Venku bílo ...

...... a tak si tu střihneme taky nějaké fotky s bílou. A nejvíc bílé vždycky nachytám na květinách, takže se opět vrátíme v čase do Botanické zahrady, a to ne naposledy.....

Momentálně tu zas od včerejšího odpoledne silně fouká a od noci chumelí a chumelí. Jediný kdo z toho má obrovskou radost je Myšpulín, který dokáže ve sněhu řádit hodiny, a kdybych ho nevolala domů, asi by tam vydržel celý den. Je to zřejmě pes polární, ještě jsem nezažila štěně které by tak milovalo být za každého počasí hodiny venku. Prostě přímo učebnicový příklad dandíka ze skotské Vysočiny.

Květ lotosu může být bílý, nebo modrý. Mám nafocené oba...

Protože neznám opravdu všechny druhy rostlin, jen můžu odhadovat, patří tahle kráska do čeledi Mimosacae. Sem patří albízie, ale i známá žlutá mimóza. Jejich poznávacím znamením je skládání lístků podél hlavní žíly, buď večer anebo při doteku. Osobně bych si u téhle tipla na tu albízii

Tady jde o nějaký sukulentní keř, a rozhodně velmi nerada bych do jeho houštiny zapadla....

Ani tady nevím o co jde, ale květ to má moc pěkný. Ne nadarmo se říká že v jednoduchosti je krása

A nakonec jedno velké překvapení. Koupila jsem si v Kaufu cibuli hvězdníku. Měla jedno zpola vypučené poupě, a na fotce v květníku jednoduchý květ. Bílou jsem nikdy neměla a tak jsem si říkala že za tu cenu to zkusím. Jenže když jsem se po třech dnech na rostlinu podívala, zjistila jsem k velkému překvapení, že má tři stonky s poupětem a když se proklubaly ven květy, na každém stonku bylo 4-6 nádherných PLNÝCH květů!

Tak takové překvapení si dám líbit. I když počítám, že jí budu muset přes léto hodně krmit hnojením protože bude pěkně vyčerpaná a jak mne jedna pěstitelka upozornila, budu muset počítat s tím, že tak rok dva nepokvete. Ale taky nemusí. To je na ní a na mé péči