Čunčí huba - a co se za ní skrývá ....

Pod tímto možná trochu expresivním jménem,

se schovává klenot zdejších pohostinství, ikonická hospoda všech

cyklististů pohybujících se po zdejších cyklostezkách, chatařů z okolí

a jedna z nejstarších, ne - li vůbec nejstarší trampská hospoda na Brdech.

Najít se dá kousek od křižovatky cest směřujících k baroknímu aeálu Skalky,

ke Kytínu, do Stříbrnné Lhoty a cyklostezky na hřeben této části Brd,

známé ponejvíce jako Hřebenovka.(Ostatně, po té jsme jeli kdysi se synem

když jsme jeli objevit onu utajenou raketovou základnu, která je tak

tajná, že se o výletu k ní píše v průvodci po Čechách od amerického nakladatelství

Digest rider's a na kterou jsme se napojili o kousek dál.)

Pátrala jsem po historii této hospody na netu, ale na nic jsem

nenarazila, tak jen to co si pamatuji z jednoho pořadu v rádiu.

Vznikla někdy v prvních dekádách minulého století, v době kdy tramping

byl v Čechách na svém vrcholu a Brdy byly jeho středobodem. Stojí v místě, kde se říká Na Rovinách

a je obklopená velkou chatovou osadou. Dnes patří do katastru obce Kytín

Oficiálně se jmenuje U Dernerů, ale neřekne se jí jinak než právě Čunčí huba.

Pokud se při toulkách po Brdech chcete výborně najíst, pochutnat si na domácích koláčcích

s čerstvým sezónním ovocem, či si jen tak posedět a nasát atmosféru

starých trampských let, je tohle místo tím pravým. Ne nadarmo sem jezdila

v šedesátých letech parta českých herců vyznávajících tramping v čele s

Jaroslavem Šterclem, nebo sem stále jezdí posedět, zahrát nebo i něco namalovat

výtvarník, hudebník a skvělý banjista Marko Čermák který si sem zve své hosty.

Já zde byla podruhé, a musím říct, že pokud se zde něco změnilo, tak snad jedině

k lepšímu, a majitelé se stále točí jako čamrdy aby hosté nečekali dlouho.

A že tu je stále frmol! K hospodě patří velkápředzahrádka, salonek, výčep,

kuchyně a malý krámek, kde se dá koupit to co zrovna

pro svůj víkendový pobyt na chatě potřebujete. A co se týče jídla, ani v tom

nešlápnete vedle. Řízek přes celý talíř s kupou bramborového domácího salátu,

guláš vonící do dálky anebo pečená kačenka..... hmmmm. Jako zákusek

samozřejmě ty skvělé koláčky které voní máslem a na jazyku se jen rozplývají.

Pečou si je vždy na víkend, v pátek na sobotu a v sobotu na neděli a vždy

se po nich jen zapráší. Novinkou, ale možná už dost starou (naposledy jsem tu

byla před osmi lety) je příměstský tábor se zaměřením na koně. Velké louky

kolem k tomu přímo vybízejí a krásné cesty lesy jen podtrhují. A tak když jsem zvolila

trasu pro výlet na tuto stranu, bylo jisté, že se sem zase po letech podívám.

Jen ty koláčky bohužel došly, takže ke kávě domů, jak jsem měla v plánu,

jsem si nenesla nic ....

---

Proč se jmenuje hospoda Čunčí huba nemám zdání, asi přezdívka z dávných dob,

ale "ulice" která sem vede se jmenuje ....

Celá se mi ani necešla do záběru, pokud jsem nechtěla putovat

až bůhví kam. Nebo nebýt líná a přehodit si objektiv.....

Fotit čerstvé obrazy Marko Čermáka šlo bídně, byly na zdi proti prosklenému

salonku a světlo se v nich tak dost odráželo. Je možné si je i koupit ....

Jak vidno z tohoto obrazu, dobré jídlo sem přilákalo a dokonce i spojilo v přátelství

dvě nesmiřitelné partičky. Rychlé šípy a Bratrstvo kočičí pracky ....

Zásoby nabrány, konec přátelství a teď už zase jen v klidu vymýšlet

co by se těm Rychlošípákům rychlošípáckejm dalo provést ....

Právě dorazila jedna partička cyklistů, za chvíli dorazí další, pak další

a tak to tu jde celý den. jedni přijedou odspodu, od Stříbrnné Lhoty nebo Kytína,

druzí zezhora od Skalky nebo z Hřebenovky. A mezitím dorazí i chataři z velké osady kolem....

Přezbrojeno a uhašená prvotní největší žízeň. Trochu jiná odměna než minule

A u mne tedy rozhodně méně častá než ta káva s dortem .... pivo totiž

normálně nepiju, ale když je na čepu tmavé, nebo polotmavé, výjimku udělám.

Jak jsem již zmínila, přibyl tu tábor pro děti které milují koně. Ach jo,

za mne nic takového nebylo, protože jezdečtí koně v soukromém vlastnictví byli buržoazní

přežitek. Být takové tábory dřív, byl by ze mne dnes jezdec.....

Tenhle napůl puntíkatý mne tedy rozesmál. Ještě nic takového

jsem u koní neviděla, ovšem byla jsem poučena kamarádem, kterému jsem posílala mmsku,

že se jedná o plemeno Appaloosa a ti mívají různá i dost netypická zbarvení srsti.....

Po chvilce odpočinku a uhašení žízně, jsem se vydala na cestu

zpátky abych si udělala ještě jedno malé zastavení na návsi v Kytíně,

u rybníčka s lekníny .....