Advent - klid nebo šílenství?

Ačkoli advent znamená období

zklidnění po hektickém roce čím dál tím víc spíš než to

připomíná šílenství těsně před vypuknutím války. Lidé berou ochody útokem hodným leckteré pěšácké roty, perou se o košíky jak vojáci o každičký zákop, aby se pak po hlavě vrhli na zteč regálů....

A to že má být čas klidu, rozjímání a přemýšlení nad uplynulým rokem? Pche!!! Tento trend každoročně postihuje nejen hlavní město, ale i města krajská, okresní i ta zcela malá pokud se pyšní alespoň jedním z hyper, super či jiným marketem. Pozoruju to šílenství pěkně zdálky, protože jsme už před lety po dohodě s dospělými dětmi vánoce jaksi zrušili. Maximálně se pro vůni a atmosféru napeče něco cukroví, ozdobí okna truhlíky ale hlavně...je klid! Ten který by správně o adventu měl být. Žádné hektické shánění dárků, vyšilování nad tím že mi někdo pod rukou sebral ten nejlepší kus masa, že zrovna přede mnou došli rohlíky, mléko, jogurty, majonézy a jiné a jiné lahůdky které se prostě MUSÍ objevit na štědrovečerním stole....jen proto abychom po svátcích spouštěli v lepším případě litanie nad tím kolik kilo nám přibylo na kontě, v horším případě se zotavovali po žlučníkovém záchvatu z nadmíry konzumovaných laskmin a smažených věcí....

Ale i já, člověk pragmatický čas od času roztaju a nechám se vtáhnout do atmosféry adventních nedělí, nejen tím že zapálím každou adventní neděli novou svíčku, ale nechám se i dotáhnout na takovou akci jako je slavnostní rozsvícení vánočního stromu. Tak co si budem vyprávět hlavně! kvůli focení!! Na takovou akci mne vytáhla první adventní neděli dcera do Ústí nad Orlicí. Představa punčíku, grogu nebo svařáku byla natolik lákavá, že jsem neodolala, nacpala foťák do kabelky a vyrazily jsme. Vlakem. To aby se dal ten svařáček apod. vychutnat bez následků.

Náměstí bylo vcelku vylidněné, stálo zde pár stánků různých charitativních organizací, nějaký ten stánek s pochutinami a pak dva nebo tři stánky právě s oněmi zahřívadly. Ovšem ta byla tedy hodně velkým zklamáním. Punč vlažný a svařák? Sice hodně horký, ale spíš to byla horká voda svařená s kořením okolo které proběhlo víno trapem a zmizelo v dáli....Alespoň to tedy splnilo ten účel že se člověk zahřál. Myslím že klidně jsme mohly jet i tím autem, protože po těhle chudinkách by dcera asi nenadýchala ani ň.

V pravidelných intervalech se ozýval zvonek Ježíškovi pošty, ježíškovský pan pošťák se mile na děti usmíval, radnice se hrdě vypínala krásně nasvícená do tmy a mě bylo tak nějak fajn. Dokonce se dá říct, že i ta předvánoční nálada mi tak nějak zaklepala na srdíčko. A našla jsem krásný kostel, kterého jsem si nikdy nevšimla....

---

Zvonek Ježíškovi pošty

---

Těm krásným andělíkům jsem neodolala a jednoho si koupila na dveře domů....a pak jsem tam našla pár kouliček dělaných řezaným patchworkem neboli stylem kimekomi....

Radnice a boční ulička která vede na krásné malé náměstíčko s krásným kostelem....

....bylo v něm sice už tma, ale pokus s bleskem se docela vydařil. Jen vitrážové okno svítilo do tmy....

I v oknech kanceláří Městské policie zářila vánoční světýlka

Než se strom rozsvítil....nesvítila žádná výzdoba, ale když se rozsvítil....

.....rozsvítily se i boční ulice a jeden z domů na námku.