Namrzle na Mníšku ......

Úterní přesun z Prahy na chatu, ač se od rána z rádia ozývalo jaká

že je v Praze dopravní kalamita a kolaps dopadl naprosto bezchybně. Tak mám štěstí že

můžu krom tramvají využít i autobusy a metro a ty jezdili bez jakýchkoli problémů. Vyrazila jsem pro jistotu

dřív, protože jsem měla v úmyslu zakoupit si na oběd něco nezdravého a globálně zavrženíhodného v KFC. I s touto

zastávkou jsem byla na Smíchovském nádraží o půl hodiny dřív než mi jel autobus. Obecně nemám ráda čekání na nádražích,protože co si budeme povídat žádný luxus to prostě není. Průvan, neosobnost, nehostinost a bordel v halách, bezdomáči, smrad ..... a ani nádražní restaurace ač se tváří jak chcou, jsou stále ty nehezké čtyřky z dob socíku. Zatím jsem se nesetkala z nádražím o kterém by se dalo říct že je útulné. Možná mi někteří z vás budou oponovat že takové

existuje a pokud ano, chvála mu. Ale Smíchov to tedy určitě není ......

Autobus přijel na čas ani nebylo moc lidí a po cestě se nekonal žádný zádrhel. Co mne překvapilo bylo to, že výjezdem na Zbraslav zmizela veškerá námraza která sužovala Prahu a na stromech byl jen jemný poprašek sněhu. Když jsme se blížili k Mníšku všimla jsem si na vedlejších silnicích vrstvy asi tří centimetrů rozježděného sněhu a když jsem vystoupila zaznamenala jsem že na krajnicích to trochu podkluzuje. Takže v Praze na zemi nic zato na stromech a drátech kalamita, tady zem přimrzající ovšem na stromech jen jinovatka ze zmrzlé mlhy, která byla ovšem pěkně vydatná. Jako ostatně po celou dobu pobytu. Sice po jednom dni bez stálého topení, byla ale chata pěkně vychladlá takže první úkol byl vytvořit si pro mne snesitelné prostředí neboli vytopit jí tak aby se teplotou dala přirovnat k sauně. To je moje zimní labužničení.

Ale nejen sedět u krbovek ale i zas projít trochu cesty v lese a něco nafotit je mou obvyklou činností. Jen jsem si včas nevšimla že mi zmírá baterka takže jsem sice hrdě vyrazila, abych se po nějaké dvacítce snímků vydala zpět protože foťák zdechl. No ony mi dost zábly i ruce takže jsem se nějak ani moc nezlobila. U těch krbovek, s kafetem a s dobrou muzikou je přece jen líp .....

---

Mlha byla opravdu hutná, myslela jsem že hůř být nemůže. Středeční probuzení mne ovšem rychle vyvedlo z omylu ...

(Snímky jsem zase upravila do čb, protože prostě barvy zmizely ze světa)

Jen na kraji pole byla na stromech námraza, jinak spíš byla silná vrstva jinovatky .....

..... která se držela i na pavučinkách

Jen tuhle jednu jsem nechala barevnou protože alespoň vynikla barevnost pupenů

Jako poslední fotky jsem si nechala na zítra opět trochu barev a zmrzlých detailů trav .... pak asi budu muset vyhrabat něco v archívu protože to jsou poslední fotky. Ve středu už čas na focení nebyl, a po přesunu k mamině jsem se snažila zas dohnat na netu veškeré zameškané mejly a odpovědi z doby kdy jsem byla na (ne)funkčním netu.