U vody ....

.... jsem vždy ráda. A tak zatímco doma voní svatomartinská husa z trouby, po včerejším šerednu kdy jsme pražský sraz s Blondí a Padesátkou zrušily jak z důvodů zdravotních problémů Blondí kocourka, tak my dvě zbylé z důvodů hnusného počasí, je venku opět slunečno a já se díky fotkám zprostředkovaně zas procházím a kochám jedním krásným slunečným podzimním dnem. Tentokrát u vody. Když jsem pokračovala za oficiální hranici parku dál po břehu rybníka, našlo se místo kudy se dalo sejít k upuštěné hladině. Tedy ono by se v normální obuvi dalo sejít na mnoha jiných místech, jenže já si vzala mezi lidi "slušné" boty, ne moje rozšlapané ale pohodlné lesní boty. A ty moje mají děsně blbou, klouzavou podrážku. Klouže po kočičích hlavách, klouže po listí a hlavně klouže po kamenech. A z břidlice, obzvlášť hladkého kamene, je celý břeh na té straně kde jsem se procházela. Ona ostatně celá tato část parku je velmi skalnatá. Skrytě i viditelně.

Takže najít místo, kudy bych se bez nebezpečí pádu a následného sjetí až do vody dostala až k hladině bylo přeci jen trochu těžší. Nicméně jsem ho našla a vracela jsem se podél hladiny zpátky až jsem našla místo kde se dalo posadit a kochat se pohledy na odrazy ve vodě. Právě kvůli tomu jsem rok co rok na podzim jezdím a rok co rok mne vždy vypuštěný rybník hrozně naštve. Letos jsem alespoň chytla rybník odpuštěný a ne úplně vypuštěný a tak došlo i na ty odrazy ....

Seděla jsem si a seděla a koukala okolo sebe. Před sebou přímo jsem měla jednu dominantu, nicméně tu vám ukážu jak krásně se odrážela ve vodě až zítra. 

Při opatrné chůzi po břehu jsem zahlédla drát mizící ve vodě. A to bych nebyla já, kdybych se nesnažila zjistit kam vede a co na něm je. Po delším tahání na světlo boží vykoukl takovýhle zapomenutý vezírek

Umělý ostrůvek v rybníku nechal udělat hrabě Josef Colloredo - Mannsfeld v roce 1905 pro nově dovezené dva páry ondater. Hrabě doufal, že se zde rozmnoží a rozšíří tak počty zajímavých obyvatel parku. Ale jak kamenité břehy a dno, tak studená voda ondatrám nesvědčila a ty se odstěhovaly do příhodnějších lokalit rybníků Papež a Pařezitý. O rok později opět zakoupil hrabě další tři páry které byly opět ubytovány v rybníku, ale další páry byly vysazeny do rybníků Obořiště a Sychrov. odsud začaly ondatry osidlovat další a další rybníky. V roce 1913 už byly pozorovány v rybnících u Písku a Blatné, v roce 1932 se objevily v Orlických horách. V tomtéž roce bylo už odstřeleno 25000 kusů ondater. za druhé světové války byla celá populace ondater na Dobříši zcela vyhubená. Ale jejich potomci z jiných míst založily celoevropskou populaci ondater

Tady je jasně vidět jak "přívětivý" je břeh rybníka. Ale dalo se najít místo kde se dalo sednout na rovný kámen a nehrát si přitom na fakíra na hřebech. Tedy v tomto případě na kamenech

A když dva dělají totéž, není to totéž... to už ve spojení s Čerfovými a mými fotkami říkám podruhé. Přiznávám, že zde jsem se silně opičila, nicméně ty jeho zůstávají nepřekonané

U vody zůstaneme ještě zítra ...