ČE-CHO-MOR ...

.... ČE-CHO-MOR! Tak skandovalo včera večer plné první nádvoří zámku v Litomyšli. A mělo proč... Já tohle seskupení hudebníků kolem Karla Holase a Františka Černého můžu, a nejen já. Dcera i synek a dokonce i zapřísáhlý depešák, jakým je dcery partner. Umí skvěle propojit elektrický sound kytar a houslí s výbornými aranžemi lidových písní. Za těch 31 let, kdy se ještě jako ne úplně známá Česko-moravská hudební společnost objevila nejdřív na lokálních hudebních scénách až po nynější Čechomor, který do podvědomí posluchačů prorazil fenomenálním albem Proměny (3 Andělé, za skupinu roku, album proměny a stejnojmená skladba) ušli hodně velký kus cesty. Už jejich předposlední CD " Místečko " natáčené v Americe bylo asi pro mnoho jejich skalních příznivců překvapením, protože jeho zvuk se začínal stávat výrazně rockovějším, i když si i nadále uchoval základ repertoáru lidových písní. Za to poslední CD z roku 2018 " Nadechnutí jinak " je už hodně jiné. Výrazná rocková linka, basová kytara, doprovodná kytara,  plnohodnotné bicí, klarinet... Dokonce i Františka Černého s jeho akustickou kytarou uvidíte jen minimálně. 

Hodně dělá to, že se obsazení pro letošní tour velmi omladilo, z původního obsazení na pódiu uvidíte jen lídry Františka Černého a Karla Holase, jinak došlo k výraznému omlazení muzikantů což velmi prospívá novému zvuku skupiny. A pak hostování zpěvačky Martiny Pártlové, která nahradila původně hostující Lenku Dusilovou. Když jsem poprvé tuto zpěvačku ve spojení s Čechomorem zaregistrovala, nějak jsem nebyla moc nadšená. Nemusím moc účastníky různých Hlasů, SuperStar a jiných soutěží. Tím nechci říct, že se zde nenajdou vynikající zpěváci, kteří by třeba ani jinak neměli šanci se prosadit, ale většinou se ukáže že kariéra mnohých je jepičí a dál jen se spíš stávají dobrým byznysem pro bulvár. Po včerejšku se ale Martině omlouvám, její hostování se ukazuje jako skvělý tah. 

Při včerejším koncertu se v playlistu objevily písničky jak z dob začátků, tak právě i písně z posledních dvou alb. Hned od začátku se obecenstvo přidávalo se zpěvem, a veleznámé Proměny už zpívalo celé plné nádvoří. A tak to zůstalo až do konce koncertu. Nakonec si vytleskalo a vyvolalo další oblíbenou písničku Včelín. To už se při refrénu Dole, dole, dole .... zámek pomalu otřásal v základech. Byla jsem hodně překvapená spontánností návštěvníků, protože koncert byl k příležitosti zahájení Dnů evropského dědictví, tudíž velká část návštěvníků byli seriózní kravaťáci a velmi solidní pořadatelé této akce. I věkové složení bylo na rozdíl od koncertu který jsme s dcerou navštívily před čtyřmi lety v Třeboni více ve prospěch starších ročníků. Ale na nadšení to nikomu neubralo ... 

A milostivo nám bylo i nebe, přestože bylo hodně zataženo, vydrželo nepršet až do návratu domů. Když to tedy shrnu, můj předčasný návrat z dovolené se vyplatil. Velké štěstí bylo, že jsem se až na poslední chvíli dozvěděla od kamaráda, že jedou hrát s Ondřejem Havelkou do nedaleké Poličky, protože to by bylo hódně velký dilema kterou akci vlastně navštívit, protože se takhle sešla moje dvě nejoblíbenější hudební seskupení relativně blízko sebe.

Vzhledem k tomu, že jsem si chtěla ten koncert opravdu užít i s békáním a hopsáním, protože ta hudba vás prostě do sebe vtáhne a nenechá vás v klidu stát, neměla jsem sebou foťák, takže dneska to bude bez fotek a je jen na vaší fantazii jak si ten koncert promítnete v hlavě ....