Litomyšl - procházka pokračuje....

Po první části procházky jsme skončili

na dalším malém náměstíčku které se jmenuje Šantovo. To má svou dominantu v kapitulním chrámu Povýšení sv. Kříže a i jemu bude věnovan článek v jednom z kol výměny. Ale je zde i spousty krásných starých domečků které mi připomínají Staré město v Praze. Ale teď mi vlastně došlo že jsem udělala malou chybku a zapoměla vlastně město Litomyšl představit.

Takže mi dovolte něco málo z historie (text jsem si vypůjčila ze e - stránek města.

První osídlení na území dnešní Litomyšle vznikalo podél veřejné obchodní cesty, zvané později Trstenická stezka, která nedaleko dnešních Svitav překračovala zemskou hranici a spojovala Čechy s Moravou. Písemně doložená historie města začíná koncem 11. století, kdy tady kníže Břetislav II. - na místě zřejmě staršího slavníkovského hradiště, zmiňovaného Kosmovou kronikou již k roku 981 - založil buď kostel, nebo benediktinský řádový dům. V polovině 12. století sem olomoucký biskup Zdík přivedl řád premonstrátů, jejichž klášter stál v místech dnešního zámku a dostal jméno Hora olivetská. Jeho součástí byl i kostel sv. Klimenta, dříve dlouho považovaný za nejstarší kostel v Čechách.

Klášter se stal důležitým střediskem kraje a pod ním vyrůstalo podél veřejné cesty u řeky Loučné sídliště. V roce 1259 udělil král Přemysl Otakar II. tomuto sídlišti městská privilegia a Litomyšl se stala poddanským městem.

V roce 1344 bylo - současně se vznikem pražského arcibiskupství - v Litomyšli zřízeno biskupství. Klášter přestal existovat a jeho statky byly rozděleny mezi biskupa a jeho kapitulu. Litomyšlským biskupem byl od roku 1353 kancléř Karla IV. Jan II. ze Středy, muž s velkým kulturním rozhledem. Do Litomyšle uvedl v r. 1356 augustiniány, z jejichž tehdy postaveného klášterního kostela se později stal dnešní proboštský chrám.

Od roku 1388 byl biskupem Jan IV. Železný, známý mj. jako odpůrce Husův. Husitská vojska se v roce 1421 (přestože Jan IV. už tehdy působil v Olomouci) obrátila i proti Litomyšli. Město se vzdalo dobrovolně, ale o čtyři roky později jej zabralo radikálnější husitské křídlo a bojovalo se i o hradní návrší. Biskup Aleš z Březí uprchl a biskupství tak vypálením biskupských budov fakticky zaniklo.

Od roku 1432 měl Litomyšl v držení rod Kostků z Postupic. Město za jejich vlády rozkvetlo a v poslední čtvrtině 15. století se také stalo důležitým centrem jednoty bratrské. Sídlil zde biskup jednoty, její archiv a fungovala zde významná tiskárna. Na konci patnáctého století se město rozšiřovalo směrem k hradnímu návrší, kde vzniklo tzv. Nové nebo Horní město s vlastní samosprávou.

V roce 1547 byla Litomyšl Bohuši Kostkovi z Postupic zkonfiskována za účast v nezdařeném odboji proti Ferdinandovi I. O rok později byl obnoven zákaz jednoty bratrské (která se na odboji - zejména postavou biskupa Jana Augusty - také podílela) a její členové museli opustit zemi.

V roce 1567 se pánem litomyšlského panství, tehdy jednoho z největších v zemi, stává Vratislav z Pernštejna, který zde o rok později nechal stavět renesanční zámek. Sídlo Kostků, vzniklé úpravou biskupských budov a zničené požárem (požáry ostatně sužovaly město po celou jeho historii), bylo zpustlé a zámek byl v podstatě novostavbou. Stal se jednou z nejkrásnějších renesančních staveb nejen na našem území, mimo jiné i díky překrásné sgrafitové výzdobě. Z Vratislavovy doby pochází i městský řád čistoty, zajímavý doklad o vzhledu města a péči o veřejnou hygienu.

Vratislav z Pernštejna zasahoval tvrdě proti českým bratřím a v rekatolizaci po jeho smrti pokračovala i jeho žena Marie Manrique de Lara a dcera Polyxena. Poslední členka pernštejnského rodu Frebonie z Pernštejna povolala roku 1640 do Litomyšle, pustošené událostmi třicetileté války, řád piaristů. Piaristická kolej s kostelem a školy vyrostly v pozdějších letech na místě Horního města, zničeného dalším z požárů v roce 1635.

Piaristé byli řádem vzdělávacím: ve školách, které stály původně na místě dnešního chrámu, začali učit už v roce 1644. Velký význam pro další kulturní rozvoj a pověst města měl filosofický ústav, otevřený u piaristického gymnázia ještě v průběhu 17. století.

Těžké roboty a další povinnosti, doléhající na poddané po třicetileté válce, spolu s pokračující rekatolizací vyústily v roce 1680 ve velké selské povstání, jehož centrem se stalo právě okolí Litomyšle. Hlavní představitelé vzpoury byli popraveni.

To už byli - od roku 1649 - majiteli panství Trautmannsdorfové, kteří se do tváře města vepsali zejména stavbou nového piaristického chrámu, který byl podle projektu G. B. Alliprandiho dostavěn F. M. Kaňkou v roce 1722. Kostel se stal symbolem vítězství protireformace a on i celé město byly v dalších letech svědky mnoha velkolepých církevních slavností.

Po celé 18. století bojovalo město opět s požáry - po Čechách prý se začalo říkat "hoří to jak Litomyšl" -, povodněmi i válečnými ztrátami. Katastrofální požár postihl město v roce 1775, povodeň v roce 1781 a opět velký požár roku 1814. Následkem požárů byly také časté přestavby měšťanských domů, které získávaly v první polovině 19. století převážně empírový ráz.

Požár z roku 1775 byl vrchnosti, kterou byli od roku 1758 Valdštejnové-Vartenberkové, také impulsem k velkým stavebním úpravám na zámku a v jeho okolí. Na zámku vzniklo dodnes dochované divadlo a ochotnická představení byla oblíbenou zábavou i ve městě. Na akademii filosofů vystoupil v roce 1830 jako zázračné dítě malý Bedřich Smetana, který se o šest let dříve narodil v zámeckém pivovaru.

Centrem duchovního života Litomyšle byly v 1. polovině 19. století piaristické školy a filosofický ústav, obnovený po odmlce v roce 1802. Působilo zde - v řadách pedagogů i studentů - mnoho významných osobností vědeckého i kulturního života.

Dramaticky prožívala Litomyšl revoluční události roku 1848. Už v březnu byla sestavena studentská legie a nedlouho nato měšťanská garda v čele s Josefem Buchtelem. Část studentů a městská garda bojovala v červnu v Praze a po porážce a především po říjnových střetech ve Vídni chystal Buchtele skutečné ozbrojené povstání. To bylo ovšem prozrazeno a Buchtele zatčen. Odboj se nadále šířil především ze škol, ale filosofický ústav byl v roce 1849 zrušen.

Zadlužené litomyšlské panství koupila roku 1855 v dražbě rodina Thurn-Taxisů. Panství se po politických a správních změnách, vynucených revolučními událostmi, stalo základem a město Litomyšl správním centrem nového okresu.

Život ve městě po pádu Bachova absolutismu se opíral o četné spolky. Mnoho jejich činovníků se rekrutovalo z řad pedagogů už ne filosofického ústavu, ale reformovaného gymnázia, kde od padesátých let začali učit i světští učitelé. Mnoho významných osobností, zejména spisovatelů, bylo do Litomyšle přitahováno nejen školami, ale i známou Augustovou tiskárnou. Jako profesor gymnázia sem přijel i Alois Jirásek. V roce 1891 vzniklo městské muzeum, otevřena byla knihovna a od roku 1905 slouží městu reprezentativní stavba Smetanova domu.

Další novodobá historie se zatím k těm fotkám které vám v těch několika zastaveních ukáži moc nevztahuje

takže se jí moc zabývat nebudeme.

A teď tedy okolí Šantova náměstí. Ještě odbočka kdo byl onen pán po kterém nese jméno.

Antonín Šanta

*6.5.1817 Choceň

+27.4.1887 Litomyšl

Literát a učitel českého jazykana filosofii v Litomyšli. Od roku 1861 litomyšlský děkan, od roku 1867 školním ispektorem pro Litomyšlsko a Poličsko. Jeho osoba byla předlohou pro postavu vlasteneckého kněze v Jiráskově Filosofské historii.

Tenhle domek mi trochu připomíná "odstrojenou" Betlémskou kapli. Všude bohužel na fotkách budou parkující auta, neboť Litomyšl má určitý problém. A tím je absence parkovišť. A tak se parkuje po celém centru a přilehlých uličkách a náměstíčkách....

---

Ta ulička se tak vážně jmenuje, není to jen nějaký vtip majitele baru

Zaujala mne tahle budova hned vedle kapitulního chrámu. Už pro ten kontrast. Je to ona Augustova tiskárna o které se píše v historických datech Litomyšli....

Pohled na část náměstíčka ze schodů chrámu. Ten bílý nově rekonstruovanýdům se mi hodně líbí....

Tady jsem si trošku zašmírovala do soukromí. Zajímalo mne jak vypadají ty staré domky i zezadu. A pohled přes zídku u Klášterních zahrad takový pohled nabízí

A proč tenhle pohled? Jsou to totiž zbytky vykopávek kvůli kterým se vlastně o dost zdržela revitalizace celého Zámeckého návrší a rozhodovalo se jestli vůbec pokračovat dál. Pikantní je že kousek odtud se nachází prestižní a vysoce uznávaná restaurátorská škola která původně patřila pod Karlovu univerzitu, dnes patří pod Univerzitu Jana Pernera v Pardubicích

A tady je, v tom růžovém domě. Je to tam hodně zajímavé a velké i když to tak nevypadá a na dvoře stojí Červená věž, součást bývalého opevnění z roku 1490. Fotka je opět vypůjčená ze stránek města. Já ji znám docela zblízka protože manžel tam dlouhá leta jezdil spravovat kopírky a tiskárny které jsme tam prodali. jen jsem v té době nešílela s focením. Nevím proč ale připomíná mi římské opevnění....

Červená věž

Pohled ze zámecké zahrady dolů na nově upravený parčík se sochou Aloise Jiráska

Budova Regionálního muzea v těsné blízkosti piaristického kostela. Stavitel Giovani Battista Alliprandi. Dříve zde bývaly základní škola, pak gymnázium a nakonec filosofický ústav známý opět z Filozofské historie. Aby ne, když Alois Jirásek byl jedním ze zdejších gymnaziálních profesorů který zde působil 14 let....právě účast zdejších studentů na revolučních událostech roku 1848 jej přiměla k napsání Filosofské historie. V roce 1926 budovu město zakoupilo a od té doby slouží jako muzeum. Opět v rámci revitalizace Zámeckého návrší i ona prošla velkou renovací.

Tak to by bylo vše a příště se začneme podrobněji seznamovat s některými budovami a částmi podrobněji....