Na hraně doby ....

.... mezi podzimním časem a prvním sněhem a mrazem

kvetlo těchto pár květů, které jsem našla na zahradě u chaty. Samotnou mne překvapilo

s jakou vitalitou se jejich květy v té zimě držely zuby nehty.

Navíc tak nějak pořád připomínaly dobu teplých a slunných dní, která

mi rok co rok víc a víc chybí v okamžicích nástupu zimy ....

Květinka na obrázku je něco mezi chryzantémou a kopretinou.

Je velmi vitální, původně jsem měa jen malou sazeničku ale už se po dvou letech

rozrostla tak, že jsem si jí zasadila i na další záhonek. A část si chci vzít i domů.

Co mne překvapilo ale byla její rozdílná barevnost na dvou záhonech. Na jednom

byla čistě bílá, na druhém bílofialová.

---

Chrpa zastupovala ty luční kvítky které se krčily ve vyšší trávě

Stejně jako jetelová hlávka

Jako sluníčko zářil a záhonku poslední mohykán, květ třapatky.

Nevěděla jsem která fotka je hezčí, tak je dávám obě ...

Poslední květy znamenají předposlední zastavení na chatě, a pak už

se budeme procházet po Praze. Porozhlédneme se po znovuzrozeném Malostranském

hřbitově a připomenem si jeho nejznámější "obyvatele", zajdeme si na procházku na Staré

Město, podíváme se na slavnostní rozsvícení vánočního stromu na Staroměstském náměstí,

trochu si užijeme linií a odrazů a zajímavých uměleckých instalací ....