Tak trochu...

.... neplánované blogové prázdniny mi nastaly od pátku. Chtěla jsem konečně zase dát notbůčkovi čistý kabátek, jenže místo očekávané čistící pěny mi na klávesnici vylítlo něco silně připomínající jednu tělní tekutinu kterou pánové vylučují ve chvílích nejvyššího vzrušení. Docela mne to vyděsilo, honem jsem ten divnej matroš rozmatlala po celém noťasovi, pořádně vyčistila, vyleštila a s láskou se kochala že zas vypadá jak nový.

Horší to ovšem bylo v sobotu, když jsem ho chtěla pustit. Nejdřív se ozval táhlý nepřerušovaný tón připomínající sirénu, takže jsem ho okamžitě zas vypla. Při druhém zapnutí bylo sice ticho, ale objevilo se zas nějaké hlášení. A tak to šlo pořád. Siréna, hlášení, siréna, hlášení... Když jsem to předvedla polovici, řekl že zřejmě to čistidlo slepilo klávesnici či přerušilo kontakty a vzal notbůčka ven kde mu prosprchoval klávesnici lihem. To mělo za následek to, že sice opět při zapnutí začala ječet siréna, ale po chvíli přestala a noťas normálně naskočil. Ovšem velmi nenormálně (ne) funguje klávesnice. Takže dnes musí notbůček do nemocnice. Doufám že mi ho tam uzdraví, protože psát cokoli delšího než smsku nebo odpověď na chatu na tabletu je šílený vopruz, navíc vkládání fotek jsem doposud taky nezvládla, nemluvě o tom, že nevím jak do něj ty fotky vůbec dostat.

Tudíž suma sumárum. Číst vaše blogy ano, odpovídat to už bude horší a u mě ticho po pěšině. Doufám že ne napořád.