Je nutné ....

.... už myslet na advent. Že je to brzy? Možná se to zdá, ale jak by mi už v květnu připomínala moje maminka: " Kvetou kaštany, brzy budou vánoce" .... šíleně mě tím pokaždé vytáčela, jenže když se tak na to člověk podívá, ono to vážně strašně rychle od těch prvních květů po padající plody uteče rychle a od nich už je to k vánocům jen skok. A tak když mi přišla do mejlu nabídka od cestovky s kterou jezdím nabídka adventních zájezdů, nejdřív jsem se zarazila a pak si říkám, však on už je vlastně konec srpna a prosinec je tu co by dup. A nabídka byla bohatá, jen trochu časově nevyrovnaná. Z 11ti zájezdů 6 v jeden datum, dva dvoudenní a ze zbylých jsou tři do Vídně. Takže jasná byla volba prvního zájezdu. Hallstatt. Už u Miloše jsem obdivovala krásné scenérie tohoto městečka na břehu jezera, ale i fotky na fb v cestovatelské skupině vždy mou chuť povzbudily. Navíc se mi podařilo dokonce zpunktovat na tuhle cestu i dceru, neb ona hory miluje a tohle městečko přímo pod horami leží. Ze zbylých jsem si sice vybrala několik které jsou  do míst kde jsem ještě nebyla, ale tady jsem narazila na ten problém, že všechny jsou 14.12. Stejně jako ten Hallstatt. Byla jsem tedy na vážkách jestli ještě jednou absolvovat Drážďany a advent tam, anebo na Königstein. Nakonec jsem zvolila pevnostní advent, protože se pak přejíždí do Bad Schandau a jde se do termálních lázní. Ty jsem si totiž sama pro sebe slíbila při první návštěvě tohoto městečka. Pokud bych se sem ještě jednou podívala, tentokrát to bude s koupáním. A bude... i když věřím, že výhled z vyhlídky na osvětlené a vánočně vyzdobené město by byl taky super. Kdepak, k zimě se termály náramně hodí. A příští rok se uvidí co bude zas v nabídce, i když letos vypadl zájezd do Salzburgu s plavbou na Křišťálové lodi. Na ten jsem se po předloňském fiasku těšila, že ho snad konečně stihnu ....

Ale ještě máme stále srpen a tak si dneska dáme kytičky v růžové.

Všechny opět starosklíčkem

Už jednou jsem zmínila, že mi na zahradě začínají jen tak růst květinky, které se většinou spojují se stepní krajinou. Jako třeba Slzičky Panny Marie

Ale co mi udělalo velkou radost, jsou tyhle floxy. Hodně dlouho se vzpamatovávaly z nějakého ochoření a letos mi po pár letech opět vykvetly. Líbí se mi na nich ta neónová růžová, která na skoro odkvetlém záhonu krásně září a sekunduje žluté, která teď na jeho druhé půlce vede. A začínají kvést na jaře z chaty přesazené  bílé. A dokonce bez padlí, které je tam každý rok napadalo.