Bloguji, protože .....

....... se můžu občas zastat nevybíravě urážených blogerů

..... abych mohla působit rozkoš nejmenovanému komentujícímu tím, že

shrben nad klávesnicí mi může na hlavu vychrstnou kýbl nenávistných výlevů

(já vážně nevím jak se jmenuje, neb píše jako anonym, ale já si ho

představuju jako pana Burnse ze Simpsonových)

..... si tak kompenzuji život, který podle tohoto pana Burnse nemám

a ukájím se právě tím že bloguji

.... mohu všem vnucovat své přešpatné básně, ačkoli si nejsem vědoma toho, že bych to kdy dělala

a nikdy jsem o svých básničkách netvrdila že to jsou aspiranti na Nobelovu cenu za literaturu

..... se dozvím od stejného člověka, že jsem zlá, závistivá, nenávistná, všetečná a zestárlá

ženská

(ano jsem prostě ŽENSKÁ)

..... a já za sebe doznávám, že bloguji protože jsem exhibicionista, který stále má

potřebu někomu cpát pod nos své fotky, své články a bláboly. A to vše jen proto, že

přímo prahnu po uznání a neustálém drbání mého zbytnělého ega.

No řekněte sami, není to krása takové blogování, když vás někdo takhle dokonale

rozebere takže nemusíte ani k psychologovi a co víc, máte to ZADARMO!!!

Ale teď vážně, tedy ono všechno to předchozí bylo také míněno od onoho člověka

(nepíšu blogera, protože v komentu napsal že blog nemá) vážně, a docela vážně ho i urazilo že

jsem se oné blogerky kterou velmi nevybíravě urážel zastala. To je sice nepříjemné,

ale chuť k blogování mi to rozhodně nebere. I když za těch šest let blogové terapie

kterou pro mne blogování je (no jo, takže on vlastně tak trochu pravdu měl!) jsem

měla chvíle kdy jsem si říkala že končím, že už nemám na blogu co dělat, ba co víc

dokonce jsem k němu cítila i nechuť a nenávist. Vydrželo mi to ale tak dva, tři dny

a pak jsem zjistila že mi tahle droga vlastně chybí. Takže bloguji, protože ....

..... mne baví psát a povídat si s lidmi v komentech

..... baví mne navštěvovat ostatní blogy, protože mám možnost se podívat

alespoň ve fotkách do míst kam bych se nedostala

.... pomáhá mi to zachovat si alespoň trochu zdravý rozum v dnešní hodně bláznivý době

.... kvůli blogu jsem opět začala fotit, což je druhá věc která mne hodně baví

i pomáhá

..... protože jsem exhibicionista, který stále má

potřebu někomu cpát pod nos své fotky, své články a bláboly. A to vše jen proto, že

přímo prahnu po uznání a neustálém drbání mého zbytnělého ega