedenáct let prošel blog mnoha změnami, od designu po celkový obsah. Proč vznikl a na jaký popud jsem se k němu dostala, to už jsem psala mnohokrát, dál se o tom zmiňovat nebudu, ale to že mi stále pomáhá velmi ve zvládání ne zrovna dobrého životního období, které se vlastně kryje s jeho vznikem až doteď, platí stále. Jo, je to droga, jak si nenapíšu svůj článek denně a nepročtu u ranní kávy nové příspěvky mám absťák. 

Původce toho všeho, Bobeš, je už pán v letech, je mu letos třináct, mnoho jeho souputníků kteří se na blogu objevili ať ve fotkách nebo zmínkách přešlo za Duhový most. Přestala jsem psát dlouhé články a básně a začala se víc realizovat focením. Naopak v posledních letech mám problém vůbec složit jeden verš, natož celou báseň. 

Dokonce jsem si založila ještě další dva blogy, ale ty tak nějak byly a jsou na vedlejší koleji, jeden jsem ani nepřenášela na novou adresu a jeden je taková chudinka odstrkovaná.

Neumím dělat statistiky jako Čerf, jen se občas podívám na číslo které uvádí počet návštěvníků. To mne překvapilo jednou věcí, že přes sto tisíc návštěvníků se přehouplo během dvou let, zatímco na B.cz to trvalo devět. Že jsem sice měla víc vlaječek v přehledu zemí kde na můj blog někdo narazil než tady? I tak je to úspěch. A stále mne překvapuje to, kde všude alespoň jednou někomu stálo za to ve vyhledávači na něj kliknout. 

Ovšem mnohem důležitější dopad blogování pro mne je, že jsem poznala osobně pár výborných lidí, kteří se stali takovými "kamarády do deště". Kteří většinou ať už ze slušnosti, nebo opravdu z důvodu, že si rozumíme, neodmítnou když mám chuť se s nimi sejít a projít se po Praze, Mníšku, zaplatí si draze zájezd do Drážďan na orchideje, byť je mají za rohem a cesta autem je vyjde na zlomek ceny. Že jsem narazila na lidi na které občas navalím své problémy a čekám na rozhřešení. A že mi řeknou Jseš ty to ale kráva! beru jako pomoc, protože většinou mají pravdu. 

O virtuálních známých platí asi totéž, i když tam si rozumíme jen přes tu obrazovku, ale shodujeme se v mnoha věcech také. Tohle všechno pro mne je blogování. Je drogou, terapií, zábavou, možností podívat se do míst kam se nedostanu a občas seznámit s místy kam se nedostanou ostatní. Přečíst si zajímavé články o umění, o výstavách, o hudbě. A jsem dodnes nesmírně ráda, že jsem se na jedné z výstav slyšela pro mne ono osudové slovo BLOG ....

Každý oslavenec by měl dostat kytku s počtem květů kolik mu je let. Těch tulipánů je tedy o mnoho víc, tak doufám, že i mě ještě to blogování pár let vydrží...