Když už jsem tu začala s občasným zveřejňováním děl Olbrama Zoubka, nemohla jsem vynechat
samozřejmě jeho Památník obětem komunismu. O něm jsem tu už jednou psala podrobný článek
tudíž se víc o něm rozepisovat nebudu, ale jelikož jsem potřebovala nějakou zajímavou čb fotku
nemohla jsem ho vynechat. Na noční focení tohoto sousoší nějak nemám odvahu, to vynikne
jeho tvrdost ještě víc, a to by teprve bylo na čb něco, a tak jsem vzala zavděk denním světlem.
Dokonce jsem si všimla detailu, který normálně pokud jsou keře olistěné, není až tak moc vidět.
A to, že je památník obkroužen stojany s žiletkovým drátem, aby se ještě zvýraznila jeho myšlenka.
Od památníku jsem šla dál k lanovce, mrkla na sakury které jsem kvetoucí fotila už v lednu
a na přemostění tratě si počkala na lanovku, která se vydala na svou nekonečnou
pouť do kopce a z kopce. Nějak jsem si neuvědomila, že mám nasazený
pevný sklo a cvakla jsem jí už dost v dálce, ale při ořezu mne mile
překvapilo, že kvalita není zas tak špatná. Ten objektiv jsem
si nechávala hlavně kvůli mandloním, které jsem se
chystala fotit v Seminářské zahradě ...
Na jednom z domů jsem viděla tyhle nápisy. Je zvláštní, že nikdy jsem si jic nevšimla.
Tak buď byly schované pod omítkou a později je někdo z pod ní osvobodil, nebo
přes ně byly nějaké tabule
Tady teprve vyjížděla lanovka ze stanice, takže krátké skl moc nevadilo ...
.... ale tady už byla hodně daleko, takže jsem už ořezávala, ale nebylo to
na kvalitě zas tak moc poznat ...
.... a když se blížila k výhybce ....
.... tak už jsem ořezávala hodně. Tady už ta kvalita není právě dobrá ...
... nicméně na staré manuální sklo, a vzdálenost která mne dělila to je pořád
docela koukatelné. Vypadá to, jako kdybych použila na ultrazoomu k optickému
ještě digitání zoom...
Příště už budou ty slíbené mandloně, ke kterým se procházkou od lanovky konečně dostaneme...
Postavy na památníku mi přijdou jako jeden člověk. Myslím podobou v obličeji. Nebo se pletu?vozy lanovky jsou bezva právě na té výhybce.Tesim se na mandloně.
OdpovědětVymazatLíbí se mi nápisy na domě. Dýchá na mě z nich první republika.
OdpovědětVymazat[2]: Tak já bych řekla, že ty nápisy jsou z doby protektorátu a z doby před ním. Však ten pomník je na památku depresivní doby ...
OdpovědětVymazat[1]: Však taky ano, je to podle mne něco jako postupný rozklad osoby, postupná likvidace člověka.
OdpovědětVymazatÚjezd, kousek od naší školy...pěkná pro mne připomínka.
OdpovědětVymazatV tom "zasněženéni" je dojem z těch soch ještě zesilen...Zajimave i ty fotky lanovky...
OdpovědětVymazatNa Zoubkovy sochy jsem se dívala 5. dubna v půl jedenácté večer z tramvaje, cestou z divadla. V noci to vypadá opravdu hrůzostrašně.
OdpovědětVymazatTen památník obětem působí děsivě. Ale to asi má.
OdpovědětVymazat[7]: Já právě viděla noční fotky a to fakt je paráda. Jenže tam bych se tak ani nebála, ale spíš od Klamovky k nám nahoru. Tam už jsem jednou měla s nějakým chlapem který za mnou v noci šel tu čest. Naštěstí nevěděl, že k nám jsou tři různé branky, tak jsem se mu ztratila. Tak ono to s tou lanovkou tak vypadá, že se srazí.
OdpovědětVymazat[9]: Já noční fotky neviděla, možná budou působit ještě hrůzostrašněji, než realita viděná oknem tramvaje.
OdpovědětVymazat[10]: Mě se líbila moc. Právě že tím ten památník dostal zas úplně jiný rozměr....opravdu ještě o něco depresivnější a brutálnější.
OdpovědětVymazat[8]: Tak...
OdpovědětVymazat