29 prosince 2012

Zamyšlení nad nemocí....

Nemám ráda nic co začíná slovem nemoc....
Ostatně to nikdo z nás. Nemoci, nemocnice to mohou milovat jen zarytí hypochondři vyžívající se v líčení všech neduhů které jim jsou vrozeny, případně které sesbírali počas života ale ti zatracení doktoři s nimi nic nedělají. Ještě nepříjemněji zní instituce nemocnice v ruštině "balníca" a to že jsem nemocný " ja zabalel"(psáno foneticky) ....ta už přímo odkazuje na bolest, strádání a jiné nepříjemnosti. A někdy i na to že ja nezabalel, ale já to zabalil....
Být nemocný je naprd, být nemocný na svátky jako jsou vánoce ještě víc. Jako malé děti jsme se snažily zuby nehty na vánoce a všechno s nimi spojené být zdraví jak rybičky. Protože vánoce a s nimi spojené radovánky jsme si chtěli užívat aktivně a ne pasivně z postele. U mne navíc to bylo ještě spojené s cestou z většinou bezsněžné a rozčvachtané šedivé Prahy na zachumelenou, bílou a v tu dobu ještě zcela romanticky neelektrizovanou chalupu.
Vánoce nemocné jsem si v dospělém věku zažila třikrát (je vidět že do určitého věku jsem byla zdravá jak řípa). Poprvé a ve velkém stylu to bylo před sedmi lety i s tou nemocnicí, kdy jsem nastoupila druhého prosince na Homolku a třetího mi operovali páteř. Samo tohle všechno nebylo nic moc hrozného, zvlášť když jsem o operaci nevěděla, po operaci a první narkóze v životě jsem se jim na operačním sále prý strašně rozchechtala a hlavně se ze dne na den zbavila nelidských bolestí. Horší bylo to, že jsem se NESMĚLA v žádném a to prosím opravdu v žádném případě posadit.(Určitě víte kam mířím, jsou určité potřeby, které člověk v sedě prostě dělat musí, leč já nesměla). Směla jsem jen stát nebo ležet. Zapoměla jsem podotknout že ten zákaz platil celý měsíc! Takže i přesun domů byl vleže v sanitce. A to vám najednou dojde kolik věcí člověk třeba jen intuitivně dělá v sedě. Takže jsem jedla ve stylu starých Římanů v leže, na postel az postele se musela dopravovat zvláštním valivým pohybem zvaným lachtan v agónii, a když mne bolel už z ležení celej člověk maximálně si zahrát na pejska a kleknout na všechny čtyři....Až na Štědrý den jsem s povolením pana doktora mohla sedět - stát na zvláštní stoličce, kterou mi manžel zakoupil. Takže se svátky obešly bez nadbytečné žravosti,cukroví jelikož ho pekli děti, bylo poskrovnu, kapra jsem jen vyfiletovala zbytek udělal manžel se synem a byl mi fajn.
Ty další o dva roky později a letos byly už jen pouhý "odvar" jen s horečkama, bolením v krku, posmrkanými hromadami kapesníků a kašlem trhajícím průdušky na kousky. I když kostit kapra jednou rukou a druhou neustále utírat nos z kterého stále kape a kape také není nic moc. A tak jsem se konečně po letošních svátcích po dlouhých jednadvaceti letech stala plnohodnotným obyvatelem Rybníka. Má pleť nabyla těstovité konzistence, plné puchýřků, zelené barvy od nedostatku čerstvého vzduchu, místo mluvení skřehotám a občas se přistihnu, že si zvláštně pokočím. Jo a děsně mne přitahuje voda. Jen se s obavami při každém opuštění domu dívám po obloze jestli náhodou neletí volavka.....

17 komentářů:

  1. Taky jsem stále zahleněnej, ale snažím se to ignorovat a jednám jako bych byl v plném zdraví.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Anebo svolej stejně postižené, pak alespoň nikdo nikoho nenakazí

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Je mi a proto se chovám přesně stejně. Včera na té procházce by z nás dvou (s Eliškou) bylo asi komukoliv, kdo by se k nám přidal, špatně. Jedna přes druhou jsme posmrkovaly a stěžovaly si, že tu nudli nedokážeme udržet uvnitř Kapesník jsme měly ten nejmenší co doma máme, a to ještě obě dohromady. Chybička se vloudila.

    OdpovědětVymazat
  4. Nemoc je odpověď těla na něco, co jsme udělali špatně. Už slovo nemoc - ne moc - znamená, že nemáme nad sebou moc, že nemůžeme nějaké věci dělat. Tak by se člověk měl zamyslet nad tím, co udělal špatně. Taky se sama sebe ptám a ne vždy na to přijdu. No jo, zatím neznáme všechny taje přírody...

    OdpovědětVymazat
  5. [4]: Kdyby to tak bylo, tak ze mně je invalida... Ještě že to tak nefunguje.

    OdpovědětVymazat
  6. [5]: A já si myslím, že to tak je.

    OdpovědětVymazat
  7. [3]: Ono jsem zapoměla dodat, že to nebylo "jen" pár dní, on to totiž byl celý měsíc!!!

    OdpovědětVymazat
  8. Ten závěr je ovšem excelentní! Tak bacha na ty volavky!

    OdpovědětVymazat
  9. Ten konec je pěkný. Nerostou ti mezi prsty blány?   

    OdpovědětVymazat
  10. Nemoc v období Vánoc nebo delšího volna je taky uvolněný stres.Lidi chodí do práce,drží se a když přijde volno,tak to prostůńou.Tu operaci páteře Ti nezávidím,doufám,že pomohla,někde jsi tady psala,že máš bolesti.

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Jo, zase to občas zlobí, to už je jako vrozená vada doživotní, teď mi povyjela za tu dobu od operace plotýnka nad tím operovaným místem a jelikož i tam je ten kanál oboustranně zúžený občas to brnká na nerv. Ale u mne díky tomu že jsem pořád doma ten uvolněný stres nehrozí. Možná spíš díky situaci ta nemoc je pro změnu z nahromaděného stresu   

    OdpovědětVymazat
  12. Vse nejlepsí do Nového roku a hlavne zdraví!

    OdpovědětVymazat
  13. Hana Hávová30/12/12 11:53

    Já  mám děsnou rýmu skoro každý Vánoce a taky mně bolí celej člověk, ale ne od ležení, to si nemůžu dovolit, ale od tahání marodů, kteří domů na svátky nemohou nebo je rodina doma nechce. To je holt úděl sester v nemocnici. Ale pozor ne všech. Některá oddělení ( světe div) se na Vánoce zavírají a otvírají až 2. ledna. To my si dovolit nemůžeme. My zavíráme jen tehdy, když malujeme a to nás ještě všichni bombardujou dotazama, kdy už otevřeme, že se jim nechce mít na svém oddělení tolika diabetiků a pořád jim odebírat glykemie.

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Tak já se snažím taky pořád něco dělat a neležet jen tak, zvlášť když to moc dlouho nevydržím, ale tohle je tak nechutně vlezlý a nechce se to moc lepšit...asi by to chtělo atb, ale čekat tři hodiny u doktora se mi fakt nechce...tak se cpu už třetím platem Panadolu, a k ránu si chodím sednout do křesla zabalená v peřině abych tak strašně nekašlala....tak čápi jsou naštěstí fuč, ty volavky jsou ale záludnější, zničehož nic se objeví na obloze a útočí...to pak hledám rychle kámen pod kterej bych se schovala

    OdpovědětVymazat
  15. [16]: Snad už je ti líp. Mě trápila jen teplota a průjem, ale lehnout si se 3 dětma? neexistuje.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....